Nejdříve Maastricht. Pak euro
Na druhé straně: Když jsme do Evropské unie vstupovali, a to včetně referenda k této otázce (které skončilo drtivým vítězstvím „ano“ 77,3 ku 22,7 procentům), přijali jsme i závazek zavést euro. Přičemž onen závazek není nějak konkrétně časově definovaný, nicméně v podstatě se jedná o „jakmile to bude možné“. To je také fakt.
V současné době to možné není. Do maastrichtských kritérií máme nikoliv nekonečně, ale určitě daleko. V každém případě je návrat země do maastrichtských mantinelů klíčový úkol současnosti.
Ale nejprve k té popularitě. Celková důvěra ve společnou měnu je v eurozóně 80 procent a v celé Unii 72 procent. V České republice je to 22 procent. Nedá se to exaktně vysvětlit, je to trochu zvláštní. Nicméně tím padá oblíbený mýtus, že „Evropané euru nevěří“.
Pak tady máme statistiku ČNB o poskytnutých úvěrech podnikatelskému sektoru. Již několik měsíců převažují úvěry v eurech. Což, mimochodem a je to poznámka pro ekonomy, dost snižuje schopnost ČNB dělat samostatnou měnovou politiku. Přibývá podniků, které účtují v eurech a navzájem si fakturují v eurech, vedou v něm účetnictví. V situaci, kdy významná (nejde o procenta, jde o desítky procent) část ekonomiky, funguje v euru, je vize „suverénní“ měnové politiky minimálně neúplný popis situace. Dalo by se říct, že jde o další „padlý mýtus“.
Můžeme pokračovat dál. Obvykle je v českém prostředí věc stavěna tak, že euro chtějí z podnikatelů exportéři, protože pro ně je výhodné, ale ostatní (třeba živnostníci) ho nepodporují. Nedávno se nicméně na ekonomických serverech objevil průzkum Asociace malých a středních podniků a živnostníků České republiky (tedy primárně výzkum mezi těmi podnikateli, kteří údajně euro odmítají). Většina, pravda mírná (51 procent), je pro přijetí eura (ZDE). Tím si můžeme odškrtnout další mýtus na toto téma.
Existuje u nás také přesvědčení, že „v tom nejsme sami“, že proti euru je mnoho států. Ono to ale spíše vypadá, že v odmítání eura zůstaneme naopak osamoceni. Bulharsko je v ERM II (v češtině se používá také zkratka EMS) a směřuje k přijetí v roce 2025, Rumunsko oficiálně cílí na rok 2027.
Zcela reálně to tedy vypadá, že tou dobou zůstanou mimo eurozóny čtyři země z celé Unie – my, Maďarsko, Polsko a Švédsko. Plus Dánsko, jenže to je dlouhé roky členem ERM II a dánská koruna je tedy na euro navázaná v pásmu +/- 2,5 procenta. Ve skutečnosti je Dánsko vlastně taková eurozóna bez eura. Z těch zbylých států můžeme v danou dobu škrtnout Maďarsko – země je vysílená dlouhou inflací (výrazně vyšší než v ČR), nestabilní a zatížená velmi problematickým dluhem. Polsko si kdysi dalo zlotý do Ústavy a v nedohlednu je jakákoliv dostatečná většina, která by to mohla změnit. Ale diskuse o euru ve Švédsku nabírají na intenzitě a počet příznivců celkem dynamicky roste. Už se ozývají hlasy, že je na čase zopakovat referendum z roku 2003, ve kterém vcelku jednoznačně vyhráli skeptici.
O přijetí eura je potřeba diskutovat z řady různých úhlů. Ekonomický je asi nejpodstatnější, avšak daleko častěji zaznívají politické - jenže poněkud vágní myšlenky - jako například „ztráta suverenity“. Jde pochopitelně o vskutku nulitní tvrzení – ztratilo Portugalsko, Francie nebo třeba Nizozemsko svou suverenitu? Tamní společnosti si to zjevně nemyslí, protože těžko by jinak euro tak silně podporovaly. A pokud si to nemyslí tamní společnosti, na jakém základě je tedy celá konstrukce postavená?
Naším problémem je, že diskuse o euru se u nás „vede – nevede“. Jistě, v odborných časopisech vycházejí vědecké články, profesoři i ekonomové disputují. Ale soustavná společenská debata vlastně žádná neběží. Mimochodem není asi náhodou, že kdykoliv se ji někdo pokusí rozběhnout, odpůrci eura se snaží ji ihned z veřejného prostoru znovu převést do roviny vědy a případně nějakých seminářů pro pár desítek lidí.
Potřebujeme debaty o euru. Už jenom proto, že s ubývajícím počtem členských zemí EU stojících mimo eurozónu bude stále problematičtější postavení naší země. Například bude stále těžší lákat zahraniční kapitál. Skutečně si myslíme, že jsme tak fantasticky výjimeční, že v korunové rezervaci bude někdo vyrábět pro celou eurozónu? Občas se možná někdo najde. Občas.
Jedno je jisté. Nelze přijímat euro v situaci, kdy ho chce necelá čtvrtina obyvatel. Z tohoto pohledu je přijetí či nepřijetí eura otázkou výsostně politickou. Ale jak jinak přesvědčit občany o této otázce než, že se o tom začne mluvit? Potíž je v tom, jak je v našich končinách v poslední době zvykem, že namísto souboje argumentů, či hledání schůdné cesty se diskuse zaviruje odmítáním, nesmyslným strašením a předpovědí katastrofy. Cesta k euru bude ještě trvat. Ale je dobré jít k cílí. Správně. Zodpovědně. Bez ekonomických otřesů. Bez racionální diskuse a přípravě strategie zatím směřujeme k tomu nejhoršímu možnému řešení: Že budeme společnou měnu přijímat poslední, donuceni k tomu neutěšenou situací a v roli pro většinu kontinentu ne zcela pochopitelných „rebelů“.
Věra Kovářová
Před reformou penzí se nelze schovat
Tento stát různě utíkal před důchodovou reformou prakticky třicet let. Když už se vláda (Nečas) před deseti lety k zásadnějším změnám odhodlala, vláda následující (Sobotka/Babiš) je zrušila. Bez náhrady.
Věra Kovářová
Nikdo vám nedá tolik, co vám mohu slíbit
Behaviorální ekonomie je směr přemýšlení o hospodářství, který v podstatě a při veškerém zjednodušení říká, že marketing a přesvědčování je vlastně silnější pákou na ovlivnění hospodářství než vládní rozhodnutí.
Věra Kovářová
Proč vadí korespondenční volba
Proti korespondenční volbě se zvedla nepochopitelně urputná vlna odporu ze strany opozice. Některá tvrzení používaná politiky ANO či SPD jsou skutečně podivuhodná. Podívejme se na ta hlavní bez emocí.
Věra Kovářová
Škrty nejsou tupé. Jsou životně nutné
Jedna věc je v této zemi jistá. Všichni by udělali reformy a rozpočet lepší než vláda. Daleko. Ale jen slovy. Když měli někteří reformy dělat v minulosti, nevykonali vůbec nic. Další nemají pro své nápady žádnou podporu voličů.
Věra Kovářová
Obce neslučujme. Dejme jim více svobody
Stále se objevují nápady, abychom jako koalice udělali něco s tak zvaně příliš velkým množstvím obcí, které jsou v naší zemi. Vypadá to rozumně – méně obcí by skutečně znamenalo úspory peněz. Ale pro mne je to špatná cesta.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Bezpečnostní úřad má nového šéfa. Čuřín chce víc digitalizace a méně prověrek
V Národním bezpečnostním úřadu (NBÚ) je podle nového šéfa Jana Čuřína prostor pro digitalizaci a...
Žena zápasila s policisty o nůž, jednoho pořezala a sama se bodla do břicha
Policisté pomáhali v Sušici na Klatovsku ženě, která byla rozrušená a chtěla si ublížit. Před...
D35 u Litovle zablokovala nehoda, ze zdemolovaného vozu se vysypal náklad
Cestu po dálnici D35 ve směru z Olomouce na Mohelnici zkomplikovala dopoledne nehoda nákladního...
Summity EU jsou válečné kabinety, nemáme mírovou iniciativu, stěžuje si Fico
Evropská unie není s to přijít s mírovou iniciativou pro Ukrajinu, všechny schůzky státníků...
10 nejčastějších podvodů na internetu: Dokážete ochránit sebe i svou rodinu?
V digitální éře, kde technologie proniká do všech aspektů našich životů, se také zvyšuje riziko podvodů. Od falešných e-mailů a inzerátů až po...
- Počet článků 33
- Celková karma 14,73
- Průměrná čtenost 549x