Sokolíci praví vlastenci

Vlastenci. Skuteční vlastenci.Pochod 15 000 sokolek a sokolů z mnoha koutů země i z ciziny. Týden akcí, setkávání, kultury a samozřejmě zkoušek a vystoupení v hromadných skladbách. A to všechno se všudypřítomnou láskou k vlasti.

Právě skončený XVII. všesokolský slet ukázal, co je reálné, praktické vlastenectví. Že je to především každodenní práce v komunitě, práce pro své okolí a pro své bližní. Sokolové nemusejí dávat najevo lásku k vlasti zběsilým mávání lesem státních vlajek a obalováním se do modré, bílé a červené. Jejich kroje, insignie, jejich současnost a samozřejmě celé dějiny Sokola ukazují, že pokud se tato země mohla někdy skutečně spolehnout na své dcery a syny, tak to bylo spolehnutí na sokoly.

A samozřejmě na skauty.

Ale teď je řeč o Sokolu, tak mají přednost.

Když byla tato zem v nebezpečí, Sokol a jeho členové byli první, kdo se stavěli na její obranu. Pravidelně, bez diskusí, automaticky. Žádné přemýšlení, zda to za to stojí nebo nestojí, zda to má cenu nebo nemá. Sokolové patřili k prvním, kdo vstupovali za Velké války do zahraničních legií a svým bojem proti Ústředním mocnostem připravili půdu pro vznik samostatného Československa. Byli těmi, kteří po Mnichovu, a zvláště po vzniku Protektorátu odcházeli do ciziny, aby mohli proti okupantům pozvednout zbraň. Další organizovali domácí odboj a umírali za to na nacistických popravištích. A o pár let později na popravištích komunistických.

Mám to štěstí, že funkce ve sněmovně znamená mimo mnoha jiných věcí také příležitost účastnit se řady vzpomínkových akcí a pietních shromáždění k uctění obětí nacistické a komunistické diktatury. Díky tomu také možnost hovořit s mnoha skvělými lidmi, ať již pamětníky nebo těmi, kdo se starají o udržení povědomí o minulosti. Mohu tedy vcelku s klidným svědomím prohlásit, že oba ty zločinné režimy měly, vedle mnoha a mnoha dalších společných znaků, díky kterým jsou prakticky k nerozeznání, společnou i nenávist k Sokolu.

Je to logické. Nacisté i komunisté dobře věděli, že „hurá vlastence“ s fanglemi je jednoduché eliminovat. Odvaha jim většinou dlouho nevydržela a snadno si nacházeli důvod, proč kolaborovat. Ale někdo, kdo vykonává soustavnou, třeba velmi nenápadnou práci, kdo udržuje národní povědomí a hrdost, kdo k tomu nepotřebuje velká gesta, ale když nastane správný okamžik, je připraven obětovat vše, takový protivník je pro diktatury noční můra.

Na skončeném všesokolském sletu jsem viděla obrovské množství sokolek a sokolů, pro které to všechno nejsou kapitoly z historie, ale přirozená součást jejich životů. Musím říct, že tento slet přišel v pravou chvíli a že mi dal obrovskou energii.

Moc se mi líbilo vyjádření Lucie Bílé o provedení hromadných skladeb: „Když vidím, s jakým nadšením a koncentrací lidé cvičí, mám pocit, že je svět v pořádku. Jako kdyby tady kolem létalo štěstí.“

Milé sokolky a sokolové, přeji vám všem, aby kolem vás i nadále létalo štěstí. A děkuji vám, za všechno, co pro tuto zemi děláte.