Nepochybně bych i já mohl sepisovat úvahy o krizi, která už buší na vrata, či snad už vstoupila a zabydlela se, nebo teprve nesměle ťuká na okénko. Nevím jak u vás, ale já jsem přesvědčen, že zatím nedorazila k nám, do Horní Lhoty…
Horní Lhota je dědinka u Blanska. A žijí zde Kaštánci: Jana, Katka, Martin, Dominik, Filip a Tomáš. Kdo je slyšel a viděl, usmívá se a fandí. Jsou to čtvrťáci a páťáci, kteří pod vedením své paní učitelky z hudebního oddělení Lidové školy umění v Blansku Jany Pernicové hrají a zpívají, co třeba? Řečeno po novinářsku: pokračují ve šlépějích svých otců (a maminek). Dědů a bábinek. Ale netancují ani sousedskou, ani odzemek. Blansko a okolí ztratily rázovité kroje a lidové zpěvy zřejmě už za časů Salmů a Kleinů a průmyslového rozkvětu v 18. a 19. století, avšak hudbymilovnost lidu blanenskému nepochybně zůstala. A tak bábinky a dědové, natož maminky a otcové a tety dnešních školáků jsou odkojeni big beatem, country i folkem, no a proto se děcka a vnoučata naučily něco od Kabátů, něco od Olympiku, něco od Suchého a Šlitra anebo třeba Dělání, dělání, které nudu zahání – a to je asi to nejdůležitější pro dnešní děti. Nakonec je skoro jedno, jestli hrají hokej nebo fotbal, nebo buší do bubnů, říká jejich vedoucí, baskytarista a učitelka Jana Pernicová, hlavně, že něco dělají… A tak Kaštánci pilně zkoušejí a hrají v okolí i v Brně, na bálech, i pro postižené děti, jako předskokani profesionálních souborů, i pro důchodce. Horní Lhota je malá dědinka na okraji Blanska. Jsou tu novější vilky i staré venkovské domky a možná by bylo zajímavé socio a psychologicky vyzkoumat, jak je možné, že se tu dala dohromady takováto pospolitost rodičů i sousedů, která se dokáže sejít a pod kaštanem místní restaurace zpívat a bavit se a taky leccos obětovat pro své Kaštánky – postarat se o zvukovou aparaturu, vozit děcka na vystoupení – ostatně rodiče malých hudebníků, zpěváků, tanečníků nebo sportovců vědí, co všechno to obnáší, kolik času i peněz…ale jen tak si můžem třeba i dnes zanotovat s Kaštánky: není nutno, není nutno aby bylo přímo veselo, stačí, že tu není smutno… Ladislav Vencálek
