O výzvách
Na Silvestra mě tancovat na stole neuvidíte. Na Nový rok si pak nemusím říkat, že už nikdy… Navíc pamatuji časy, kdy se dávaly kolektivní závazky splnit, překročit ... Od té doby mě kolektivní výzvy děsí.
Občas se čistě omylem sama bohužel k něčemu vyzvu. Ze zvědavosti. Jsem už dávno ve věku, kdy nemusím nikomu nic dokazovat. Ani sobě ne. Jenže jsem zvědavá. Někdy si tak řeknu: „Jak to asi vypadá v p…?“ A jdu se tam podívat. Řeknu vám tedy, nic, moc.
Zkrátka občas mě zvědavost dožene k výkonům. Jako tenkrát, když nás koronavirus zaklel doma. Sportovat se dalo jen na území obce. Ta naše není právě velká. Do práce jsem jezdila jednou, dvakrát za týden, měla jsem čas na vymýšlení hloupostí. Zírala jsem na Internet a ten mi nabízel příspěvky ve stylu: „ Běhal jsem celý měsíc každý den 5 kilometrů a podívejte, co se pak stalo“. No to by mě zajímalo, co by se tak asi stalo? Někdo se zranil, někdo to dal, pro někoho to bylo jako nic. Jenže - co já? Vrtalo mi to hlavou. Pochopitelně jsem to zkusila.
Běhala jsem u nás po lesích celý březen každý den pět kilometrů. To pro skutečné běžce není žádná velká vzdálenost. Pro začátečníky je to zase zbytečně moc. Pro mne tak akorát. Vlastně by to byla celkem neužitečná a nudná věc. Tak jsem si to zpestřila. Občas jsem si pár kilometrů přidala. Občas jsem po cestě sbírala odpadky. Naštěstí jich nemáme u nás mnoho, snadno jsem to pobrala. Po prvním týdnu jsem u sebe objevila svaly, o kterých jsem do té doby neměla tušení.
Další týden jsem zkusila slow jogging. To cupitáte drobnými krůčky, noha dopadá na bříška za palci, kadenci máte okolo 180 kroků za minutu, což je celkem fofr, a ještě se k tomu usmíváte. Cupitala jsem po lese s úsměvem idiota. Připadala jsem si jako pacient s Parkinsonovou chorobou a Alzheimerem současně. Jenže ono to bylo vlastně báječné! Úsměv vás drží v aerobní zóně, takže to cupitání vypadá celkem neškodně. Ve skutečnosti je to ale docela kvalitní posilování. Asi bych neměla odvahu to provozovat na veřejnosti, ale musím říct, že japonský profesor Hiroaki Tanaka to vymyslel skvěle. Druhý den jsem měla pocit, že bych si měla pořídit náhradní lýtka. Není právě chytré cupitat slow joggingem pět kilometrů na první pokus!
Běhala jsem si celý měsíc ve sněhu, dešti, slunci, blátě. Viděla jsem tolik bláta, jako nikdy v životě! Viděla jsem, jak se probouzí jaro. První sněženky u potoka, první kočičky, první podběl, srnčí parůžky obalené lýčím. Běhala jsem po pastvinách, které budou v létě plné kraviček. Zatím tam pobíhala jen jedna postarší. Dáma…..
Bylo to vlastně moc krásné. Mohu vám to doporučit? Vůbec ne!
Pobíháním po lesích a loukách jsem v březnu nasbírala přes 200 km a tašku odpadků. Strávila jsem s tím více než 24 hodin. Ten čas by se určitě dal využít lépe. Čas je luxusní zboží. Nemá ho každý. Jen kolik lidských životů by se za tu dobu dalo zachránit! Kolik dříví naštípat-například. To, co je pro mne odpočinek, by pro kavárenského intelektuála byl trest. Nejsme každý stejný. Podle mne by fyzická aktivita měla být v rovnováze s tou intelektuální. Pokud někdo rád pozoruje jaro za oknem kavárny – proč ne? Třeba chodí každý den pět kilometrů pěšky do práce a doma cvičí jógu. To mi dává smysl. Z kavárenského intelektuála tak nebude obézní pacient. K čemu je rychlonohému běžci, že utíká jako zajíc, když se s ním můžete bavit jen o recenzích běžeckých bot? Je to o rovnováze. A o tom, být připraven. Ty největší výzvy nám dává život.
Tak, jako se to stalo jedné mé dobré známé. Podruhé se vdávala ve zralém věku. Děti měla dospělé, brala si pána o pár let mladšího, také s vyřešenou minulostí. Těšila se, jak bude v důchodu, on bude ještě chodit do práce a ona bude pyšná na svého čiperného manžela.
Někde tam nahoře se Osud pobaveně pousmál a zatřepal přesýpacími hodinami manželova života. Z muže v plné síle se během pár měsíců stal invalida. Přišla jedna z těch nemocí, které lékaři umí skvěle popsat, ale ne vyléčit. Doma byl najednou stařík, který se přesouval s chodítkem a měnil se v přerostlé děťátko. Na jeho těle přibývalo hadiček, pobyty v nemocnici se prodlužovaly. Nakonec zbyla jen dvě řešení: pobyt v léčebně nebo doma s profesionální službou 24 hodin denně. To prvé kamarádka nechtěla, to druhé by nezaplatila. Osudovou výzvu přijala tak statečně, jak jen to šlo. Nechala se proškolit na obsluhu tracheotomie a všech ostatních hadiček. Péči natrénovala při krátkém společném pobytu v hospici. Další boj už byl na ní. A ona to, s podporou profesionálů, zvládla skvěle! Prodloužili si tak s manželem společný čas. Byli spolu, když nastal čas se rozloučit.
Uměla bych čelit téhle výzvě já? A moji blízcí? A co vy?
Ty největší výzvy nám dává život.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Kde je vůle, tam je cesta
Pečlivě vypracovaný itinerář jsem si mohla strčit za klobouk. Do Opavy jsem jít nechtěla, ale musela. Pohřbila jsem tam staré boty, pořídila nové a přespala v penzionu. Ztratila jsem tím spoustu času i kilometrů.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Kde je svět v pořádku
Vstávala jsem s prvním světlem. Snídani jsem ošidila, virus z předchozích dnů se nechtěl vzdát bez boje. Už to ale nebylo nic vážného, bylo jasné, že prohrál. Vyšla jsem z penzionu do krásného, nedělního, letního rána.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí- Prajzové
Jak nám to s virem půjde dál, se uvidí. Ráno se vidělo. Žádný zázrak to nebyl. Virus se nechtěl vzdát bez boje, žaludek opět jako na vodě a svět se se mnou točil. Bylo mi ale o dost lépe, než předchozí den.
Blanka Veltrubská
Historická vsuvka - Černé zlato
Na Ostravsku mám několik známých. Když se jich zeptám, jak se jim tam žije, odpoví, že dobře. Pokud bych se zeptala bývalých horníků, možná by řekli něco úplně jiného a jinak. Ano, je to region razovity.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Krajina nemilovaná
Nevypadalo to vůbec dobře. Ještě, než jsem otevřela oči, už jsem věděla, že je to průšvih. Svět se se mnou točil, žaludek jako na vodě. Tuhle virózu znám, potká mě tak jednou do roka. Zvracení, hrabu se z toho v průměru tři dny.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
O menopauze musíme mluvit, burácela herečka Halle Berry před Kapitolem
Slavná herečka Halle Berry se zapojila do americké politiky, když podpořila senátorky snažící se o...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
Prodej Murter Villa 45m2 + terasa 22m2
Chorvatsko, Podvrške, Chorvatsko
3 490 000 Kč
- Počet článků 113
- Celková karma 18,27
- Průměrná čtenost 361x