Občas si z jazyka našeho mateřského děláme srandu. Jakoby se nám čeština zdála příliš obyčejná a tak si ji "opravujeme". Taky vás to potkává?
Sedím si takhle na jednání. Dalo by se říct, že je celkem důležíté. Mluví se o tom, co bude v následujících letech a jak to celé vymyslet a uřídit. Klimatizovaná zasedačka je plná lidí. Pánové mají smůlu, klima-neklima, potí se v oblecích. Dámy saka nemusí.
Posloucháme jednotlivé přednášející, padají dotazy. Kmitají hroty tužek a per, prsty cvakají po klávesnicích, čmáráme do podkladů. Každý podle svého gusta. Přispěvky řečníků se jen hemží anglickými slovy. Nejdřív jim to odpouštím. Jsou zvyklí hodně komunikovat "ven" a asi se jim to prostě občas poplete a v práci splývá.
Občas je to už na mne moc.
Neumíme vnímat věci v souvislostech, ale definujeme synergické efekty. Nepřidělujeme peníze, ale alokujeme zdroje. Nepřipravujeme připomínky k podkladům, ale poskytujeme zpětnou vazbu. Případně feedback, což znamená v angličtině totéž.
A nejvíc mne dostala žádost o "zpětný feedback", který prý kolegům citelně chybí. Jsou to pořád jen ty připomínky. Jenže "česko-anglicky a zdvojeně".
Jasně. Čestina je živý jazyk, reaguje na okolí, vyvíjí se. Jen se občas obávám, abychom za pár let nepřestali rozumět i sami sobě.
Možná bychom si všechni měli před spaním docela obyčejně přečíst pohádku. Nějakou tradiční. Českou. A bylo by to. Po ránu bychom se pak ve firmách možná docela rádi sešli na krátké poradě a neřešili rychlý meeting. Na ten by pohádková babička ani žádná z víl (a občas se trocha štěstí hodí) totiž určitě netrefily. Docela by se mi to líbilo.
