Zastropujte to, proboha

Tak tedy kolektivní vlastnictví? Okay, takže jo. Zahoďme čísla, zahoďme data a zahoďme tu hloupou logiku, která je tak strašně nudná a chladná, že nám ji nepřemýšlející, milující a věřící levičáci neustále vyčítají.

Jde přeci o pomoc lidem, ne o čísla a logiku. Jde o lásku k bližnímu, ne o prachy.

A když už tu tedy máme tolik milovníků kolektivu, veřejných zájmů a kolektivního vlastnictví, pojďme tuto hypotézu pracovně přijmout a domyslet do důsledků myšlenkové pochody takto postižených lidí.

Takže nám patřily fabriky, výrobní prostředky, patřila nám voda i proud. Patřilo to státu. Českému státu, ve kterém žijí převážně Češi. A ti Češi milují Česko, protože je normální milovat vlast, zemi, kde jsme se narodili, a tedy i všechny lidi v tom státě bez ohledu na to, kde a kdo jsou. Milujeme samozřejmě i Moravu a Slezsko, protože to je pořád naše země, pořád jeden stát. Zakarpatskou Rus toliko už nemilujeme, protože už to není náš stát. NAŠE láska se řídí silnou etatistickou logikou, kde stát určil, kde je „NAŠE“ území, a tam to hned milujeme. A milujeme i českou vlajku, protože je NAŠE a MY jsme ti dobří, takže česká vlajka je současně i symbol dobra.

A některé podniky dokonce ani NÁŠ stát neukradnul, ale vytvořil z peněz nás všech, a MY v nich pracovali, a tedy byly taky NAŠE. Sice jsme byli na západě zaostalí sto let za opicemi a technologicky jsme pokulhávali ve všem, ale která matka by bezmezně nemilovala své postižené dítě? A tak i my bezmezně milujeme stát a jeho kulhající podniky. Stát to totiž dělá pro lidi. Co vydělá státní podnik, je totiž NÁS všech! Zisk nás všech. O ten se MY všichni podělíme a budeme se mít líp. Nějaký kapitalistický podnik by si zisk nechal pro sebe, nebo by ho, nedej bože, vyvedl do ciziny, což je tedy odporné, protože NAŠE podniky vydělávají pro naše Čechy.

A teď si představte, že máme komunistický podnik, který umí něco vyrobit tak dobře, že i na západě o to něco budou mít zájem, a můžeme to něco vyrábět a prodávat, takže podnik bude bohatnout. Takže vlastně MY všichni budeme bohatnout.

***

Teď si dáme technickou pauzu, aby se hurónsky dosmáli všichni ti, kdo ještě pamatují historii a mají logické myšlení. Tak uznávám, komunisté umí krást, umí dělat špatná rozhodnutí, umí vést k úpadku, ale rozvoj a profit u nich fakt nečekáme. Vím a souhlasím. Ale jen pro potřeby naší hypotézy: Pojďme se prostě chvíli tvářit, jako by to skutečně bylo za nějaké konstelace možné a náš státní podnik by vydělal peníze. Taková představa všechny levičáky a milovníky kolektivistických disciplín jistě dovádí k orgasmické slasti až agónii. Všem milovníkům Čech, Čechů a českého státu, kteří se jen svým češstvím podílejí na vlastnictví podniku a tedy na jeho zisku, to působí neuvěřitelně libé pocity. Jsme skvělí a teď už i bohatí! (Konec technické pauzy, logikové se již dosmáli.)

***

A jak to tak bývá, osud, který má tolik smyslu pro humor, si opět hodil kostkou a zařídil, aby výjimečně byli němečtí levičáci o kus blbější než čeští levičáci, a to už musí být fakt něco, protože překonat české levičáky vyžaduje opravdu ohromnou dávku blbosti. Němečtí levičáci si tudíž zavřeli své elektrárny, protože příroda, a teď bezmocně a s odpojenou zástrčnou v ruce koukají na stojící větráky v Severním moři.

A najednou má český produkt z českého státního podniku na trhu cenu jako blázen.  Prodáváme do zahraničí elektřinu za násobné ceny toho, co vyrobíme. ČEZ, ze 74,5 procent státní podnik, inkasuje. (Všem nedoukům, kteří teď mají potřebu mi vysvětlovat, že ČEZ patří státu ze 70 procent a 30 procent patří držitelům akcií, připomínám, že srážková daň z dividend je v ČR 15 %, takže stát bere celkem 74,5 %. Mimochodem, v Německu je srážková daň z dividend dokonce 25 %.)

Jinými slovy, zisk ČEZu je zisk nás všech. Slavme. MY si ty prachy můžeme vzít, MY můžeme dostavit Dukovany, Temelín, MY můžeme prodat těm Němčourům ještě víc elektřiny a ještě dráž, a tak MY můžeme ještě víc bohatnout a MY můžeme udělat z našeho českého státu bohatý socialistický stát ve středu Evropě.

Ale nene. To by nebyli levičáci, aby byli logičtí. A aby byli konsistentní. To vůbec ne. Teď mne pálí nějaká složenka a najednou jsou veškeré levicové a kolektivní idey pryč. Tady se opět a jako už milionkrát předtím ukáže pravá tvář levičáků. Absolutní jájismus. Já!!! JÁ mám drahou složenku. JÁ mám drahou elektřinu. JÁ musím zaplatit drahý plyn. Fňuk, fňuk, já já já já!!!

A já se ptám, kde je vaše láska a vaše kolektivní vlastnictví skrze stát? Tuze jste si pochvalovali, jak je státní podnik super. A jak je super, když státní podnik bohatne. A jak je super, že to patří NÁM všem. Kde je vaše rétorika? Takhle mluvíte, jen když vás spolusoudruzi poslouchají. Ale jak jste doma, jste už jen sobecká, egoistická stvoření fňukající nad složenkou. ČEZ má nadměrný zisk?! Jak to?! Fuj! Ani NÁŠ společný ČEZ nesmí mít nadměrný zisk!! JÁ ten nadměrný zisk chci vzít NÁM všem a JÁ ho chci pro sebe. JÁ chci slevičku. JÁ chci peníze. Zastropujte to, proboha. Ať MY neprodáváme draze, ať MY nemáme zisk, hlavně ať JÁ se mám dobře.

A naše kolektivní mýdlová bublina udělala: PRÁSK!!!

A najednou ti největší kolektivisté opět myslí jen na sebe. Zrovna tak, jako ti odporní kapitalisté, viďte.

Až na to, že těm kapitalistům to funguje, kdežto vy jen pohřbíte další nadějný projekt. Svými stropy jen zničíte cenotvorbu. Ještě více zvýšíte státní dluhy. Ano, vy, levičáci, kteří tak strašně milujete NAŠÍ zemi a Českou republiku a vlaječky a odznáčky a NAŠE ryze české firmy, právě vy jste si prosadili zastropování, které VAŠI NÁRODNÍ firmu připraví o zisk, NÁŠ stát zadluží, a tak vaše sobectví a neschopnost vykvete do finálního sebenaplňujícího se proroctví. Opět vám ten socialismus selhal. A celou dobu to byla jen vaše masírka, ale o kolektiv vám ve skutečnosti nikdy nešlo.

Pamatujete si na známou švédskou reportáž, kdy se reportéři ptali lidí na ulici, jestli je správné přijímat uprchlíky a jestli by byli taky ochotni pomoci a ubytovat uprchlíka u sebe? Všichni mluvili stejně: Ano, je třeba ubytovávat uprchlíky, všichni musíme pomoci, je to naše společenská odpovědnost. A pak reportérka vytáhla Ahmeda a zeptala se: Tady Ahmed nemá kde bydlet, může bydlet u vás? A najednou se lidé začali kroutit a vymlouvat: No… ehm… já teď nemůžu… teď to nejde… já mám malý pokoj, a my se zrovna stěhujeme…

Tak takoví jste všichni pokrytci. Zase to bylo jen o tom, že vás štvalo sousedovo lepší auto a že jste chtěli, aby jeho koza chcípla. Nic víc, nic míň.