Stejně vaše dítě nemáme čím léčit

Jak si představujete kolaps a rozvrat systému vy? Přijde nějaká rána, bum, začnou se hroutit budovy, po ulicích potečou hektolitry krve a venku budou běhat zombie a gangy?

A co takový kolaps zdravotnictví? Rána a spadnou nemocnice, zombie nakažené infekcemi se budou prohánět ve městech? Hmm, sice dramatický obraz, ale nepatří do reality. Spíše si kolaps představte jako zprvu nenápadné trhlinky ve zdi budovy, která má narušenou statiku. Malé trhliny tam, kde žádné trhliny být neměly. A nejsou všude, jen tady v rohu a támhle v té nosné zdi, ale v zásadě se ještě nic tak hrozného neděje.

A tak jste, soudruzi, zregulovali vzdělávání, zregulovali pracovní trh, všechno jste zdanili. V první fázi jste zdravotnictví zdecimovali personálně, ale to vy ve městech ještě nepoznáte. Ty trhliny začínají na periferii, protože tam je celá síť nejoslabenější. Tam jsou regiony, kde neseženete zubaře, praktického lékaře a ponejvíce dětského lékaře.  Ale někde v Praze v kavárně u avokádového toastu a bezkofeinového latéčka pořád můžete sdělovat své zážitky z Mongolska a dušovat se, že máme nejlepší zdravotnictví na světě.

Pak nám socialisti zdecimovali těžký průmysl, poté lehký průmysl, stačilo omezení dodávek čipů a ejhle, automobilové velmoci měly parkoviště plná nedodělaných aut, která nebyly schopny dokončit bez asijských čipů. Pořád stejná schémata, pořád stejné chyby, pořád stejné výsledky.

A třeba takový chemický průmysl a farmaceutický průmysl, to je odvětví, které velmi zhusta patří do vzdělanostní ekonomiky. Potřebujete velmi vzdělaný personál, velmi kvalitní procesy a stabilní a dlouhé subdodavatelské řetězce od přístrojů, přes IT, až po chemické prekursory. Přestavte si ty vztahy jako jemné podhoubí, mycelium, které se neustále mění, vyvažuje a reguluje podle zákonů nabídky a poptávky.

A pak přijde centrální plánovač, který stále věří, že poručí větru a dešti. Plánovač, který nedokázal zajistit v minulém režimu ani dostatek toaletního papíru a dámských vložek, je tu zase a vykládá vám, jak je strašlivě potřeba centrálně plánovat a danit a regulovat, aby byl zajištěn blahobyt. A tak vám zdaní a zreguluje energie. Zákoníkem práce vám prakticky znemožní najímat a propouštět lidi tak, aby se množství zaměstnanců mohlo přizpůsobovat výrobě, cena zaměstnance je již nezaplatitelná, protože stát vyžaduje z každé koruny pro zaměstnance ještě skoro korunu na zajištění sociálního blahobytu a státu je úplně jedno, že s takovými cenami je každá evropská firma prakticky nekonkurenceschopná. A tak se postupně i farmaceutický průmysl přesunul do Asie.

Největší bizárek regulátora je, že do EU je zakázáno dovážet léky z Asie. Pokud si vy jako pacient objednáte antibiotika nebo paracetamol z e-shopu z Indie, budete mít co vysvětlovat na celnici a v nejlepším případě jen o zboží přijdete a bude bez náhrady zničeno, v horším případě budete platit pokuty. Ale když si evropská farmaceutická firma objedná z Indie 10 tun paracetamolu a v EU jej už jen natabletkuje, je všechno v absolutním pořádku.

A tak si lámete hlavu, jak je možné, že je zakázáno dovážet léky, že máme spoustu farmaceutických firem v EU, že vyrábějí pořád konstantně a najednou… simsalabim: Léky chybí úplně všude.  Vyrobit lék, to je jako vyrobit auto. V té továrně se jen složí kostičky stavebnice do kupy, ale vy víte úplný kulový, kde se vyrobily díly.

Ještě včera mi do Büro přišel Herr Müller. Je to kolega, podnikatel, majitel lékárny tady v příhraničí. Vrátil nám asi 30 receptů s tím, že léky už nejsou dostupné, že má problém s distribucí. Vyprávím mu, že minulý týden se u nás zastavila representantka firmy Elli Lilly, ano, to je ta, co nám tradičně připomíná, jak je Trulicity skvělý lék na diabetes. A prosila nás: „Prosím vás, pane doktore, neindikujte už Trulicity u nových diabetiků, máme strach, že až se omezí dodávky, nebudeme mít šanci vyrobit pro cukrovkáře dost léků, takže nechceme, aby se pacientská základna zvyšovala. Chceme zachovat produkci pro stávající pacienty, ale více už nevyrobíme.“

Třeštím na ní oči a parafrázuji: Chcete mi říci, že dnes za mnou přicházíte s tím, abychom NEPŘEDEPISOVALI vaše léky??? A za to vás zaměstnavatel platí, abyste objížděla lékaře a prosila je, aby nepoužívali váš výrobek? OMG… Jestli tohle nevnímáte jako trhlinu ve zdi, která má nosnou funkci, tak nevím.

Lékárník na moji historku navazuje:  „Ano, ano, v tuto chvíli chybí na německém trhu cirka tři sta preparátů, ale velké distribuční firmy odhadují, že to v krátké době bude kolem patnácti set.“

Ptám se: „V jakém časovém horizontu?“

Odpovídá: „Měsíce… Ale těžko se to předpovídá.“

Ono když maminkám chybí sirup s paracetamolem, pořád tu máte Nurofen. A obecně v tomto terénu symptomatologických léčiv je celkem dost analogů, takže výpadky nemají takový vliv na zdraví obyvatelstva. Ale představte si, že nám vypadnou třeba antiepileptika.

„Panebože!“, říkám lékárníkovi, „jen já mám desítky dobře nastavených lidí na Levetiracetamu, převádět je na Gabapentin, nebo Valproáty, nebo nedej bože na cokoli jiného, to si vůbec neumím představit. Ne každý ty léky snese, najít efektivní dávkování, vypořádat se s vedlejšími účinky, to je návrat do medicíny před padesáti lety! Ale dovézt z ciziny léky nesmíme. To nám nedovolí EU.  Tak třeba prekurzory se zase zasekly, a ty se dovézt nedají.“

Lékárník, jako ostatně každý, kdo podniká, má na věc apolitický vhled: V Německu se vyrábí stále méně a méně, už se to prakticky nevyplatí. Náklady vám šroubují nahoru v energiích a v ceně práce a pak vám stanoví strop, za který lék můžete prodat do lékáren, a kolik uhradí pojišťovny. Pokud máte na miligram výrobní náklad 10 centů, ale stát vám nařídí lék prodávat za 7 centů, radši stáhnete lék z trhu úplně. On to s těmi stropy mimochodem zkusil Orbán s benzínem za bouřlivého potlesku všech socanů a jiných dezolátů.

Takže taková firma radši přesune výrobu do třetího světa, kde díky levným energiím a levné pracovní síle má na lék výrobní náklady 5 centů a stále jej po světě za 10 centů prodá. Ono je to líbivé. Myslíme na lidi, chceme levné léky, nastavme stropy na ceny léků. Simsalabim: nejsou léky. Chceme levnou energii. Simsalabim, není dost energie. Chcete dostupné bydlení v Berlíně? Zastropujte nájmy. Simsalabim… není kde bydlet.

Ale málokdo už řekne: chceme levné a dostupné léky? Nebudeme tedy danit ani léky, ani práci, ani energii a krom kvality preperátu a bezpečné léčby nebudeme trh regulovat vůbec. Klesnou výrobní náklady a lidi budou mít více peněz buď na léky, nebo na pojištění, které zase uhradí kvalitní léky. Jsou to spojené nádoby. Ale řešení zprava se toliko hezky politicky neprodává jako všechna řešení zleva.

A jak se jednou naruší statika, už se dávají do pohybu různé procesy, které ještě nevidíte. Ani ekonomická reforma a ryzí kapitalismus by vám léky nedodaly na stůl do týdne, už i s deregulací by to teď už trvalo měsíce a roky, než by se mycelium po tom požáru zase rozrostlo a vytvořilo si nové řetězce a subdodavatelské vztahy a nastavily se nové ceny.

A tak mám o Vánocích dobrou zprávu pro všechny nešťastné maminky: Nezoufejte, že nemůžete najít dětského lékaře, už je to jedno, stejně by vaše dítě neměl čím léčit, takže jste na tom stejně jako ty maminky, které lékaře mají.

Miluji tuhle rovnost v bídě. A tak jsme to chtěli, ne?

Odkaz: https://www.novinky.cz/clanek/domaci-nektere-pohotovosti-konci-lekari-nechteji-prisluzby-40418177