Opravdu ještě není problém alimentů vyřešen ? Nevěřím.

Nevěřím svým smyslům

Paní Hana Formánková ve svém příspěvku na téma alimentů otevřela Pandořinu skříňku a v diskuzi pod článkem užasle a nevěřícně zjišťuji, že toto téma ještě stále není dořešeno.

Soud při svěření péče matce/otci sdělí, že je to na žádost matky/otce a ti, jenž jim dítě svěřeno do péče nebylo se zatvrdí, že když si to tak chtěli, tak ať se starají. U jednání tato ústní sdělení soudu nikdo nevnímá, ale uražená ješitnost dělá svoje. Dostanete rozsudek černé na bílém a tam to sdělení je uvedeno.

Soud by vhodně měl uvést, že ON soud svěřuje děti tomu či onomu rodiči, odůvodnit toto rozhodnutí a měl by oba náležitě poučit o nutnosti společné péče na výchově a hrazení nákladů dětí. Možná se to již děje, ale nezažila jsem.

Můj exmanžel mi až po dlouhých letech sdělil, že tato okolnost u soudu byla rozhodujícím prvkem a jeho uražená ješitnost zapracovala. Je to více než dvacet let. O děti se více nezajímal, přece byly svěřeny mně, matce.

Letos   v  r o c e   2009    jsem slyšela tuto větu od známého po jeho rozvodu a svěření péče jeho dětí bývalé manželce.

Nemohu uvěřit, že i dnes se najdou muži/ženy, kteří se domnívají, že alimenty žena/muž používají pro své výhradní potřeby a nejraději by dostávali měsíční vyúčtování nákladů určených pro děti.

O testech DNA nebudu ani komentovat, to je případ sám pro sebe. Nechci tím říci, že nejsou případy sporné.

Muž / žena odešle šek, složenku či učiní převod hotovosti k rukám otce/matky a má vystaráno.

Ten rodič / myšleno otec či matka / dále použiji rodič, který má ve své péči děti z uvedené částky pokrývá veškeré náklady a servis dítěti.

Více rozvedu a podrobněji, protože shledávám, že si mnozí vůbec nepředstaví, co obnáší péče o děti.

V odkazu na článek paní Formánkové jsou náklady vyjádřeny v diskuzi.

Cituji : Re: No když se tak derete z "práva dítěte"

• 19.05.2009 07:15          Jezdím na neutrál

Podotkla bych, že dítě velmi rychle roste a myslí – li si plátce alimentů, že vystačí dítěti např. oblečení na dvě léta, hluboce se mýlí. Např. také obuv z důvodu výrůstu z malých botek je potřeba absolvovat i víckrát do roka, školní dítě potřebuje i tenisky navíc do tělocvičny, Mnozí muži/ženy také chodí do tělocvičny a mají obuv k tomuto účelu a ničemu se nediví, ovšem jim už noha neroste.

Soud zkoumá při zjišťování aktuální situace i velikost obuvi, oblečení, výuku jazyků, návštěvu koníčků či sportovního vyžití dětí, protože tyto nemalé náklady slouží k přirozenému rozvoji dítěte. Kvalitní strava by měla být samozřejmostí.

Nebudu zde zmiňovat rodiče, to je jistě extrém, který alimenty prohýří, ano jistě jsou, ale ve větším procentu převažují rodiče typu, pro dítě všechno nejlepší.

Sám obstarává veškerý servis, úklid, nákupy, praní, žehlení, vaření, přípravu do školy, doprovod na sportovní či jiné aktivity dítěte, hraní si s dítětem, ponocování při onemocnění dítěte.

Některý rodič nemá zázemí prarodičů a sám zvládá tyto aktivity, o volném čase pro své koníčky si může nechat zdát, o sebevzdělávání se pokouší na úkor noci. Je to zničující bez odpočinku tvrdá práce ještě spojená s výchovou. Není to přemrštěné, zažila jsem to na vlastní kůži.

Své děti miluji a tato práce, jak ji nazývám z titulu této absurdity nepochopení některými jedinci, nebyla pro mě práce. Děti pochopitelně vyrůstají a také pomáhají a také dříve dospějí, bohužel.

Zažila jsem nádherné chvíle i když jsem chvílemi padala na ústa, doslova.

Pokud muž / žena alimenty platí, ještě je jakž takž vyhráno. Pokud  alimenty platí po dohodě dobrovolně bez soudu v rozumné a uznané výši je vyhráno. Ne pro rodiče, ale pro dítě.

Tady nastává bod zlomu. V případě nedohody o výši alimentů rozhoduje soud na základě předložených příjmů. Nastává paradox, kdy docela zabezpečený muž / žena se snaží srazit částku, na co možná nejnižší. Taky ne sice moje zkušenost, ale známý se mi pochlubil, jak se svou bývalou manželkou vydrbal, „opravdu obdivuhodný výkon“.

Případy, kdy chudák nic nemá a nepřežil by a tudíž platí 400,- Kč je také bez komentáře. Své minimum má.

Rodič často minimum nemá a musí mu / jí  dát možnost, aby ve lhůtě tří měsíců začal alimenty platit,  (zkušenost dávná ), až v případě exekuce na mzdu přece jen nějaká směšná částka určená soudem chodit začne, ovšem při ztrátě zaměstnání patrně nikoliv, jak uvádí diskutující.

Další paradox nastal, když vyšší soudní úřednice výrok soudkyně zrušila a exekuce na mzdu zanikla. Nevěděla jsem, že rozhodnutí soudkyně má menší váhu rozhodnutí usnesení než vyšší soudní úřednice. Stalo se opravdu, mám na to papíry. Už jsem neměla sílu znovu toto absolvovat. Chyba!! Okrádala jsem vlastní děti.

Byl zaveden systém a nevím zda-li ještě funguje, kdy při neplacení výživného se mohl rodič obrátit na úřad a ten mu vyplácel určené alimenty a tyto si pak vymohl na ženě / muži, který alimenty neplatil. Všechno muselo být podloženo pochopitelně soudními rozhodnutími. Ne, že tyto dávky platil stát, ale měl páku, jak vymoci účinně na dlužníkovi a děti byly jakž takž finančně zabezpečeny.

Udělala jsem největší pitomost, tento instrument jsem využila, ale poctivá poctivec při úhradě měsíční částky alimentů poslané složenkou jsem následně tuto možnost zrušila a pak už na ni nedosáhla z titulu mého vlastního vyššího příjmu, protože jsem pracovala tak intenzivně, abych své i manželovy děti sama nějak uživila, částečně na úkor času věnovaného jim. Už nikdy jsem od té doby v období dospívání dětí alimenty žádné neviděla. Splácí mi je dodnes, kdy děti jsou dospělé.

Další pitomostí bylo, že jsem již nikdy nepožádala o navýšení alimentační povinnosti, protože děti rostly a ve věku tří a sedmi let určené alimenty nemohly pokrýt vzrůstající náklady.

Jsou  muži / ženy, kteří se o své děti nezajímají vůbec.

Jsou muži / ženy, kteří by se péče účastnit chtěli a rodič jim všemožně tuto možnost ke škodě dětí z různých důvodů odpírá.

Extrémy jako stresující faktory pro děti či podobné události nezmiňuji, není to pravidlem.

Jsou rodiče oba dva, maminka a tatínek, kteří byť se rozešli spolu, své společné potomky společnou rukou podle svých nejlepších možností zabezpečí po stránce materiální, fyzické i duševní.

Doporučovala bych, aby muž či žena platící alimenty si dítě převzali na období půl roku, dostali od rodiče částku, kterou platí oni a svoje děti po všech stránkách obstarali se vším všudy, i takový model existuje a je vyhovující. Ne asi všem, ale za pokus by to stálo. Možná si to jenom představte.

Možná by konečně Harpagonům svitlo, jakou lebedu si užívají s dítětem o víkendu či o prázdninách.

Dlouho jsem přemýšlela, jestli mám svoji zkušenost sdělit, ale neustále se setkávám s tím, jak „samovyživující“ rodiče válčí s financemi a nemuseli by, nevědí si rady, někteří.

Odkaz na článek Hanky Formánkové

http://formankova.blog.idnes.cz/c/84212/Minimalni-vyse-alimentu-chrani-prava-deti.html