Proč je oddalován bankrot Řecka?

Investice do firem byly vždy rizikové. Cílem investic je zisk. Akcionáři získávají podíl na zisku formou výplaty dividendy. Výnosy z dluhopisů jsou obvykle jistější.

Firmám se nemusí vždy dařit a jejich zisk je nejistý. Také často investují zisk do vlastního rozvoje. Na výplatu dividendy proto nelze spoléhat. Mnohem výhodnější jsou investice do států formou nákupu dluhopisů (dosud byly). Nákup dluhopisů je téměř ekvivalentem nákupu akcií. Výplata úroků je však předem garantovaná a téměř jistá. Státy jsou z investičního hlediska ideálními „firmami“.

Management státu je dnes na prodeji státních dluhopisů závislý a prioritně dbá na výplatu „dividendy“ ve formě úroků. Věřitelé se o „svoji firmu stát“ příliš nezajímají, pouze navyšují svůj „podíl“ a rostou jim zisky. Nyní jim však některé státy přestávají fungovat. Jejich „dividendy“ a „investice“ jsou nyní v ohrožení. Snaží se proto přimět „management“ k provozním úsporám. Vytvářejí mediální obraz krize a nutí „svůj management“ (politiky) k úsporám. Z obyvatelstva, které je v roli „zaměstnanců“ se politici snaží pod záminkou krize získat prostředky na uspokojení požadavků věřitelů (kterým politici státy již dříve formou zadlužení v podstatě prodali).

Investoři nákup dluhopisů v Řecku poněkud přehnali, a výplata dividend (úroky) je v ohrožení a hodnota „akcií“ (dluhopisy) je nejistá. Vzhledem k tomu, že ovládají „firmy v celé korporaci“ (Eurozóna)“ přenášejí očekávané ztráty na ně. Intenzivní mediální kampaň o záchraně Řecka maskuje „bail out“ investorů. Straší lidi závislostí Řecka na finanční pomoci. Vytvářejí iluzi, že by byl bankrot Řecka katastrofou, kterou nelze přežít. Ve skutečnosti však státní bankrot život většiny Řeků vůbec nezmění. Řecká spotřeba odpovídá výkonu řecké ekonomiky. Problémem je, že nevytváří „zisk“ pro investory.

Pokud by Řecko zbankrotovalo (tak jak je to běžné u firem), zbavilo by se dluhů a nemuselo platit úroky, snadno by mělo vyrovnaný rozpočet. Nyní má dluh 354 miliard EUR, který má průběžně splácet. Osvědčený způsob úhrady starých dluhopisů vydáním nových však přestal fungovat. O „firmu“ už investoři ztratili zájem.

Řecku je proto poskytována „pomoc“. Loni byla schválena ve výši 110 miliard EUR (8 miliard ještě zbývá) z peněz občanů Eurozóny. Minulý týden dohodnutý plán počítá s další pomocí 130 miliard EUR a odpisem 50% dluhu ve výši 100 miliard.

Hlavním účelem obou záchranných plánů je téměř plné uspokojení soukromých věřitelů a přenesení dluhů na občany (privatizace zisků a socializace ztrát). „Vlastníci Řecka“ se své „firmy“ chtějí zbavit bez ztráty. Odmítnutí „pomoci“ Řeckem by jim jejich záměr mohlo překazit (ve hře je pořád 254 miliard + úroky). Je jim totiž jasné, že Řecko své dluhy nikdy nesplatí. Na své si chtějí přijít také spekulanti, kteří nakoupili významnou část 100 miliardových dluhů, ze kterých má Řecko podle plánu zaplatit 50% nominální hodnoty. Nakupovali je v týdnu před schválením záchranného plánu představiteli EU za 35% jejich nominální hodnoty. Jejich 15% zisk by byl odmítnutím záchranného plánu také ohrožen.

Řecko přitom žádnou pomoc nepotřebuje, potřebuje co nejrychlejší bankrot, který je zbaví závazků. Bez dluhů má dnešní Řecko téměř vyrovnaný rozpočet. Bankrot státu je však v očích věřitelů ekvivalentem znárodnění firmy.

Údaje z posledního upřesnění řeckého státního rozpočtu:

- očekávané příjmy řeckého státního rozpočtu:                 54 miliard EUR

- očekávané výdaje řeckého státu                                     70 miliard EUR (bez úroků a ztrát z investic do projektů, jejichž realizace je podmínkou „pomoci“ jsou výdaje  - 54 miliard EUR)

- očekávaná ztráta z řeckých investic                                 3 miliardy EUR

- očekávaný deficit    Řecka                                                19 miliard EUR

- platby úroků (součást výdajů)                                          16 miliard EUR

 http://www.minfin.gr/portal/en

Investoři dobře vědí, že bankrot Řecka je nevyhnutelný. Zcela logicky však motivují evropské politiky k jeho oddalování. Jakmile se jim podaří získat peníze za své riskantní investice zpět, může Řecko zkrachovat. Ztráty z nezaplacených dluhů zaplatí evropský daňový poplatník.

Je vytvářena iluze nutnosti zaplatit dluhy (v podstatě zpětný odkup akcií). Reálně však své dluhy není schopen zaplatit žádný stát, ani ČR. Zaměstnanci firem si také nemohou vydělat na nákup všech akcií firmy, ve které pracují.

Čím později Řecko zkrachuje, tím více na krachu prodělají řadoví občané. Všichni, kdo hájí zájmy „investorů“ vyvolávají paniku a strach z následků bankrotu. Řekové se však už krachu nebojí. Správně tuší, že jim nemůže ublížit. Neublíží ani nám.

Bankrot Řecka a následný bezproblémový život Řeků je pro „investory“ nebezpečný i strategicky. Lidé si mohou uvědomit, že investory a spekulanty vůbec k ničemu nepotřebují, a že se jich mohou zbavit.