Poptávka po diktatuře

Obviňování Hitlera za utrpení války je propaganda. Brutální konflikt a násilí vyplývalo ze stavu společnosti. Hitler byl jen osobou, která uspokojila poptávku německé veřejnosti.

Kdyby nebyl Hitler, byl by někdo jiný. Sociální napětí vyvolané přebytkem pro trh neužitečných lidí rostlo podobně jako dnes. Lidé bez práce a perspektivy jsou zdrojem nestability přerůstající v revoluce. K moci se dostávali nositelé řešení (jakýchkoliv uvěřitelných, lidu interpretovatelných).

V Německu zmítaném krizí bohatli lichváři a lidé se měli stále hůř. Lichváři byli většinou Židé. V obchodování a úvěrování mají Židé tradici, stejně jako Švýcaři v ochraně vkladů a výrobě sýrů a čokolády.

Němci Židům dlužili, záviděli jim a nenáviděli je. Když vystoupil Hitler proti Židům, uspokojil touhu německého lidu po „sociální spravedlnosti“ a po pomstě. Němci uvěřili, že když se zbaví Židů, bude se jim lépe žít. Proto podpořili program NSDAP. Úspěšná realizace zvoleného programu přinesla Němcům perspektivu a zlepšení (proto vyhrála NSDAP volby dvakrát po sobě). Židé bez zázemí vlastního státu přišli v Německu o všechno, často i o život.

Nyní se lidé mají lépe než v minulém století. Spokojenost lidí je však podobná, protože je vždy relativní (porovnání s okolím, nedávnou minulostí a blízkou budoucností). Důsledky sociálního napětí (bezbudoucnosti) mají své zákonité následky.

Rabování „nofuture“ mládeže v Británii zvyšuje poptávku po „zavedení pořádku“ Stále více lidí má dojem, že „přistěhovalci“, či menšiny na nich parazitují a ohrožují je. Lidé se bojí a stále více jich věří, že přísnější režim omezující svobody je řešením. Dnes nemusí být diktatura nastolena brutálním násilím, nové technologie dneška umožňují nastolení fašismu podle zákona a v zájmu „národa“ (elektronické obojky, kontrola pohybu i informací). Oligarchie, která díky demokracii zbohatla, ji dnes už nepotřebuje (ani demokracií zhýčkané pracující). Velký kapitál se v diktatuře zhodnocuje lépe.

Neschopnost obrany majetku před skupinami téměř neozbrojené mládeže, stejně jako norský masakr indikují, že převzetí moci formou organizovaného útoku zevnitř může být velice snadné. Možná by takovou „zakázku“ zvládla i soukromá bezpečnostní agentura. Násilné převzetí moci v některých zemích je proto velice pravděpodobné. Poptávka po vůdcích, kteří zavedou pořádek, a odstraní domnělou příčinu potíží, narůstá. Jistě ji někdo uspokojí.

Ozbrojené zásahy proti bouřícím se „přistěhovalcům“ nemusí zůstat bez odezvy. Mohou být záminkou k válce na ochranu „svého“ národa. Konflikt může být zahájen rozvratem zevnitř (tím teď nemám na mysli londýnské rabování, možnou taktiku jsem popsal www.2084.cz  ).