Může ještě někdy nezaměstnanost v Evropě klesnout?

Vývoj lidské společnosti vyplývá z vývoje dělby práce. Škála různých profesí se neustále rozšiřuje. Lidé svoji práci uplatňují na trhu, kde je směňována za jinou práci či zdroje (produkty a služby).

Trh lze rozdělit do třech oblastí podle typu zákazníků:

• Trh výrobků a služeb nakupovaných jednotlivci a domácnostmi.
• Trh výrobků a služeb nakupovaných firmami a organizacemi, které nemají příjmy od státu nebo státem vynucené (např. ČT, či zdravotní pojišťovny mají příjmy vynucené státem).
• Trh výrobků a služeb nakupovaných státem a státem financovanými organizacemi.

Kdysi byly v ekonomice zcela dominantní nákupy domácností a firem. Stát, formou uplatňování své moci na trhu postupně zvyšoval svůj podíl. Stát dokáže pomocí zákonů přinutit ostatní účastníky směny k povinným platbám. Ostatní účastníci trhu (domácnosti a firmy) jsou přinuceni platit státu daně, sociální pojištění a státem schváleným firmám zdravotní pojištění či koncesionářské poplatky. Výši plateb i rozsah poskytovaných služeb určují politici a úředníci státu, či státem podporovaných organizací.

Státní byrokracie nakupuje práci (státní zaměstnanci) a produkty (státní zakázky). Stát stanovuje i rozsah a kvalitu poskytovaných zdravotních služeb, určuje tedy velikost trhu a požadavky na produkty pro zdravotnická zařízení a farmaceutický průmysl.

Jednotlivci, domácnosti a firmy se státem nastolené situaci na trhu musí přizpůsobit, státu a jim určeným firmám platit musí. Jednotlivcům, domácnostem a firmám zvyšují tyto platby náklady. Firmy musí tyto náklady kalkulovat do cen svých produktů.

Globální otevření trhů propojilo trhy jednotlivců, domácností a firem v rámci celého světa. Platby vynucované státem jsou však zcela lokální. Na globálním trhu proto vítězí firmy produkující v zemích, které je zatěžují nejmenšími náklady. Donedávna byla globální konkurence omezena nižší kvalifikací pracovníků, nerozvinutou infrastrukturou a horším technologickým vybavením asijských a dalších firem. Dnes je však situace jiná. Ve světě existuje stále více míst, kde lze produkovat stejně kvalitní výrobky a služby, jako v Evropě, či USA. Náklady výrobců jsou tam však výrazně nižší.

Pozn.:Nižší mzdové náklady tvoří pouze část úspor. Přitom nejsou nižšší jen z důvodu nižšší životní úrovně, ale především z důvodu nižšších životních nákladů v příslušných zemích. Rozhodující úsporu na mzdových nákladech poskytuje plná absence povinných plateb tzv. sociálního a zdravotního pojištění.

Jednotlivci, domácnosti a firmy na celém světě se vždy snaží nakupovat co nejvýhodněji. Firmy nakupující práci v „levnějších“ státech jsou proto na trhu úspěšnější. Je proto zcela logické, že firmy schopné přesunout svoji výrobu do „levnějších“ států, tak masivně činí.

Platby vynucované státem zůstávají, případně jsou kosmeticky upravovány (někteří se naivně domnívají, že snížení plateb o pár procent něco řeší). Stěhování výrob snižuje počet platících subjektů. Stále více firem krachuje, a stále více lidí přichází o práci. Evropské státy, včetně ČR ztrácejí schopnost vybrat peníze na svoje do šíře rozvinuté náklady. Mnozí se snaží stát „zeštíhlit“ a ušetřit. Je to zcela logické opatření, které může omezit nezdravé zadlužování státu. Podstatu problému, to však nevyřeší. O práci budou lidé žijící v těchto státech přicházet dále a stát k tomu ještě další propuštěné přidá (je však v podstatě jedno, plat či podpora v nezaměstnanosti pocházejí prakticky ze stejného zdroje, tedy daní).

Výrobci evropské pracující v podstatě nepotřebují, zajímají je jenom jako zákazníci. Zde však nastává na trhu porucha. Zákazníci ztrácejí příležitost ke svému zapojení do procesu směny. Svoji práci nejsou schopni prodat. Stále více lidí se stává svými příjmy závislých na státu. Těch, od kterých stát peníze získává, však ubývá.

Situaci zhoršuje rostoucí počet důchodců (při předčasných odchodech do důchodu, je to skrytá nezaměstnanost). Mnozí spatřují problém ve věkové struktuře obyvatelstva. Pokud si však uvědomíme výše uvedené globální aspekty, vyplyne nám z toho, že kdyby bylo více „mladých“, bylo by více nezaměstnaných. Množství v Evropě nakupované práce neporoste, protože zde není výhodné práci nakupovat. V ČR není situace ještě příliš dramatická, neboť je pořád výhodnější nakupovat práci zde, než od nás na západ. Jsme taková evropská „Čína“, ještě donedávna i v oblasti rostoucí spotřeby (tím jsme pomohli odbytu západního zboží). Nezaměstnanost v Evropě bude z přirozených tržních důvodů stále narůstat.

Nyní je jedinou možností „bezkonfliktního“ řešení, takové zvýšení čínské poptávky, že od nás budou kupovat i „předraženou“ práci. Zatím se to daří při vývozu technologických výrobních zařízení a prodeji know-how (většinou i s firmou).