Takhle ne, sporťáku!

Ponechme stranou, že Jiří Rejman při komentování biatlonového mistrovství světa používá přihlouplé floskule a mezery mezi slovy vyplňuje citoslovci „ééé“. Dech mi vyrazil jeho neuvěřitelný přešlap.

Dopustil se ho při moderování vytrvalostního závodu mužů na letošním MS v Kontiolahti. Ondřej Moravec už byl v cíli a na trati mu zbýval jen jediný konkurent, který ho mohl připravit o bronzovou medaili. Osminásobný medailista ze světových šampionátů Němec Peiffer byl po třetí střelbě o vteřinu rychlejší.
Když doběhl na poslední „stojku“, z Rejmana vypadlo něco ve smyslu: Neměl bych to říkat, ale bylo by dobré, kdyby Němec minul. Stalo se, což sporťák doprovodil hlasitým rykem. Peiffer dvakrát chyboval a Česká republika se mohla radovat z další medaile. Pro mě to ovšem byla radost s pachutí něčeho shnilého. Žádný sportovec (a pan Rejman nepochybně sportovcem je) by neměl přát svému konkurentovi nic špatného. NIKDY! Co je to, proboha, za morálku?!
A když už si něco takového myslí, NESMÍ to přece říkat do éteru. Všechno, co zazní ve veřejnoprávní televizi, je pro ostatní svým způsobem normou. Byť se nám to zapisuje třeba jen do podvědomí. Jenže i to je sakra důležité. O tom by vám mohli dlouhé hodiny  vyprávět odborníci na reklamu a marketing.
Pokud chceme vyhrávat za každou cenu a vychovávat k tomu děti, tak nám pan Rejman ukázal nejlepší cestu. Fuj!

P.S.
Ondřej Moravec s tím samozřejmě nemá nic společného a bronzovou medaili mu velice přeju.