Lustig znamená veselý

Hana Hnátová, sestra spisovatele Arnošta Lustiga, přežila Terezín, Osvětim i Mauthausen a dnes, ač téměř pětadevadesátiletá, o svých zážitcích vypráví.

Hana se narodila v roce 1924 v Praze Libni do židovské rodiny. Maminka chodila pravidelně do synagogy, ona s Arnoštem, na ni mohli čekat venku a hrát si. Tatínek, obchodník s textilem, svoje náboženství nijak nevnímal (samozřejmě až do doby, než mu ho Hitler důrazně připomněl). Hanka poznala, co obnášejí rasové předpisy na gymnáziu, které musela kvůli nim v kvintě v roce 1940 opustit, což jí bylo velmi líto. Později třídila ve Španělské synagoze majetek, který Němci ukradli Židům, jež odsunuli do koncentračních táborů.
 

V Terezíně s Karlem Poláčkem

Dne 20. listopadu 1942 dostala Hana s matkou, bratrem a sestřenicí Věrou předvolání k transportu do ghetta Terezín. Otce to postihlo o pár měsíců později. Hana bydlela s matkou v Hamburských kasárnách a šila rukavice pro německé vojáky. V Terezíně se potkaly mimo jiné se spisovatelem Karlem Poláčkem a dirigentem Karlem Ančerlem. Zažily tam i mezinárodní inspekci Červeného kříže, která nepoznala (nebo nechtěla poznat), že Terezín, který jim ukazují, je ve skutečnosti "Potěmkinova vesnice". O návštěvě vznikl i filmový dokument.

Došel cyklon B

Na podzim 1944 byli odesláni všichni do Osvětimi. Tatínek šel do plynu mezi prvními, protože si zapomněl na nose brýle, což byl pro esesáky „důkaz“, že už je starý a nebude jim tudíž k ničemu. Za měsíc byly matka, dcera Hana a neteř Věra zařazeny do transportu do saského Freibergu, kde montovaly komponenty do letadel. Na jaře 1945 byly odeslány do Mauthausenu, kde mělo dojít ke „konečnému řešení“. Němcům však došel cyklon B a místo dodávky nového se objevily v bráně tábora americké tanky, které ho osvobodily. V létě 1945 se setkala maminka, Hana a Věra v Praze s Arnoštem.

Arnošt nám chybí

Hana si po osvobození dodělala maturitu, administrativní kurz, pracovala u obchodní firmy jako korespondentka, vdala se a i s maminčinou pomocí vychovala syna a dceru. Arnošt se zachránil útěkem z pochodu smrti do Dachau, třikrát unikl trestu smrti zastřelením a mnohokrát plynové komoře. Po válce vystudoval novinařinu, pracoval v několika denících, v rozhlase, na Barrandově a byl zpravodajem z izraelsko-arabské války. V roce 1968 emigroval. Krátce žil v Izraeli, pak v Jugoslávii a od roku 1970 v USA, kde přednášel například na American University Washington, na níž byl profesorem. Zemřel v Praze 26. 2. 2011 ve věku 84 let a paní Haně, jeho dětem Evě a Josefovi i všem  blízkým pochopitelně velice chybí. Schází určitě i jeho čtenářům a nám, kteří jsme ho znali. Hana i Arnošt měli totiž něco společného. Nezdolný, až nakažlivý optimismus. Jako by byli věrni svému příjmení Lustig, které znamená v němčině veselý.