S nemocí se nebojuje

Petru Hanáčkovi oznámili lékaři, že má rakovinu. Bylo mu pětačtyřicet let. On však odmítl devastující operaci, a za pomoci své manželky Martiny se rozhodl vyléčit se.

Před třemi lety začal Petra bolet zub. Zubař mu pod ním objevil cystu, zub vytrhl, místo vyčistil a vzorek poslal na histologii. Tam diagnostikovali zhoubný nádor.
 

Lékaři vám nabídli amputaci poloviny dolní čelisti, kterou jste odmítl. Co vašemu rozhodnutí říkali?

Petr: Zákrok, který provedli, byl velmi profesionální – vyčištění toho místa a tak dále. Jako další postup navrhli dvě varianty: podstoupit odstranění poloviny čelisti, čímž by mi zdeformovali obličej, nebo ho nepodstoupit. Rozhodnutí nechali na nás.

Martina: Moje role spočívala v tom, že budu svým přístupem přispívat k manželově pohodě. Nastudovala jsem spousty materiálů a hledala, co by mu mohlo prospět.

Věděli jste, jestli na to máte čas, nebo musíte spěchat?

Martina: Lékaři doporučovali pro jistotu provést zákrok co nejdříve. My jsme je chápali.

Zjistil jste, že se musíte vyčistit od strachu a starých křivd, které v sobě nevědomky neseme. Proč?

Petr: Jelikož je rakovina vnímána jako nevyléčitelná nemoc, je s ní spojen ohromný strach. A to je problém. Naštěstí se mi ho podařilo za pomoci manželky zbavit.

Pak už jste se nikdy nebál, že by se diagnóza vrátila?

Petr: Postupovalo to ve vlnách. Napřed přišel strach, po čase jsem se uklidnil a pak se to vracelo. Ale v té době už jsem s tím už uměl pracovat.

Měl jste i jiné potíže?

Petr: Ne. V době, kdy jsem se diagnózu dozvěděl, jsem se vrátil z cesty po Maroku na kole. Skoro jsem tomu nechtěl věřit.

Martina: Zvládat strach nám pomáhalo cvičení čchi-kung.

Petr: Seznámil jsem se s člověkem, který mě ho naučil používat. Konkrétně Pangu Shengong, které ve vás pomáhá zprůchodnit energie a odstranit bloky, aby se ve vás nic nehromadilo. Je fyzicky nenáročné, dá se cvičit v jakémkoli věku. Jsou to pohyby rukama a koncentrace. Jeho součástí je, že pracujete s představivostí.

Jak vypudíte myšlenky, které vás blokují?

Martina: To je ta největší dřina, při níž musíte být ukázněný. V tom jsme si vzájemně pomáhali a časem jsme najednou cítili, jak se v nás navyšuje energie.

Petr: Toto cvičení, které trvá asi dvacet minut, je jedna z velmi účinných metod, protože při něm vytlačíte všechny chmurné myšlenky. Nejde ale jen o ně, ale jde o to, naplnit se láskou. To slovo je zprofanované, ale chápali jsme ho, jako nějaké vnitřní naladění.

Martina: Nestačí pozitivní myšlení. To neudělá s chemií v těle potřebný efekt. Až zmíněné naladění má léčebný účinek. Když člověk projde tak vážnou nemocí, stane se někým jiným. Začne žít jinak. To je velký bonus.

Změnil jste i stravu?

Petr: Změna stravy odlehčí tělu. Když je člověk nemocen, je třeba se zaměřit i na stravování, a pokud možno volit zásadotvorné potraviny. Zelenou zeleninu, v podstatě všechno, kde je obsažen chlorofyl. Saláty, ječmen.

Jak vaši nemoc vnímaly děti?

Petr: Na počátku to nevěděly (je jim 20, 17 a 9). Věděl o tom málokdo, abychom měli klid a nemuseli čelit jejich reakcím.

V knize píšete, že s nemocí se nebojuje, ale vede přátelský dialog.

Martina: Boj je tenze, při níž se tělo stáhne a energie nemůže proudit. A pro vyléčení je třeba být uvolněný a pozitivní. Možná právě proto jsme se rozhodli o tom napsat knihu (v případě Hanáčkových Nemoc dar transformace), aby ti, kteří hledají cestu k uzdravení, mohli načerpat inspiraci.