Jak si postavit hrad

Kokořín (zřejmě) zažil partičku loupeživého rytíře Petrovského z Petrova, po bitvě na Bílé hoře byl útočištěm českých bratří a v 50. letech krátce příbytkem  prince Radovana ve filmové pohádce Princezna se zlatou hvězdou.

Jako majitele pamatuje Rudolfa II., Albrechta z Valdštejna, Terezii Windischgrätzovou, Černíny, rodinu Špačků, ale i novodobé "loupeživé rytíře", reprezentované socialistickým státem. Před devíti lety se hrad vrátil opět do rukou Špačků, konkrétně pana Jarmila, který zde pravidelně hostí muzikanty. Třeba československo-amerického jazzového  mága Laca Décziho.
 

O tom, kdy byla na místě někdejšího druhohorního moře v pískovcových skalách Kokořínského dolu nad údolím říčky Pšovky vztyčena původní gotická stavba, se vedou spory. Zřejmě se tak stalo v roce 1320 pražským purkrabím a jedním z nejmocnějších českých pánů té doby Hynkem Berkou z Dubé (respektive za jeho peníze). Už v roce 1426 však hrad poničili husité a pak se tu často střídali majitelé. Skoro tak rychle, jako svatí na staroměstském orloji. Kolem roku 1530 byla asi dva kilometry odtud postavena Beřkovskými ze Šebířova ve vsi tvrz. Zřejmě v předtuše nedobré hradní ubytovací perspektivy.

Od roku 1544 se už o hradu Kokořínu píše, jako o neobydleném. Trnovou korunu mu nasadil po třicetileté válce císař Ferdinand II., který ho zařadil mezi „prokleté hrady“, již se nesměly udržovat, aby neohrozily samotného vladaře. Na druhou stranu, romantické ruiny začaly časem přitahovat umělce. Prý tu byli načapáni malíři Josef Navrátil a Antonín Mánes a básníci Johann Wolfgang Goethe a Karel Hynek Mácha (který zde nakreslil pár obrázků a napsal své dílo s dnes nekorektním názvem Cikáni :-).

V roce 1894 prodali manželé Jírovi panství velkostatkáři Václavu Špačkovi ze Starburgu, který získal šlechtický titul zřejmě za věrné služby císaři pánu. Ke svému jmění přišli Špačkové díky koňským dostihům a pronajímání poštovních koní. V době, kdy Václav Špaček Kokořín kupoval, vykukoval z hradní věže strom a věž měla narušenou statiku, protože zde vždy o Velikonocích hledali pověrčiví lidé poklady. 

Hradební zeď byla bez cimbuří, palác bez střechy a stropů, most a opěrné pilíře u brány kdosi strhl. Studna byla takřka zasypaná. Hrad byl v podstatě ruina. Proslavil se však už v roce 1895 díky Klubu českých turistů, který jej představil veřejnosti na Národopisné výstavě v Praze a zároveň se zasloužil o jeho částečné zpřístupnění.

Kromě zásadní novogotické rekonstrukce Kokořína (návrhy na ni zpracovali architekt Eduard Sochor, historici August Sedláček a Čeněk Zíbrt a spisovatel Zikmund Winter) nechal postavit hrabě von Starburg v obci školu a z Francie vykoupil sbírku obrazů Václava Brožíka, kterou (až na obraz Mistr Jan Hus před kostnickým koncilem, jež chtěl umístit na hradě) daroval městu Praze.

Rekonstrukce se ujal Václavův syn Jan. Započala v roce 1911 a skončila o pět let později. Byl zachován půdorys hradu a došlo k obnově původní podoby nejvíce zničených částí - hradeb, třicet osm metrů vysoké věže a sídelního paláce. Šlo o jednu z posledních romantických přestaveb v Čechách. Při ní bylo ve sklepení pod věží nalezeno dvaadvacet zazděných lidských koster. Možná šlo o pozůstatky kumpánů zmíněného loupeživého rytíře, možná to byly jejich oběti. 

Jan nechal z hradu současně udělat rodinný památník. V loveckém předpokoji starého paláce vymaloval Julius Fischer secesní nástěnné malby, na nichž je Jan Špaček jako sv. Hubert, jeho manželka Jarmila, oba synové a dcera. Na nároží nového paláce je paní Jarmila vytesána do kamene Myslbekovým žákem Josefem Kalvodou.

V roce 1951 se na základě zákonů o pozemkové reformě stal hrad majetkem státu. Byly odtud odvezeny sbírky Máchových rukopisů a kreseb i Brožíkův obraz. V roce 2001 byl Kokořín prohlášen národní kulturní památkou, čímž se stát chtěl pojistit proti případné žádosti o vydání hradu dědicům rodu Špačků. Přesto byl roku 2006 po deseti letech soudních sporů rodině navrácen. Současný majitel Jarmil Špaček (Jan Špaček byl jeho dědeček) však toho o svých předcích mnoho neví. Spoustu rodinných dokumentů totiž spálila StB, když na začátku padesátých let minulého století přišla jeho otce jako ideologického nepřítele zatknout. Když se po dvou letech vrátil z vězení, onemocněl TBC a brzo nato zemřel. Jarmil Špaček (1942) se vyučil zahradníkem, ale pak odešel za lepším výdělkem na Mostecko do Severočeských uhelných dolů, kde pracoval třicet let. 

Dnes patří Kokořín mezi nejnavštěvovanější hrady u nás. A stojí za to podívat se i po okolí. Kokořínsko jsou především lesy, skály, rybníky, vzácné rostliny a živočichové, kaňony a také historické lidové stavby. Krajina byla v roce 1976 vyhlášena Chráněnou krajinnou oblastí Kokořínsko.  

Barokní zámek byl postaven v polovině 18. stol. za tehdejších majitelů panství Sweerts-Šporků (údajně z popudu hraběnky O´Reillyové). Okolo nej se nachází park. Za socialismu byl zámek v majetku JZD, dnes je v soukromém vlastnictví. V blízkosti stojí sousoší sv. Mikuláše se sochami sv. Šebestiána, Rocha, Martina a sochou sv. Rozálie ve výklenku podstavce z doby okolo roku 1700 (tato poznámka byla převzata z www.hrady,.cz) .