čarodějky-díl dvanáctý

Z vaku vytáhla slepici, kterou nesla, celou cestu jako poklad.Však to taky byla její první výplata a považovala si ji.Teď si byla jistá, že už se nemusí obávat hladu.Svou práci odvedla dobře a kováři se citelně ulevilo.

Dobře si slepici prohlédla.I pod peřím bylo vidět, že je masitá a že z ní bude dobrá polévka.Hned přiložila, aby probudila skomírající oheň. Večer se blížil a s ním se do stavení vkrádal chlad  a tma.Slepici uvázala kousek lýkové kůry kolem nohy a zavěsila ji do komína.Tam ji nechá dva dny viset a pak ji teprve oškube a uvaří z ní polévku.Zbytek masa usuší na zimu.Tak by to udělala matka.Posadila se k ohni a zahleděla se do plamenů, ve kterém tančily obrazy.Viděla padat lidská těla, muže na koních, kovové hroty vražené do těl mužů, žen i dětí.Zvěrstva, která se  náhle odehrávala v ohni viděla jen ona sama.Občas se ji stávalo, že podobné obrazy zahlédla buď ve zmítajících se plamenech nebo naopak na klidné hladině vody.Podle toho se naučila rozlišovat nebezpečí, které hrozilo.Z plamenů, nikdy nevyšlo nic dobrého.To pak stačilo převyprávět děj matce a ta už věděla, co dělat.Vždycky říkala, že je nejsilnější a že její prorocký dar má velkou hodnotu.Tentokrát tady matka nebyla a zůstalo na ni, aby se vypořádala s tím, co viděla.Nebezpečí které hrozilo obyvatelům osady, tedy i jí samotné, jasně říkalo, že za svítání dorazí tlupa vyvrhelů, kteří se pokusí ukrást i to málo, co zde najdou.Jejich počínání bude završeno vraždou každého, kdo se jim  postaví.Zatočila je jí hlava.Musí udělat něco, čím by krvelačnou hordu odradila od vpádu na jejich území.Ohně, musí rozdělat ohně po celém obvodu vesnice, aby vydaly hodně kouře. Posbírala pýr, který rostl na lukách okolo.Udělala hromadu a připravila na podpal.Tak obešla celou vesnici a vždy v bezpečné vzdálenosti od stavení navršila hromadu pýru a nepořádku, který se jí dostal do ruky. Každému, kdo bydlel nedaleko, poručila, aby na hromadu přihodil něco, čeho se potřebuje zbavit a co by mělo být podle zákona zahrabáno do země.A tak obyvatelé přihazovali pošlá zvířata, staré kožky, které se už k ničemu nehodily, staré vaky ve kterých přechovávali  loje, která by když se pálila vydávala zápach a kouř, před kterým se nedalo utéct.Každému, koho pověřila zapálením takového ohně, kladla na srdce, aby schoval svou rodinu a když se přiblíží jezdec, řekne mu, že umírají na mor.To bylo jediné možné řešení, jak zabránit krveprolití nevinných lidí, kteří by tak padli rukou chamtivé hordy, která se před ničím nezastaví.Strach z moru je jediný způsob, který každého odradí.Nespala celou noc a poslouchala zvuky, které odklopovaly jejich vesnici.Nebylo nic slyšet, ani vidět, ale dobře věděla, že ohně musí být zapáleny ještě za tmy, aby se jejich kouř dostal co nejdál, ale ne zase brzy, aby příliš rychle neshořel a tím se poznalo, že základ ohně tvoří odpad, kterého se po vesnici povalovalo stále dost.Na obzoru se objevil záblesk vycházejícího slunce a tyrkysová obloha jemně prosvětlila noc.Zapálila svůj oheň a tím dala znamení všem ostatním, aby tak učinili také.Postupně okolo celé vesnice zaplály ohně, které vydávaly štiplavý kouř a zápach, který se dostal do všech póru v těle.Plameny praskaly a Mara zaslechla frkání koně.Věděla, že načasování je přesné.Byli všude, ale nebylo zatím nikoho vidět.Moment překvapení, který chtěli využít na spící vesnici a vyrabovat ji, jim překazily hranice při obvodu celé osady.Zápach nesoucí se z ohňů se linul všude a nebylo pochyb o tom, že zde řádí MOR!V dálce zahlédla přešlapujícího koně, který nesl svého pána, váhajícího, zda vstoupit na zamořené území nebo raději utéct a varovat své přátelé o nebezpečí, které jim hrozí, když vtrhnou na území.Dobře cítila jeho strach a napětí, které sálalo z každého jeho pohybu.Poslali špeha, aby zjistil, co se ve vesnici děje.Je nutné, aby celé scéně uvěřil. Začernila si obličej a do kusu hadru umně zabalila slepici, kterou večer utržila, takže to vypadalo, jako by nesla v náručí novorozeně.Vrávoravým krokem se blížila k jezdci a záři plamenů zahlédla jeho mladou, nezkušenou a vyděšenou tvář.Ten se jistě o nic nepokusí. „ Pomozte mi prosím! “ skuhrala a vzpínala k němu ruce. „ Černá nemoc mi vzala dítě! Prosím! “ Jezdec před ní ustupoval a když uviděl mladou matku svírat v náručí své mrtvé dítě, otočil se a dal se na útěk.Jeho strach byl tak velký, že jistě své hlášení zveličí, jen aby horda obrátila své kroky jinam, co nejdále od vesnice.