Běžná silniční kontrola?

Asi jak pro koho. Pro policisty, kteří mě zastavili, až tak běžná nebyla. Výraz překvapení a zároveň pobavení jen těžko skrývali. Jsem přesvědčená, že už dlouho,  jestli vůbec někdy něco podobného viděli, ale kdo ví?  Třeba i horší  

Jednou, dvakrát do měsíce jezdím za kamarádem do Litovle, a protože mi připadalo zbytečné kupovat si dálniční známku, jezdím okreskami, které jsou mnohdy v lepším stavu než zmíněné dálnice. Jedinou nevýhodu je, že „ nešviháte “ 120 km/h, ale musíte rychlost uzpůsobit vesnicím a vůbec úsekům, kterými projíždíte. Proto je dobré počítat s časovou rezervou a vyjet o něco dříve, abyste se dostali na místo včas. Tak se stalo i minulý týden, kdy jsem po delší přestávce opět jela za kamarádem. 

Na zpáteční cestě mě stavěli policisté, pro běžnou kontrolu. A tady to všechno začalo. V okamžiku, kdy mě policista vyzval, abych mu ukázala povinné vybavení vozidla, to vypadalo, jako z filmu „ Vrchní, prchni! “

Nejprve jsem se nemohla vyškrábat z auta. Kožich, který je teď nutnou součástí zimní garderoby mi nedovoluje vlézt za volant a chvíli mi trvá, než se uvelebím. Se stejným úsilím vylézám z auta, tak tak, že s sebou nevezmu volant. Už to musel být pohled pro Bohy. Pak následovali další procedury, které jsou nutné k tomu, abych otevřela kufr své „ Fábinky “.

To znamená, kolíčkem na prádlo podepřít páčku, která uvolní lanko západky na kufru, pak tedy otevřít samotný kufr a podepřít jej asi metr a půl dlouhou násadou na lopatu. Při otázce policisty jestli to nemám na ně, jsem se blbě usmála a ještě dnes se divím se, že byli tak v klidu a zrovna mě nepřetáhli pendrekem. Kdybych byla chlap, asi by pojali podezření, ale tak jen pobaveně přihlíželi.

Otevřu tedy záklopku na rezervu, a první co jim podávám je vesta, pak beru další oranžový balíček v domnění, že  mám dvě vesty, ale byla jsem pobaveným policistou poučena, že je to lékárnička. Koutky mu cukaly a asi si o tom budou dlouho povídat. Nebudu se zmiňovat o tom, že jsem neměla žárovky, ale nějak jsem to ukecala.

Na dovršení všeho, jsem je požádala, aby mi podrželi dveře kufru, vytáhla jsem „ klacek “ pak kolíček, bouchla s kufrem, složitě se nasoukala za volant a odjela středem.

Bez zapnutých světel!