Je zima, je sníh a mrzne. To je fakt překvapení! Už jsme odvykli mrazům, a že si letos dává paní Zima opravdu záležet, abychom si uvědomili, že je tady. Když napadne čerstvý sníh, má to své kouzlo, ale jen do doby, než se promění
ve špinavou břečku, což nás čeká, až se oteplí. Domkáři a lidé, kteří žijí u řek se modlí, aby obleva nepřišla příliš náhle, protože hrozí vylití řek a tím riziko zatopených sklepů a domů. Já jsem naštěstí nikdy nemusela nic podobného řešit, přestože se kolem našeho domu valívala řeka o rozloze až pěti metru, ale jen při vydatném dešti a oblevě. Jinak tam bylo vody sotva po kotníky. Teď už žiju třetím rokem ve městě a tak se ničeho podobného nemusím obávat, proto se sobecky těším na oteplení.
Bývala jsem zhýčkaná, protože jsem při odjezdu do práce nasedala do vyhřátého auta z garáže, ale teď parkuji venku a to je docela jiné kafe. Známe to všichni, kdo nemáme jinou možnost.
Moje autíčko má svá specifika. Pokaždé, když ho otevřu klíčem na dálkové ovládání a pokud rychle nenastartuji, samo se do pár vteřin zamkne. V takových případech, a že to bývá takřka pokaždé, vzpomenu si na film o lvici Elze. Manželé Adamsovi vlastnili starší Jeep a když nešel nastartovat, platilo heslo: „ Pane Mopači “ ( psáno jak si to pamatuji z dětství). Někdy mě to přiměje k úsměvu, ale jindy když spěchám, tiše zuřím. Při představě, že nechám klíče od zapalování na sedadle a nedopatřením se zavřou dveře a zámek zacvakne, mě jímá hrůza. Ještě větší problém nastane, když jsem mimo domov a kabelka s náhradním klíčem na mě „ mává “ přes sklo a věřím, že kdyby se uměla projevit, tak se chechtá.
Teď v zimě ráno, v poledne i večer, přicházím ke svému milovanému autíčku a nacházím kouli ledu. No jasně, nejsem jediná! Ovšem já jediná stojím s klíčem v ruce, odemykám a vytahuji potřebné pomůcky na vysekání auta.
Cvak, zamkne se!
Odemknu, otevřu! Nasednu.
Cvak, zamkne se!
Odemknu, zastrčím klíč!
Cvak, zamkne se!
Odemknu, a nastartuji.
Tak nevím, jestli jsem tak pomalá, nebo si ze mě to auto dělá legraci. V každém případě mu moc nenadávám, protože pokaždé, když jsem mu spílala, odměnilo se mi nějakou poruchou. Samovolné zamykání už vnímám jako bonus. Jsem ráda, že ho mám.
