Konec dovolené je něco, co se snažíme co nejvíce oddálit. Na druhé straně vše má svůj čas, tak i čas vyměřený pro volné dny. První týden strávený s přáteli po výletech a poznávání krás naši nádherné země. Druhý týden jsem prožili s dcerou, jejím manželem a dětmi.
Musím přiznat, že je vysilující starat se o dvě děti a obdivuji svou dceru jak zvládá a vzpomínám na časy, kdy jsem to zmákla s třemi dětmi levou zadní. Moje dcera si naštěstí vybrala jako životního partnera citlivého muže, který ji pomáhá a podporuje. Jistě by se ohradila, že to není až tak docela pravda, ale všude je něco a ideální vztah neexistuje. Srovnávám to s tím v čem jsem vychovávala své děti já, totiž v tom, že jsem byla na vše sama přestože jsem vdaná. Babičky ani manžel nefungovali a tak jsem si musela vystačit.
Dobře si pamatuji na naše dovolené, které jsme trávívali právě v Krkonoších u kamarádky nebo na chalupě jejího tchána. Byly to nádherné dovolené, protože to unesl náš rodinný rozpočet a hlavně jsem strávila několik dní se svou přítelkyní, kterou vídávám tak dvakrát do roka. Dělí nás vzdálenost přes 300 kilometrů a to nedovoluje, abych odpoledne zaskočila na „ kafčo." Když se loučíme, tak to vypadá jako v tom vtipu, kdy propouštějí dvě ženské z vězení po dvaceti letech a jedna druhé říká: „ odpoledne se zastav, dopovíme si to."
Pro mě se v té době dovolenou nic nezměnilo, jen jsem se přemístila. Starost o děti byla nadále jen mou povinnosti, nadále jsem stála u plotny a vyvařovala denně teplé jídlo pro svou rodinu. Jednodušší na tom bylo, že mi pomáhala zmíněná přítelkyně a navíc jsme si u toho poplkali a tak to celé starání bylo příjemnější.
Dnes je má dovolená docela o něčem jiném. Vařím jen když se mi chce a většinou si na jídlo někde zajdeme. Konečně si užívám dovolené jak se patří. Snažila jsem se dceři trochu pomoci, proto pro mě nebyl problém umýt třeba nádobí. Dcera mě za to neustálé peskovala.
„Proč to mami myješ, když jsme to zašpinili my?"
Právě proto milá dcero, že si dobře pamatuji, že pro mámu dětí žádná dovolená neexistuje.Vzpomínám na to s nostalgií a s potěšením sleduji své dítě. Říkám si, že všechna ta léta k něčemu byla. Je skvělá máma.
Navíc týden strávený s vnoučaty, která během roku vidím tak jednou za čtrnáct dní bylo bezvadní. Vnučka má tři a půl roku a vnouček sedmnáct měsíců.
Malá je rozumbrada, která má na všechno odpověď a úžasnou fantazii.Asi bych si měla zapisovat všechny její průpovídky, ale to bych nedělala nic jiného. Tak si jen vzpomínám na jednu, která mě opravdu pobavila, protože si nedovedu představit kde k tomu přišla.
Můj manžel se zetěm odjeli poznávat krásy Krkonoš a rozhodli se podívat na Sněžku. Zůstala jsem na chalupě se svou dcerou, jejími dětmi a s přítelkyní. Dcera dopoledne odjela s dětmi na výlet. Byl to jeden z dnů, kdy jsme se rozhodli obědvat doma. Naštěstí jsme s tím neměli moc práce, protože kamarádka přinesla z domu upečeného králíka. Neměla jsem zelí a tak jsem k němu jako přílohu udělala bramboráky. Dětem jsem oškrabala brambory a k tomu zmíněného pečeného králíka. Bylo to moc dobré. S kamarádkou jsme si opravdu pochutnali.
Když přijela dcera, dala jsem ji porci s bramborákem a dětem s bramborami. Maličký je opravdu dobrý jedlík a tak to do něj padlo a moc mu to chutnalo. Vnučka to ochutnala a prohlásila, že to jíst nebude, protože to chutná jako žrádlo pro psa.
Kdyby to řeklo cizí dítě, tak bych rázně jeho rodičům domluvila, aby jej vykázali do patřičných mezí. Když to řekne vaše vlastní krev tak se tomu podivíte, kde k tomu to tříleté, inteligentní a roztomilé stvoření přišlo.
Maličký zase poznává svět. Je moc šikovný, běhá, všude vleze, všechno prozkoumá a pokud má plné bříško a je vyspinkaný, není roztomilejšího dítěte.
Za ten týden jsem byla svědkem i takových událostí, které nemám možnost pozorovat během roku. Když malá trucuje, zlobí brášku a tak podobně.Ale ruku na srdce. I když se snažím sebe sama uchlácholit, že moje děti toto nedělali, musím si přiznat, že jsem to jen prostě zapomněla. Všechny děti jsou stejné a historie se opakuje.
