V zajetí moudrosti herců a ostatních odborníků na sociálních sítích.

V zajetí moudrosti herců a ostatních odborníků na sociálních sítích.

     Že herci a spisovatelé, potažmo všichni umělci jsou svědomím tohoto národa, je známé minimálně od odvysílání dílu Klauni v seriálu Třicet případů majora Zemana. V něm spisovatel Daneš v kožené bundě a póze rebela vykřikuje výše uvedenou větu.

     Herci poplatní každému režimu zřejmě díky své profesi, kdy jsou jednou mužem na radnici, jindy předsedou JZD či prodavačkou v potravinách nabyli kolektivního dojmu, že rozumí úplně všemu a mohou tak rozdávat rady tupému lidu v podhradí. Není to tak dávno, co se jich několik motalo přímo na Hradě, aby kynuly davu dole jako figurky na orloji. Trapnost takového tyjátru si jejich ego vševědoucích mudrců samozřejmě nepřipouští. To že mnozí z nich dělali tajtrdlíky za předchozího režimu a předvádí své taškařice i v tom současném jen potvrzuje jejich univerzálnost.

     Ale nešť. V maskérně jim potřeli ksicht černým krémem na boty, hrají přece Othela a tak pronikli do problematiky rasismu nebo Afroamerické komunity. Herečka v roli prodavačky nebo matky zase ví, co trápí zaměstnané ženy a udílí hojné rady v různých obskurních sloupcích sociálních sítí.

     To bych ještě unesl. Co ale nechápu, jsou lidé označovaní za influensery či influenserky. Z angl „influens“ je nasnadě, že náplní práce těchto lidí je prostřednictvím sociálních sítí a televizních programů ovlivňovat lid, který tentokrát nemusí vytáhnout paty z bytu, aby někde viděl iluzionistické představení komediantů kdesi v podhradí. Stačí zapnout internet a tím se otevřou vrata pro ony osoby, které zavalí svými příspěvky dychtivé publikum.

     Zcela zásadní krátké video s komentářem potetované matky několika dětí, jež má každé, ó jaký luxus, svého vlastního otce, o tom, co snědla a že táta jejího druhého nebo třetího děcka je debil.

     Další osoba si pod vlivem čtrnácti denního zájezdu s cestovkou do Indie uvědomila svůj duchovní rozvoj, o čemž neopomene opakovaně na mnoha místech informovat ty chudé duchem, popřípadě ty zcela mimo duchovní rámec. Přiloženými fotografiemi kterak se sepnutýma rukama stojí nebo dřepí v jakémsi templu, dokumentuje hloubku svého ponoru do duchovních sfér. Po návratu do vlasti vypotí upatlaný elaborát o stavu oné duchovní hloubky, počtu a aktivace čaker jakož i kosmické energie, kterou na zájezdu nastřádala. A jelikož není žádná kráva, má potřebu se nejen podělit od své duchovno s těmi neduchovními, ale povýší sama sebe do pozice tkz. kouče či koučky. A kam nasměrovat koučink pro ty slabé duchem, než do oblastí duchovním potenciálem přímo těhotným? Bingo! Jihovýchodní Asie je to správné místo. A naše koučka už otvírá svoje semináře duchovního růstu na druhé straně světa, tak aby se i ostatním tupcům dostalo duchovního prozření.

     Absolutní špičkou, alespoň pro mě je sexuální koučka. Přečetl jsem náborový letáček jedné takové, která nabízí osobní rozvoj v oblasti sexuality. Chápu to tak, že se za jistý a nemalý obolus dostavím do nějaké místnosti, kde si v romantizující atmosféře zapálených svíček, vonných tyčinek a keramického lingamu vyslechnu moudré rady co a jak zlepšit, objevit, popř. se chlapsky popasovat s informací, že sex není jen soulož.

     Jedna sexuální koučka dokonce zve své klienty do teplých krajin, samozřejmě za mnohem větší obolus, než ta tuzemská. „Teplých“ myslím pouze jako geografické označení tropických či subtropických oblastí. Snažil jsem se ve svých představách dospět do fáze, kdy v záři zapadajícího slunce a šumění mořský vln bude dotyčná dáma hovořit nejen k mému já, ale přidá i dotyky, tak aby byl efekt maximální. Vzhledem k tomu, že vlastním papíry na záda, papíry na hlavu a invalidní důchod nevalné výše byla snaha o takto fantasmagorické představy odsouzena k zániku hned z počátku. 

     Zkrátka rad od zkušených kouček, kterak alespoň probudit můj sexuální život, když už ne přímo zkvalitnit, se zřejmě nedočkám. Zato doporučení od herců a těch různých „fluserů“ jsou zcela zdarma, s dobrými úmysly jako bonus a hlavně dostupné všem. Netřeba se za koučem rajzovat kamsi do Indie nebo na Bali.

     A že to bývá přečasto veselé počtení. Jak se dívat na rozličné situace ve společnosti, jak chápat to či ono, od tání ledovců v Antarktidě až po řešení situace na Středním východě, problematiku vysokých politiků, bývalých bolševiků, nynějších demokratů nevyjímaje.

     Tak mě napadá, jestli by stát neušetřil zrušením Akademie věd a dalších vědeckých institucí. Máme přece herce a influensery.