Třetí křížová výprava, druhá část

Třetí křížová výprava

Druhá část

     Arsúf je město asi padesát kilometrů severně od Jaffy. Dobýt ho a obsadit byl další z úkolů křesťanských armád. Jenže v srpnu 1191 se král Filip rozhodl pro návrat do Francie a větší část svého vojska ponechal Richardovi k dispozici. Brzy poté se armáda vydala podél pobřeží doprovázená a chráněná flotilou směr Arsúf. Souběžně však postupovala i Saladinova vojska a vyvolávala krátké, zato však časté a vyčerpávající potyčky s křižáky.

     Trvalo dva týdny, než spojená křesťanská vojska francouzských a anglických křižáků, doplněná o jednotky templářů a Johanitů, dorazila k  Arsúfu. Tam 7. září došlo k bitvě. Dva dny před ní se Richard sešel s diplomatem al-Ádilem k pokusu o domluvu, ale jednání zkrachovalo. Křižáci zaujali obrannou pozici a nechali muslimská vojska útočit. Mezi jednotlivými nájezdy nastoupili angličtí lučištníci a zasypávali nepřítele stovkami šípů. Neplánovaný a předčasný výpad z obranných pozic podnikla vojska Johanitů, aniž by k tomu dal Richard rozkaz.

		“

     Protože se stmívalo, začali křesťané budovat tábor v domnění, že muslimové jsou poraženi. V tu chvíli na ně zaútočila islámská posádka z Arsúfu, která ale neměla proti početné převaze šanci na úspěch. Následný útok, tentokrát už na Richardův rozkaz, byl poslední a definitivně bitvu ukončil. Bylo to druhé větší vítězství křesťanských vojsk za posledních pár měsíců.

     I přes velké ztráty to ale nebyla pro muslimy nijak katastrofická porážka. Nicméně Saladinova pozice byla značně pochroumána a jeho pověst neporaženého vojevůdce doznala trhlin. Zbývala mu ještě dvě velká města. Askalón a Jeruzalém. Ale na jejich obranu neměl dostatek mužů a proto se rozhodl Askalón zbořit. Taktika spálené země byla známa už tehdy. Jeho veškerá pozornost se nyní soustředila na obranu Jeruzaléma.

     Křižáci se usadili v Jaffě a Richard rozhodl, že vojsko nepotáhne na Jeruzalém. Důvodem byly opět množící se vnitřní spory v jeho vojsku. Proto se raději pustil do vyjednávání se Saladinem. Stáhnul svá vojska zpátky k moři, protože vázlo zásobování, a usoudil, že na útok a obléhání Jeruzaléma není připraven. Tím zřejmě ztratil poslední možnost k jeho dobytí ale hlavně v očích vojska začal jako velitel pozbývat na důvěře. V takové situaci se rozhodl obsadit poničený Askalón, aby se částečně v očích velitelů vojsk rehabilitoval.

     Po většinu příštího roku se Richard snažil se  Saladinem vyjednávat a 2. září 1192 byla definitivně  stvrzena dohoda o pětiletém příměří. Křižácké državy na palestinském pobřeží od Bejrútu po Jaffu zůstanou v rukou křesťanů a poutníkům do Jeruzaléma bude zajištěno bezpečí na cestách.

     Tím pro něj pobyt ve Svaté zemi přestal být prioritou číslo jedna. Navíc došlo ke dvěma nečekaným událostem. Jeho mladší bratr John Lackland, zvaný Jan Bezzemek, si začal dělat nároky na panství v Akvitánii, což Richard považoval za vzpouru. Potřeboval se vrátit do Anglie a situaci vyřešit. Za svého nástupce do čela křesťanských vojsk jmenoval Konráda z Monferratu a obdařil ho titulem Jeruzalemský král. Ten si však kralování dlouho neužil a dokonce se nestihla ani jeho korunovace.  28. dubna byl zavražděn.

„		“

     Není zcela jasné, zda Konrád po útoku ještě nějakou dobu žil nebo okamžitě zemřel. V každém případě byl pro něho útok smrtelný. Příkaz k jeho vraždě dal šejk Rašíd ad-Dín Sinan, křižáky zvaný Stařec z hor.

     9. října pak král Richard Lví Srdce opustil Svatou zemi a vyrazil do Anglie. Třetí křížová výprava skončila.