Kdysi dávno se v tisku objevilo hojně šířené motto: „Jsi tím, co jíš“. Kolikrát mě napadlo, jestli po kousku kuřecího získávám vlastnosti drůbeže a po vepřovém se ze mě stává prasátko. Možná i vizuálně.
Nenadávejme si ani do lidí.
Kdysi dávno se v tisku objevilo hojně šířené motto: „Jsi tím, co jíš“. Bylo to jedno z prvních upozornění, nebo spíše varování v dřevních dobách zdravého stravování. Kolikrát mě napadlo, jestli po kousku kuřecího získávám vlastnosti drůbeže a po vepřovém se ze mě stává prasátko. Možná i vizuálně.
Doba pokročila a nyní se objevují výzvy,, abychom nejen nejedli zvířátka, ale abychom si je ani nebrali do svých nevymáchaných úst. Míněno ve smyslu verbálním. Nenadávejte si do zvířat! Nadávka, nebo spíše už důvěrná forma oslovení dehonestuje vola. „Ty vole“! Ten, jakožto vykastrovaný býk je na tom už tak dost bídně a psychiky jistě „down“, tak proč mu chudákovi ještě nakládat další.
Ne gentlemanské označení některých žen, „ty krávo“ si jistě kravička poskytující mléko nezaslouží, dokonce ani ta kráva fialová.
„Čuníci mají vyšší IQ než psi, přesto s nimi jednáme hrubě“.
„Krávy jsou hravá a vlídná zvířata, prasata mají dokonce vyšší inteligenci než psi. Přesto s nimi zacházíme hrubě a jejich jména jsme ponížili na nadávky. To by se mělo změnit“, je přesvědčená herečka a zpěvačka Jana Fabiánová.
Stejně jako další české osobnosti se proto zapojila do kampaně, která se snaží s tímto zautomatizovaným přístupem k hospodářským zvířatům bojovat. „Vnímám, že opravdové změny je možné dělat skrze přetnutí takto zabudovaných jazykových vzorců a automatických reakcí,“ řekla Zvířecím zprávám.
Kromě ní výzvu „Nenadávejme si do zvířat!“ podpořili třeba i herci Jan Cina nebo Marek Taclík. Přidal se také zpěvák Ben Cristovao nebo módní návrhářka Zuzana Osako. „Doufám, že přispějeme k soucitnějšímu pohledu lidí na úděl hospodářských zvířat“.
Že se do kampaně o „přetnutí takto zabudovaných jazykových vzorců“ zapojily české osobnosti je samozřejmé. Kdo jiný vždy pozvedne prapor, za který stojí jít do boje? Nebo alespoň na barikády. Prodavačka v obchoďáku nebo řidič autobusu má asi jiné starosti a zájmy, než „přetínat“.
„To, že jsme názvy živočišných druhů jazykově degradovali na nadávky, vlastně odráží neúctu vůči těmto zvířatům. A přitom krávy jsou vlídná, hravá a velmi sociální zvířata. Prasata mají dokonce vyšší IQ než psi“.
Neodvažuji se ani pomyslet, jakým způsobem měřili IQ čuníkům a vůbec nepopírám tvrzení, že by kravičky nebyly sociální tvorové. Jen si myslím, že paní nebo slečna nikdy v zemědělství nepracovala a pracovat nebude. Nicméně to abychom se neoslovovali „vole“ nebo „krávo“ plně podporuji.
Jistá mezinárodní organizace PETA dokonce zvířecí urážky jakou jsou prase, krysa nebo had považuje za rasistický jazyk. Alespoň to uvádí 27. ledna na svém Twitteru.
„Nejen že je, že tento jazyk škodlivý, ale také nepřesný. Například prasata jsou inteligentní, vedou složitý společenský život a projevují empatii vůči ostatním prasatům v nouzi. Hadi jsou chytří, mají rodinné vztahy a raději se stýkají se svými příbuznými“.
Když tedy vyřadíme z nadávek zvířata, co nám zbývá? Protože nadávky ze svých životů neodstraníme, to je jasné. Zbývá flora, tedy dřeviny, květiny a v neposlední řadě mechy a lišejníky. I když hanlivé oslovení „ty smrku“ mě jaksi neleze z huby. A říci ženě jako urážku „ty stará sasanko“ nebude mít onen kýžený efekt.
Potom už zbývá jen člověk.
Ve světě se většinou užívají urážky ze sexuální oblasti, u nás údajně převládají zadky a s exkrementy. Přitom před dávnými staletími jejich význam nebyl tak expresivní a emotivně zbarvený jako je tomu dnes. Zde jsou slova Mistra Jana Husa, použitá v kázání o Květné neděli:
„Opět varoval-li by sě, aby v svini sě neobrátil, jenž židká jie hovna: Ještě máš sě varovati viece, aby smrtedlně neshřěšil a nezničěl v boží milosti.“ Tedy: „Opět, pokud si dáváš pozor, aby ses neproměnil v prasnici, která jí řídká hovna: Ještě víc si máš dát pozor, abys smrtelně nezhřešil a neztratil boží milost.“
Odborníci tvrdí, že sloveso „srát“ má svůj kořen v sanskrtu. „Sarati“, v překladu znamená „téci“ nebo „nelibě se řinouti“. Zřejmě postupem času a geografickou změnou místa kamsi na západ do našich končin, došlo i ke změně konzistence a tudíž už to nemusí téci natož řinouti. A ještě to ke všemu lingvisté svádí na Romy, dříve cikány, kteří k nám ono slovo údajně přinesli z daleké Indie kdysi v osmém století.
Ve starých matrikách jiná, dodnes frekventovaná nadávka byla nejčastějším označením ženy, svobodné matky „kurva“. Jemnějším termínem byl běhna nebo poběhlice. Zajímavé je, že muž podobného ražení hanlivě označen nebýval, ale byl urážený přes svoji ženu, milenku nebo matku. „Tvá matka se nechovala tak jak měla“, popřípadě zkráceným tvarem „zkurvysyn“.
Košaté baroko se nerozmáchlo jen ve stavitelství, ale i jazyk byl bohatý a zbytnělý. Zápis ze soudního sporu:
„Jsem lepší než ty, kurvo tlustá. Že jsou tobě bratra sťali a ujce také a matka se nechovala tak, jak jest se měla chovati pořádně,“ a rovněž „zvyjebená kurvo, šejdířko, ludařko, chásko zvyjebená zlodějská“.
Nadávky z oblasti sexuální vynechám, protože jejich převaha je spíše v oblasti germánské a románské, zatím co slovanský živel dával přednost, výše uvedeným.
Ale zpátky do oblasti zvířecí říše. Pakliže nahradíme zvířecí oblast rostlinou, např. velmi sprostým označením „ty jedna pšenice“, neubližujeme tímto jmenované obilovině? Protože jak tvrdí mnozí, i rostliny mají duši a může je to dehonestovat jako pašíka, kravičku nebo potkánka s očima jako korálky.
Takže z toho omezujícího se výběru vychází jako jediný opět člověk a jeho tělesné části, protože ten jediný se snad necítí urážen jako živočišný druh a zřejmě jiné živočišně ani rostlinné druhy nevznesou požadavky, aby se mezi lidmi nepoužívali lidské nadávky. I když, kdo ví? Když může být 72 pohlaví, proč by třeba králíci nemohli založit nějaké to hnutí „For human“ a apelovat na lidi, aby si nenadávali do lidí.
