Učitelé na dálku, díl druhý. Bude lepší?

Opět žijeme ve science fiction, které se jen omylem říká realita. Roušky, dezinfekce a zavírání škol. Učitelé zase žhaví domácí kanceláře, ačkoli mnozí ještě v pátek učili dvoukolejně, prezenčně i distančně.

Výuka na dálku se ode dneška týká nejen středoškoláků a 2. stupně, ale i prvňáků až páťáků. Na jaře bylo mnoho škol kritizováno za úroveň distanční výuky. Někdy to byla kritika oprávněná, někdy nespravedlivá, protože mnozí učitelé za pochodu vstřebávali obrovské množství informací. Teď přichází druhé kolo, které budou rodiče opět ostře sledovat. Tady je několik tipů, na co se zaměřit.

Nejdříve si ověřte, zda škola využila čas mezi vlnami epidemie, převedla učitele na jednotný systém a proškolila je. Není podstatné, zda je to classroom či teams, zda spojení probíhá přes meet či zoom. Důležité je, že školáci nedostávají úkoly v padesáti různých aplikacích.

Všímejte si nejen formy komunikace, ale také obsahu zadávaných úkolů. Vede učitel vaše děti k řešení konkrétních problémů a podnětných úloh, četbě zajímavých knih, chce po nich argumentaci a přemýšlení v souvislostech, nebo jim jen posílá stránky z učebnice, stokrát omleté pracovní listy a seznamy knih, které četly už naše prababičky? A pozor, ne všechny nesmysly, které při distanční výuce odchytíte, jdou na triko učitelů. Ti mnohdy jen odmazávají školní vzdělávací program či maturitní četbu, které nadiktoval šéf předmětové komise, nebo se snaží připravit žáky na testy, jež zadává Cermat či do nichž je přihlásil ambiciózní ředitel. Nežijeme ve svobodných devadesátkách, školství v poslední dekádě sklouzlo ke kolektivismu a učitelé už zase musí vykazovat poslušnost.

Buďte velkorysí, pokud starší učitelé zápolí s technikou. Oni s počítačem nevyrůstali, nemají-li schopného asistenta, musí se bludištěm systémů proklikat sami a náročné videokonference jsou často nad jejich síly. Ale netolerujte flákání. Pokud učitel pojme distanční výuku jako prázdniny, pošle jednou za týden mail s tématem, číslem stránky a pracovním listem, nebo naopak zahltí prací hlavně rodiče, je to špatně a máte právo se ozvat.

První, koho byste ovšem měli kontaktovat, je konkrétní učitel. Mnohý rodič se bojí konfrontace, aby neohrozil potomka, a raději běží rovnou za ředitelem. Ten pak může učiteli předložit anonymní zkreslené informace a polopravdy, které situaci nezlepší. Doporučuji neagresivní, zvídavou komunikaci, díky níž možná o problému zjistíte více. Většina učitelů nejsou krvelačná monstra, ale více či méně pracovití lidé, kteří často i živí rodinu. Na stížnosti všeho druhu je vždycky času dost.

Psáno pro MF Dnes (vyšlo 9. 10. 2020, vzhledem k vývoji situace první dva odstavce aktualizovány.)