O mailování, Kunderově teorii kýče a cvičné evakuaci

Máme aprílový týden. Měli bychom být připraveni na všelijaké žertíky. Po chodbách pochodují studenti v županech, vedení běhá po škole a kontroluje, zda učitelé drží dozory, a paní hospodářka taktně plísní polovinu školy. A co dělají učitelé?

Nejčastěji čtou maily. Povinně. V aprílovém týdnu se s nimi roztrhl pytel.

Začalo to už před víkendem. Celému sboru přišel mail od pana vrchního školníka – v něm fotografie chlapeckého záchodku s obrovskou lesklou fekálií. Pomyslela jsem na Baudelaira, Vrchlického a Kunderovu teorii kýče (Kundera říká, že kýč = popření hovna) a v duchu pochválila pana školníka za pokrokové umělecké názory. Písemně jsem mu poděkovala za vizionářství – chtěl nám zřejmě naznačit, jak budou vypadat naše odměny.

Potom přišel mail zásadní. Předávání maturitních prací proběhlo skvěle, učitelé mohou dál radostně pracovat, pokud jim na to zbude čas. Pod tím soupis pokynů a lejster k vyplnění. Deset lejster na jednoho studenta. V jednom předmětu. Následoval mail o nedržení dozorů. Mail o nerespektování zásad slušné komunikace při mailování. Mail od paní hospodářky, která se dožadovala příspěvku na fond oslav. Další mail hodnotil formální nedostatky nějakých lejster a nepřiměřené reakce unavených učitelů. A na závěr mail od pana zástupce, o demokracii ve školství.

Začalo se mi stýskat po mailu od pana vrchního školníka – ten alespoň posílá barevné obrázky.

Pak se v rozhlase ozvalo vyhlášení cvičné evakuace. Výtah mimo provoz. Učitelé s třídami proudili po schodech. Seběhla jsem zběsile dolů, přelétla tabulku se suplováním a hnala se k výtahu. Zašít do kabinetu, mám přece volnou hodinu. 

Cestu mi zastoupil pan vrchní školník.

„Výtah nejede!“ pravil nekompromisně, něžně mi vzal z ruky skleněné dveře a zatarasil tělem cestu ke schodišti. „Musíte se evakuovat, paní profesorko!“

„Nemusím! Musím jenom umřít!“

Obeplula jsem ho jako rybka, doskočila na první schod a vesele šlapala proti proudu. Až do pátého patra.

Už se těším na nějaký další mail. S obrázkem i bez obrázku.

Příběh je samozřejmě smyšlený a odehrál se kdesi v daleké Galaxii.