Ještě pár slov o nenávisti a mečení

Vzbuzování nenávisti je problém, o kterém se v poslední době hodně mluví. Je však třeba vnímat jeho nebezpečí v různých aspektech. Nemůžeme šíření nenávisti někde zakazovat, a jinde tolerovat. To je cesta do Orwellova pekla.

Pokud svolíme k tomu, aby vůči někomu byly nenávistné komentáře povolené, pokud se dokonce takového počínání sami účastníme, vlastně už sami šíříme nenávist.

Nemám ráda šikanu. Je to odporná lidská hra.

Ta dětská plyne často jen z nevědomosti, pocitů nadřazenosti,  touhy blýsknout se před vrstevníky. Jak člověk dospívá a stárne, bývají pohnutky k šikaně stále sofistikovanější - touha po moci, lepším postavení, potřeba vytlačit konkurenta, zlikvidovat podřízeného.

Specifickou formou šikany jsou obludné hry, které provozují dospělí vzdělaní lidé v internetových diskusích a na sociálních sítích. Obětí se většinou stává člověk známý, který je z nějakého důvodu nepohodlný, dopustil se chyby nebo jen vyčnívá z davu. Pak poslouží jakákoli slabost, nedokonalost, odlišnost a už to hvízdá. Nenávistné komentáře padají jak fekálie do žumpy a jejich autoři si nepřipadají nenávistně - oni přece jen vypouští stejné žvásty jako okolní dav.

"Do rukou kamení/ a kolem huby pěnu/ potom s omluvíme/ pomníky postavíme." (J. Nohavica).

Ano, každá podobná situace v sobě má kristovskou paralelu. Proto je ten starý příběh pořád tak aktuální.

Ale zpět k té internetové šikaně. Stejně jako ve třídě bývá partička vrchních šikanérů, jako v Orwellovi Strana vyhlašovala a řídila minuty nenávisti, i v internetovém prostoru bychom zřejmě nalezli ty, kteří jsou placení za to, aby ty hnojomety spouštěli. A k nim se samozřejmě přidává zdravé jádro, které fekálie metá zčásti z přesvědčení, zčásti ze sportu. Principy jsou pořád stejné.

Nenávist zůstane nenávistí, ať ji vyjadřujeme vůči menšině, rase, lidem s odlišnou sexuální orientací či jedinci, který se právě ocitl pod palbou jako Orwellův Goldstein. Vždycky je to hnus. 

A k tomu mečení. Poslechněte si komunistické prokurátory z padesátek. Jak v projevu převládala ideologie nad tokem myšlenek, jejich mluva připomíná mečení. V poslední době to mečení od jistých politiků zase slýchám. A mrazí mě.

PS: Z důvodů, které jsem vysvětlila v předešlém blogu, na čas zavírám diskusi. Věřím, že je to dočasné opatření.