Jen vyšší platy školství nespasí

Glosa z minulé středy. Mezitím se situace pohnula, ale školské odbory stávkovou pohotovost neodvolaly. Platy jsou důležité, ale i jiné zásadní problémy vyhánějí učitele ze škol. Třeba ztráta svobody a možnosti dělat věci po svém.

Školské odbory vyhlásily stávkovou pohotovost, plánovaný nárůst platů učitelů se jim zdá nedostatečný. Budiž řečeno jasně: kantorům se přidávat musí. Vyšší platy snad přivedou do škol mladší ročníky a muže, kteří bývají živiteli rodin. Zaručí však nástup kvalitnějších učitelů, po nichž volají rodiče, studenti i experti na vzdělávání? To je složitější, problém začíná už při přípravě budoucích vzdělavatelů. Budu se držet svého oboru, kolegové jiných aprobací mají možná podobné zkušenosti.

Dobrý učitel má studenta pro svůj předmět především nadchnout, což by se měl naučit i od profesorů na vysoké škole. Končila jsem studium v roce 1990 a několikrát ho málem opustila kvůli totalitní češtině a literatuře, sestávající z teorie, pojmů, odborných seminárek a seznamů českých komunistických autorů všech generací. Nezavadili jsme o světovou literaturu, nediskutovali, nepsali živé útvary. Většina dobrých češtinářů mé generace jsou nadšení samouci, kteří vydrželi navzdory svému vzdělání.

Třicet let po pádu totality opět odcházejí moji bývalí studenti ze studia češtiny kvůli přebujelé teorii, pojmům, jazykovědnému pitvání a úmorným rozborům děl stále stejných českých autorů. Na světovou literaturu narazí občas ve výběrovém semináři, o tvořivém psaní si nechávají zdát. Kolik nadšených potenciálních češtinářů tento systém odradí hned na začátku.

Ti odolní vydrží, dostudují a nastoupí do škol. Někteří z nich jsou dokonce rozhodnuti dělat věci po svém. A narazí na systém. Rámcové a školní vzdělávací programy, psané závaznou formou a strnulým jazykem, obsahující mnoho formalit, které učitele limitují. Přijímačky a státní maturity, jež se na tyto dokumenty odvolávají a v pojmech vyžívají. Celoškolní povinné projekty, mnohdy napojené na organizace, které ochotně přihrávají ideologicky zabarvená školení. Inkluze a nabubřelá administrativa, kterou mnozí ředitelé množí a inovují. K tomu pláč školských expertů, jak učitelé špatně učí, a protesty rodičů, kteří často nevědí, jak vypadají přijímačky a z čeho jejich děti maturují.

Mezi učiteli budou vždy ti, kteří chodí do školy z povinnosti či potřeby ovládat jiné. Žádné reformy je nevytlačí. A také nadšenci, kteří věnují práci víkendy. Ty platová reforma nedocení. Může jim ovšem pomoci změna systému. Nejen posílení praxe na vysokých školách, ale především radikální změna toho, co učí. Revize či osekání vzdělávacích programů na úroveň jednoduchých bodů i novela, jež by vrátila část maturit školám. Jasné řešení nezdařené plošné inkluze a zmírnění přebujelé administrativy. Zastavení narůstajícího kolektivismu, ideologické indoktrinace i znovu objeveného kádrování na základě politických názorů.

Zvyšování učitelských platů české školství nespasí.  Jen ho podrží nad vodou.

Psáno pro MF Dnes, 25. 9. 2019