Jak jsme ztroskotali II
Když přijde námořník o kormidlo, ztratí jakoukoli možnost ovládat loď. Za normálních okolností ho samozřejmě může spravit – ale my jsme měli k normálu daleko. Loď se zmítala mezi šutry, které do ní zběsile bušily a hrozily, že ji protrhnou, můj syn odplaval na jakousi jachtu, která odplula i s ním, Jolanka i já jsme se nacházely na pokraji šílenství a Týna na tom byla jen o málo lépe. I Kapitán vzdal poslední pokusy o vyproštění Mořské panny z kamenné pasti.
Čekali jsme na vysvobození.
Někdy v půl jedenácté se v temnotě před námi objevila loď. Potom protrhl ticho přibližující se zvuk motoru. A za chvíli už na levoboku bzučel plochý skútr a muž na něm křičel italsky a anglicky, že si má za něj sednout jedna osoba.
Jolanka popadla cennosti a naskočila na záchranné plavidlo jen s malou taškou, my s Týnou jsme začaly horečně schraňovat to nejcennejší. Do velkého igelitového pytle zahučel počítač, čtečka, mobil, pár kousků oblečení a spacák. Možná se se svými věcmi tady dole už nikdy neshledám, napadlo mě, když jsem opouštěla kajutu. A možná už se nikdy neshledám s Mořskou pannou…
Po Jolance opustila loď Týna, potom i já. Zůstal na ní jenom Kapitán.
Když jsem se vyhrabala na záchrannou loď a uviděla Jolanku i obě své děti, vážně se mi ulevilo. Současně ve mně vybublal strašlivý vztek.
„Vůbec se ke mně nepřibližujte!“ zasyčela jsem na Týnu, která se mě pokoušela obejmout. „Vůbec mi vy dva nechoďte na oči! Jestli Kapitán o tu loď přijde, budete si to hezky dlouho pamatovat!“
Pak jsem zalezla do spacáku a čekala na svého manžela. Skútr se neobjevoval.
„Mami, máš něco jít říct Kapitánovi. Odmítá opustit loď. Prý na ní zůstane do rána,“ vytáhl mě Chum ze spacáku. Vrhla jsem se k lodní vysílačce a na vyzvání začala na Kapitána pištět, ať okamžitě nasedne, že on je důležitější než loď, a i když ji mám ráda, jeho mám raději, ať okamžitě přestane blbnout a nechá se zachránit, jinak že ho zabiju a už s ním nikdy nepopluju na moře …
„Czechoitaliano,“ culili se na mě záchranáři. Pak mi vysvětlili, že na záchranu lodi nemají vybavení ani vhodnou loď, že ji vytáhnou ráno a přivezou do přístavu.
To už připlul skútr a z něho se vyhrabal mokrý Kapitán, v ruce mou tašku s nejlepším oblečením. Když nasedal, uklouzla mu noha. Naštěstí jsem jeho peněženku s kartami vzala s sebou do pytle.
Pak jsme pluli do neznámého přístavu a jeli do hotelu – čekala nás noc v luxusu. Prokřičela jsem ji hrůzou. A když jsem druhý den šla vybírat peníze na zaplacení, nebyla jsem schopná vybavit si PIN, který používám patnáct let.
Muži měli ráno plout pro Mořskou pannu. Když však dorazili do přístavu, právě ji záchranná loď přivážela – Panenka plula rovně, nepotápěla se, nepřeklápěla na stranu. Kapitán se rozzářil. Mořská panna, kterou vlastníma rukama postavil, tu hrůzu přežila!
„Však je to taky pořádná dřevěná loď. Žádná laminátka,“ spokojeně bručel pod krátké fousy. „Tak, nasnídat, vyklidit hotel a do práce!“
San Marco po ztroskotání |
Městečko, u něhož jsme ztroskotali, se jmenuje San Marco. Týden jsme tu bydleli na velikém oploceném betonovém molu, hned vedle pumpy. Měli jsme veškerý luxus – tekoucí vodu, prostor na vysušení mokrých hadrů i matrací, jeřáb na vytažení lodi a velmi vlídnou guardu costieru. Místní obyvatelé nám nepokrytě fandili. A hned vedle mola se na nás smála pláž s čistým mořem, do něhož jsme padali únavou.
Týna a Chum se proměnili v přístavní dělníky. Zalepili čtyři díry, rozebrali kus motoru, baterie i převodovku a celé to pod Kapitánovým velením zase poskládali. V lodi bylo tak pětašedesát stupňů. My s Jolankou jsme naše úderníky zásobovaly a plnily Kapitánova nepochopitelná přání – sežeňte fén, pořádný drát, doneste odněkud kus roury a nechte ji opilovat...
Ze tří povolených dní se nakonec vyklubalo šest pracovních. Málokdo z místních ještě věřil, že loď dostaneme zpátky na moře, přesto nás noví přátelé z přístavu (Jolanka s Týnou a Chumem samozřejmě neseděli v noci u lodi a spřátelili se s polovinou městečka) neustále povzbuzovali.
A potom přišel den, kdy Kapitán zavelel: „Odplouváme!“
Rozloučili jsme se dětmi i Jolankou, kteří odjížděli na letadlo do Říma, naskočili do lodi, odvázali ji, já zasedla ke kormidlu a Kapitán nastartoval motor…
Mořská panna zakašlala, zahudrala, odplivla si a pomalu se vydala na cestu z přístavu.
Zase jsme byli na moři!
San Marco před ztroskotáním a po něm |
Veronika Valíková Šubová
Ruskou hlásnou troubou můžeš být už zítra třeba i ty
Ve vyhrocené diskusi o válce a míru přirovnala Alena Schillerová Markétu Pekarovou Adamovou k Marje Zacharovové, mluvčí ruského ministra zahraničí. A premiér Fiala žádá omluvu.
Veronika Valíková Šubová
Veřejnost má právo znát fakta o zásahu na FF UK i motivech pachatele
Hlavně si od nikoho nenechte namluvit, že nám ohled na oběti střelce z Palachova náměstí brání zjišťovat si informace a chtít po policii i politicích, aby byl případ co nejdříve objasněn a veřejnost dostatečně informována.
Veronika Valíková Šubová
Havel, Klaus, Zeman, Pavel a projevy o šťastných zítřcích
Tři první polistopadoví prezidenti byli výrazné osobnosti, s nimiž nemusel každý vždy a ve všem souhlasit, ale celému národu bylo většinou naprosto jasné, jaký vztah zaujímá úřadující hlava státu k zásadním problémům naší země.
Veronika Valíková Šubová
Jáchym
Letos mám ještě jeden restík. Zatímco mé Kristýnce bylo v listopadu pětadvacet, mému Jáchymovi bylo v srpnu třicet. Trochu jsme se poškorpili, ale poslední dny snad přinesly klid po bouři. Oba jsme hodně tvrdohlaví.
Veronika Valíková Šubová
Typologie urážek v diskusích a na blogu
Slepice, sebestředný primitiv, soudružka učitelka, Putinova dívka, udavačka ... jen malá ochutnávka laskavostí, které se tady na mě snesly v posledním týdnu. Většinu z nich admini smazali. Ale ty urážky si zaslouží roztřídit.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
POLITICKÝ DIÁŘ: O falešné hře Evropana Fialy a štoku navíc
Premium O tom, jak se za deset let změnil názor Petra Fialy na Evropskou unii či o debatě k důchodové...
Protesty studentů eskalovaly i v Kalifornii, policie ničí barikády a zatýká
Na Kalifornské univerzitě v Los Angeles (UCLA) se v noci na středu střetli proizraelští a...
Bez krytí celníky by Březinova skupina nefungovala, řekl žalobce v závěrečné řeči
Soudní projednávání vynášení informací z Celní správy členům tak zvané lihové mafie se dnes dostalo...
Rusové na Ukrajině použili zakázaný chlorpikrin, tvrdí USA. Kreml to odmítá
Kreml ve čtvrtek označil za nepodložená tvrzení Spojených států, že ruské invazní síly použily...
- Počet článků 461
- Celková karma 25,74
- Průměrná čtenost 1708x
Knihy:
Soukromý nebe (2004) - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.
Češtinářky 1. 9. 2022
Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.
Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...
Moje stránky:
https://www.cestinarky.cz/
mail: ver.valikova@seznam.cz
Seznam rubrik
- Kámošky
- Ženy a muži
- Časové a příležitostné
- Bezpečné místo k nadechnutí
- Porodnice a Soukromý nebe
- Škola a maturita
- Literární seminář pro oktávy
- Děti a Sešívané léto
- NEVERMORE
- Moře a další lásky
- PPP - Proti předčasným porodům
- Rodinka jak ze Shakespeara
- Taháky k maturitě
- NE! plošné střídavé péči
- Zvířátka
- Povídky