Gratulace pro Žofinku

Ve svých textech jí říkám Žofinka a znám ji třiačtyřicet let. Seznámili nás lidojedi, ale kmotry našeho přátelství vždycky byli a budou Vinnetou a Old Shatterhand. A naší Amerikou zůstane kraj kolem Orlické přehrady.

Limešov je středně veliká vesnice ležící asi pět kilometrů od Orlické hráze. Srdcem vesnice odjakživa bývala malebná náves se špinavým rybníkem a Chobotem – náměstíčkem s houpačkami, kolotočem a klouzačkou. Pro mě byl v dětství Limešov něco jako ráj.

S Žofinkou jsem se seznámila právě na houpačkách. Už si nevzpomínám, jak jsme se daly do řeči, ale pamatuji se, že mi Žofinka hned napoprvé převyprávěla nějaký pořád z rozhlasového Meteoru – o pohřbech lidojedských náčelníků, kteří si s sebou do hrobu brali i své manželky. Bylo to dost brutální téma pro šesti a sedmiletou holčičku. Nás ovšem inspirovalo. (Alespoň přitom nepřišel o život chudák Khekí-petra).

Pak přišlo období pokrevního bratrství. Nechápu, jak mi Žofinka mohla přenechat Vinnetoua, když má sama ještě tmavší vlasy než já – ale byla mým nejvěrnějším Old Shatterhandem. Dodnes nevím, jestli se nám lépe střílelo z jejího bambusového nebo z mého jalovcového luku. (Ale vím, že si o nás půlka vesnice myslela, že jsme praštěné).

Někdy kolem třinácti let jsme přestaly brázdit prérii. Žofinka mě naučila šít na stroji, malovat si oči a nosit podpatky. Pak přišly první lásky, svatby, manželství a děti. Hodně práce, houfy nových přátel. Pohřby. A pouťové zábavy v Limešově. (Žofinka nakonec zvládla i roli náčelnické squw - po Old Shatterhandovi je to fakt slušná kariéra).

S Žofinkou jsem byla nejdál - až v Egyptě. (Však i Vinnetou se s Šárlím vypravil do Afriky - v Supech Mexika, vzpomínáte?). Nevím, jestli se tak daleko ještě někdy podívám, ale vím, že to byl jeden z nejlepších týdnů mého života. Hotel pro princezny, teplé moře, poušť a velbloudář, který na nás česky halekal: „Holky, máte hezký zadky!“

Ale abych neskákala kolem horké kaše – Žofinka má zítra kulaté narozeniny. A já doufám, že vy všichni, kdo ji v mém blogu poznáte, popadnete mobil nebo sednete k počítači a pořádně jí popřejete.

Tak, milý pokrevní bratře – VŠECHNO NEJLEPŠÍ!

PS: Žofinka je samozřejmě jméno literární. Žofinčina babička, která se narodila ve stejné vesnici ve stejný den jako moje babička (15. 8. 1901), říkala Žofince Žapinka. Tímto zdravím i obě babičky  - leos jsem prošvihla pouť a nedala na modlení. Ale věřím, že to Žofinka zvládla za nás za obě :).