Dopis k narozeninám Karlu Havlíčkovi z Borové

Milý Karle, k narozeninám jsem Ti popřála v MF Dnes i na idnes, snad jsi spokojen. Dvousté narozeniny, to je pěkně kulaté výročí, však na ně myslím od května. Věřím, že Tě moje tykání neuráží, když Tě miluju skoro čtyřicet let.

Na základce jsme se potkali, ale nějak to nezajiskřilo. Lávra mě nenadchl a ty proticírkevní epigramy, které nám tenkrát cpali do čítanek, také ne. Ani gymnázium a cesta do Tyrol mi neotevřely oči. Jenže pak jsem se s Tebou, čerstvě osmnáctiletá, setkala v divadelní škole Jiráskova Hronova. Naši skupinu vedl Miroslav Krobot, hráli jsme si týden se Křtem svatého Vladimíra a já jsem ztratila hlavu. Z Tvých veršů, Tvé inteligence, vtipu i hořkého pohledu na život, v němž jsi zažil vrcholy i pády, věnce z vavřínů i zapírání od přátel.

Díky Tobě jsem na konci totality hladce zvládla zkoušku z české literatury 19. století u obávaného profesora Rzounka, normalistického strážce české literatury. Komunista byl kovaný, ale hlupák ne. Když jsem se posadila, vybafl: „Povídejte!“, aniž by mi sdělil zadání. Začala jsem mluvit o Tobě a profesor neměl jiné otázky.

Diplomku o Tvých brixenských skladbách jsem psala už ve svobodné zemi a na poslední chvíli, byť jsem přečetla vše, co se mi dostalo do ruky. Dodnes mě mrzí, že jsem ji nedonesla profesoru Jiřímu Brabcovi, který nastoupil na fakultu po roce 1989, vrátil mi víru v literární historii a ve výtahu mě přímo vyzval k návštěvě a rozhovoru. Dnes už na FF UK zase není nikdo, komu bych tu diplomku mohla položit na stůl.

Hru Spi, Havlíčku piluji už dobrých třicet let, naposledy mi ji letos v zimě hodil na hlavu jeden producent České televize. Ale co, nikdy není pozdě, třeba ji jednou dotáhnu do přijatelné podoby. 

Snad budeš s dnešní narozeninovou oslavou spokojen. Vyrojilo se mnoho článků i rozhovorů, ČT chystá 2. 10. dokument. Nemají na Tebe žádné milenky, tajné deníky ani zásadní prasárny, naštěstí.

Hodně lidí módně vytahuje Tvoje nelichotivé názory na Rusko, ale co se názorů na sjednocující se Německo týče, je dost ticho po pěšině. Už jsou zase in Tvé šťouchance do církve a poněkud přestřelené epigramy o neexistenci Boha, ale Tvé ostré odsudky mladých levicových radikálů včetně komunistů jsem nikde nezaznamenala. Však on Marx s Engelsem věděli, proč vašim snahám o emancipaci národa a jazyka v roce 1848 spílali do tmářství. Už před dvěma sty lety jsi dobře věděl, čím vším je naše malá zemička ohrožena.

Jen Tvoje brixenské skladby a téma jedince proti moci už zase nikdo moc neřeší. Že vládci mohou ovládat lidský život, posílat lidi bezdůvodně na smrt a dokonce je pod tlakem nutit ke změně myšlení, to dnes z nějakého důvodu není medializovaným tématem. Ty jsi ale věděl, že totalitní moc, která likviduje neposlušné bohy a opírá se o nová náboženství, tady bude vždycky a stále se s ní budeme rvát. Zkusila jsem ten Tvůj odkaz lidem trochu připomenout.

Oslav krásně své narozeniny, pozdravuj Julii a zachovej mi svou přízeň.

Tvoje stále zamilovaná češtinářka

Tady je to moje blahopřání - článek Havlíčkova trnová koruna MF Dnes a idnes:

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/karel-havlicek-borovsky-basnik-zivot-historie.A211029_190205_domaci_wes?zdroj=top