Další rok plný experimentů

Během léta poslanci v pozměňovacím návrhu schválili v novele školského zákona i bod, který neumožňuje učitelům volit metody a postupy výuky, pokud je neschválí ředitel. Je to výrazné okleštění učitelské svobody.

Školáci usednou do lavic s novými batohy a penály. Učitelé vplují do tříd a potrápí žáky opakováním a testy. A politici nás zasypou informacemi, které jimi prosazované reformy posunou naše vzdělávání vpřed.

Máme čerstvého, za hnutí STAN už třetího ministra školství, ten si vybral i čtyři poradce. Janu Strakovou z Pedagogické fakulty, která se věnuje boji s nerovností a s osmiletými gymnázii, neúspěšného pražského inovátora Bohumila Kartouse, který jako český elf bojuje s miliardáři a troly, Daniela Müniche a Karla Garguláka. Vědci, výzkumníci, inovátoři pohybující se léta v podobné názorové a vlivové skupině.

Jako obvykle se v září řeší finance. V posledních dvou letech platy ve školství nerostly, nový rozpočet zkracuje rezort o 11, 6 miliard. Učitelé prý ale v tomto školním roce dosáhnou na slibovaných 130% průměrné mzdy, jen zřejmě není jasné, jak se to bude počítat. Jinak prý se bude na platech šetřit a propouštět.

Ale koho mohou školy postrádat? Školníky? Kuchařky? Asistenty či úřednice? Mezi učiteli už se hlasitě hovoří o další stávce.

Inovace spíše úsměvné...

Pokud k ní opravdu dojde, neměla by být za kantory vedena jen kvůli platům. Ty jsou samozřejmě podstatné, ale existuje něco ještě podstatnějšího. Svoboda učitelského povolání, která je stále systematičtěji osekávána.

Na schválení čeká nová hygienická vyhláška, která řediteli dovoluje navýšit počet míst ve třídách či nabídnout teenagerům společné záchodky k radostnému dovádění. Podle poslankyně ODS Renáty Zajíčkové je to moderní evropský trend, ale prý nebude povinný, konzervativní ředitelé mohou ponechat status quo.

Digitalizaci přijímacích zkoušek vítám, má to však jeden háček – mnohé školy zaměstnávají tucty asistentů, psychologů, sociologů a poradců, ale postrádají jednoho schopného ajťáka, který by ve škole seděl celý den a řešil problémy na síti. V případě digitalizovaných přijímaček by to mohl být zásadní problém.

Několik let už trvá práce na úpravě rámcových vzdělávacích programů ZŠ a nikoho to příliš netrápí. Jen ať se pověření experti ještě chvíli přou o tom, která fakta vypustit a které kompetence posílit, zda k hudebce a výtvarce přidat ještě dramaťák, jak naučit děti štěstí a poučit je o genderu. Češtinu a matematiku výrazně ovlivňují přijímací zkoušky, výuku jazyků nedostatek angličtinářů a (ne)plnění školního vzdělávacího programu se mnohdy řeší až tehdy, když je potřeba postavit do latě nějakého renegáta.

Stejně je nakonec přes všechny reformy a prosazování týmové práce učitel ve třídě jen sám za sebe a záleží především na jeho osobnosti, zkušenostech a znalostech. Na to se občas zapomíná. 

...a pak ty méně úsměvné

Letos v srpnu se novináři ptali mladých lidí, co jim říká 21. srpen 1968. Dopadlo to tristně, veřejnost má jasno. Mohou za to kantoři. Ale věc je složitější.

Ve svobodných devadesátkách se mnozí učitelé snažili co nejlépe vstřebat a předat to, co je totalitní školství nenaučilo. V novém tisíciletí přišly rámcové a školní vzdělávací programy a učitelé dostali místo jednoduchých osnov složité dokumenty, které často ani nečtou, natož aby si je pamatovali. K tomu přišel tlak na metody a postupy, forma začala být podstatnější než obsah. Tvůrci státní maturity odsunuli dějepis do pozadí, upřednostnili společenské vědy. Moderní české dějiny často doučovali i češtináři při hodinách literatury, ale nová maturita téměř vypudila literární historii, studenti maturují z dvaceti náhodně vybraných textů.

A výsledkem všech těchto reforem je i skutečnost, že mladí neznají naše moderní dějiny. 

A protože reforem není nikdy dost, prošla v létě za pomoci pozměňovacího návrhu sněmovnou novela školského zákona, jež bere učitelům možnost volit při výuce vlastní metody a postupy, pokud je neschválí ředitel. Začne platit od 1. 1. 2024. Ředitelé z ní mají radost, protože prý jim umožní efektivněji řídit školu. Jazykáři se naopak nemohou dočkat, až jim bude výuku organizovat matematik či tělocvikář.

Proklamativně je v českém vzdělávacím systému kladen důraz na individualitu a rozmanitost, fakticky přivedly reformy posledních desetiletí žáky a studenty k nácviku didaktických testů a papouškování rozborů a tvořivé učitele často ke kafkovskému odcizení, poslušnosti a dodržování pořádků.

A když páni poslanci sebrali učitelům i možnost volit podle uvážení postupy při výuce, zbavili je vlastně velkého dílu učitelské svobody. Přičtěte k tomu fakt, že ředitelé jsou často politické funkce, že na mnoha školách za ně vládnou zástupci a že za metodu lze snadno zaměnit názor či nekonformní postoj. Už teď se kvůli vyhrocené atmosféře ve společnosti i aktivitám bývalého ministra školství a současného ministra vnitra bojí mnozí učitelé ventilovat své myšlenky nejen před studenty, ale i před kolegy. Ten strach logicky vzroste.  

Nevím, zda odbory povedou učitele do stávky, ale pokud bych měla stávkovat já, pak jedině za návrat či obnovu učitelské svobody. Bez ní to povolání ztrácí přitažlivost i smysl. A jak zpívá Karel Hašler: „Svoboda je svoboda/ bez té nelze žít/ tu nám nikdo neprodá/ pro tu musíme se bít!“

My všichni včetně učitelů.

Psáno pro MF Dnes, 4. 9. 2023

PS: Do odvolání neotevírám diskusi a nechodím diskutovat na hlavní stranu blogu. Nutná ochrana. Děkuji za pochopení.