Zemřel Christopher Plummer. Viděla jsem ho v mnoha rolích, všude byl skvělý, ale nejraději ho mám ve filmech Za zvuků hudby, Šarlatový a černý a v seriálu Ptáci v trní. Vkládám pro vzpomínku subkapitolu z právě dopsaného románu.
Do porodnice v Nábřežní jsem doputovala těsně před Jáchymovým početím a potom znovu, těhotná.
Po zkušenosti s Bereničiným předčasným příchodem na svět jsem hledala místo, kde by se k budoucím maminkám chovali vlídně. Zavřeli mě tu na oddělení rizikových těhotenství na dlouhých pět měsíců. A šéf oddělení, zprvu veselý a rozšafný, pomalu měnil slovník, když přistupoval k mé posteli.
Nechtěl mě děsit a nechtěl lhát. Intuitivně poznal, jaký mi má namíchat koktail, abych se trochu prala, ale nenaložila si toho přespříliš.
Probrečela jsem tenkrát v Nábřežní Veliký pátek a slíbila tam nahoru mnoho věcí, které jsem později liknavě splnila. A při tom polykání slz na mě v sobotu večer o velikonoční vigilii zablikala obrazovka malinké černobílé televize, kterou Adam přinesl z domova.
Slavný muzikál Za zvuků hudby prý je největší kýč v dějinách Hollywoodu, kterému se podařilo získat pět Oscarů.
Získal je právem. Jestli se nějaký film zasloužil o Chumovo donošení, je to tahle růžová limonáda s příchutí šampaňského. Julia Andrews, zamilovaná jeptiška stříknutá Janou Eyrovou, se při cestě za svým snem nenechá odradit sedmi dětmi, protivnou hraběnkou ani anšlusem Rakouska. A Christopher Plummer jako námořní kapitán, který odmítne sloužit nacistům a vyrazí s dětmi a novou ženou přes Alpy za svobodou, si moje srdce získal navěky.
Ležela jsem v Nábřežní pět měsíců. Z vězení se postupně stala cesta za nadějí, okořeněná vzácnou bylinkou. Čekala jsem na Jáchyma a uvěřila v zázraky.
Pět měsíců hospitalizace je náročná záležitost pro všechny zúčastněné.
A následky mohou mít překvapivou formu i trvanlivost.
Češtinářky, kapitola To věčné hledání grálu
Film Za zvuků hudby stále používám jako velmi účinné antidepresivum. Doporučuji. Růžová knihovna, měnící se v závěru filmu v dramatický thriller, kde to najdete. A válečný zločinec Herbert Kappler v Šarlatový a černý - díky Plummerovi uvěříte, že i on mohl dojít k životní proměně a pokání. K tématu válečných zločinů se herec vrátil v roce 2015 v dramatu Vzpomeň si. Skvělý, nesmírně silný příběh, který ve vás zanechá zmatek, ale depresivním jedincům ho naopak nedoporučuji.
Pusťte si na počest Christophera Plummera nějaký film, v němž exceloval, třeba předposlední Na nože. Úspěšný spisovatel, který miluje život i lidi, krásné rozloučení.
Bude mi chybět. Je nenahraditelný.
