Byla Ibsenova Nora naivka, zásadová žena nebo kukaččí matka? (7)

Klytaimnestra, Maryša a krásná paní Kuo své muže zavraždily. Anna Karenina, Paní Bovaryová a Eva z Gazdiny roby spáchaly sebevraždu.  Medea, Markétka a Viktorka zabily - možná v pomatení smyslů - vlastní děti. I tak mohou končit partnerské krize.

Žijeme sice v sofistikovaném jedenadvacátém století, máme po ruce psychology, psychiatry i sociální pracovnice, antidepresiva, neuroly i moudré rady z časopisů a blogů, ale přece se občas najde matka, která ze žárlivosti, frustrace či zoufalství otráví dítě fridexem nebo s novorozencem v náručí vyskočí z dvanáctého patra.

Proč občas nejednají ženy a matky racionálně? Proč se v krizových situacích dopouštějí činů, které ubližují především jejich nebližším? A co nám o tom všem říká jasnozřivé zrcadlo literatury?

Klytaimnestra. Sestra krásné Heleny a manželka Menelaova bratra Agamemnona. Podle některých verzí jí Agamemnon zabil manžela a děti, než se s ní oženil a zplodil vlastní potomky. Když odplouval dobývat Tróju, nechal obětovat nejstarší Ifigenii, aby si naklonil bohy, kteří ho trestali bezvětřím. Po deseti letech se vrátil jako vítěz i s mladou věštkyní Kassandrou. A manželka ho spolu s milencem podřízla ve vaně.

Maryšu Vávra nejspíš týral. Fyzicky i psychicky. Mohla odejít s Franckem, který ji stále miloval, mohla se vrátit k otci, jenž trochu pozdě přišel na to, komu prodal dceru. Odmítla. Neposlouchali jste, když jsem prosila o shovívavost a pochopení, vyčítala mlčky a trpce, tak co chcete teď? Pak uvařila Vávrovi kafe. Jasná, definitivní tečka. Pro všechny.

Paní Kuo soudce Ti možná miloval. Možná milovala i ona jeho. A nebýt jednoho případu nevyjasněné vraždy, neměla by paní Kuo důvod vzpomínat na peklo prvního manželství. Ani na to, jak jednou v noci vzala do ruky dlouhý tenký hřebík a kladívko…

Anna Karenina, Emma Bovaryová a Eva. Sebevraždy. Ta první a třetí odešly za hlasem svého srdce a nezvládly nové postavení ani tlak veřejného mínění. A Emma? Milenci, dluhy, špatná pověst. Už neměla nikoho ráda, už všechno zkusila. Smutný konec romantické venkovanky.

Zda hodila Viktorka do splavu své dítě mrtvé či živé, to nevěděli pan myslivec ani vševědoucí babička. O Markétce máme přesnější informace – po odchodu Fausta, naprosto zoufalá své dítě zabila. Její matka se usoužila a bratr zemřel v souboji s liknavým milencem. A matka vražednice? V předpeklí před popravou odolala svodům Fausta i Mefistotela a odešla do světla…

Jinak to ovšem dopadlo s Medeou, jednou z nejtemnějších postav, jaké literatura zná. Zlikvidovala polovinu příbuzenstva, aby Iasonovi pomohla zmocnit se zlatého rouna. Porodila mu dvě děti. A pak si Iason našel novou, mladou a politicky vhodnou manželku. A začal nátlak. „Odejdi, Medeo, nejsi v zemi vítána,“ poroučel budoucí a mocný Iasonův tchán. „A můžeš nám tu nechat děti, vyrobím jim pár sourozenců,“ přidal se radostně vzorný otec Iason. A Medea? Zabila mladici, tchána i své syny a odlétla na voze taženém draky s mrtvolkami dětí i vlastním zoufalstvím.

Občas si říkám, jak by ten příběh skončil, kdyby ji i s dětmi poslali do nějakého luxusního vyhnanství. Kdyby se o ni Iason řádně postaral…

Ibsenova Nora nám zbyla nakonec. Nikoho nezavraždila, jen se dopustila podvodu, aby mohla poslat na léčení vlastního manžela. A když pak podvod téměř praskl, když se ocitla v rukou vyděrače, čekala od manžela oprávněně pochopení a účast. Dočkala se malicherného sobectví a zbabělosti. A rozhodla se odejít. Od manžela i od dětí. Byla sobecká? Naivní? Asociální?

Dnes by si Nora vzala děti s sebou. Ačkoli – možná by to neměla tak jednoduché. Manžel by nejspíš zažádal o střídavou péči.

Dnešní Nory mají situaci jednodušší jen zdánlivě. Často se u soudu nikdo neptá, co skutečně vedlo k rozpadu manželství, zda jeden z partnerů nemá zásadní vadu charakteru. Stačí kouzelná formulka o „vzájemném neporozumění“. A po snadném rozvodu začínají krvavé tahanice o děti. Otcové tlačí na matky. Matky se brání nebo útočí. Děti trpí. A občas se přihodí nějaká ta tragédie…

Myslete na ty zoufalé ženy z příběhů. Na všechny Medey, Markétky, Klytaimnestry a Maryši. To nejsou jen postavy z mýtů a pohádek. Potkáváme je na každém kroku. Viktorčin zpěv, Nořina obětavost a vůz tažený draky patří do povinné předsvatební výbavy každé z nás.

Netlačte ženy nikdy do kouta, milí muži. Pokud nechcete ty draky probudit.

Psáno pro oktavánský literární seminář - téma Manželské krize v literatuře a matky vražednice (7, 2)