Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Foto

poměrně normální a zdravě depresivní mladá spisovatelka (nebo moderátorka?) - moderáterka jdoucí přes mrtvoly, tuším, že dostala vyhazov a tak ji manžel odvezl ...co si vzpomínám, byla vzteklá, žádnej sex, žádnej čas - na začátku filmu i knížky strašná ženská !!!

1 0
možnosti
MV

Dostal mne výraz "zdravě depresivní" :-). Hezké vidění světa z pesimistického úhlu. No, někdo to tak má, s tím moc nenaděláte.

2 2
možnosti
Foto

Oh, snadná pomoc - nechcete-li číst, nečtěte.

Jinak rozumím tomu, co píše dole KOTZOUR. Někdy má člověk takovou mizernou náladu, že ho každý happy, co jde kolem štve. Nikdy by mne ale nenapadlo takové lidi napadat. Sama moc dobře vím, co to dá práce držet se pocitově nad hladinou...

2 2
možnosti
TS

No jó vlastně, ty jsi místní unikát - pamatuješ mě v depresi! ;-);-D

2 0
možnosti
Foto

článku rozumím tak, že člověka někdy "postihne blbá" a drží se ho...nemá pak chuť na happy okolí....nicméně dlouhodobě to není dobrá strategie...vím, o čem mluvím, málem mě to zničilo. Veroniko, dnes lituji, že jsem svoje "bezstarostné happy" postoje moc brzy odhodil...mohl jsem si ušetřit dost trápení i zdravotních problémů. Dnes hledám cestu zpět a dávám se zase do kupy. Získat zpět onen podivný "happy" pohled na svět je ale daleko těžší než ho odhodit...neudělejte stejnou chybu. Držím palec.;-)

8 2
možnosti
SW

Stepfordske panicky = skvela kniha skveleho spisovatele.

Vas clanek je ale pokrytecky. Casto spisujete podobna dila a podporujete vasi kamaradku, ktera pise o nicem a o vsem.;-)

14 5
možnosti
Foto

A nejste náhodou už trochu trapná?:-/Rv

6 11
možnosti
MM

Do prčic, v devatenácti mi uřezali nohu nad kolenem, brečel jsem jak najatý a psychicky se z toho hrabal šest let. Táhne mi na šedesát a když před rokem mi rupla mezi čéškou a stehenním svalem šlacha na poslední noze, tak jsem se smál i když jsem chodil o chodítku jako tučňák, protože mi objednali vozík bez polohovacích stupaček. 

Mohu jen dodat, bolet se nikomu nechce a utrpení neberou ani v žádných sběrných surovostech a každý od něho utíká. Mám jedno životní happy motto. Život je těžký, někdy hrozně těžký, tak proč ne sranda.;-D

15 0
možnosti
MV

M50i42l20a83n 54V60e35l22k86ý

31. 3. 2013 13:50

Tak nečtěte, nevyjadřujte se, v klidu si někde posmutněte .... a napište, jak jste příjemně strávila čas :-)

14 1
možnosti
JH

No vidíte, a mě se texty "o ničem" právě líbí...

Asi každá z nás má jinej obsah jedné definice.:-)

8 1
možnosti
JS

Velice podobná díla sepisujete i vy sama, takže není co řešit.

Opravte si to "Spepfordské". ;-D

10 2
možnosti

Mám obavy, že si plete dvě rozdílné věci - pozitivní přístup k životu s nějakou přetvářkou. Ten pozitivnií se nejspíš neumíte zatím vytvořit - ale věřte, že vám to přinese jen těžký život... a nejen vám, ale i vašim bližním.

Ráda se směju, na všem hledám především to pozitivní (což mi nebrání psát vážné blogy o současné politické situaci, která zrovna optimisticky nevypadá)...Ale přístup: "nechci být veselá, nechci číst o hezkých věcech" vám udělá život opravdu těžký a nepříjemný.

(Jinak Stepfordské paničky znám, četla jsem je poprvé v době, kdy jste nejspíš ještě nebyla na světě - film je proti knížce dost blbý)

10 3
možnosti
Foto

Popravdě jsem ještě nikdy snad nezažila,aby bylo filmové zpracování lepší,než knižní předloha:-)

 K blogu: Já mám optimistické a sranda blogy Tiny ráda, čte se to lépe, než politické výblitkyR^ Co Ti na nich vadí? Že dokáže na všem najít něco pozitivního?

10 1
možnosti
  • Počet článků 461
  • Celková karma 25,74
  • Průměrná čtenost 1708x
Češtinářka a spisovatelka, tisková mluvčí Společnosti učitelů ČJL

Knihy:

Soukromý nebe (2004)  - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.

Češtinářky 1. 9. 2022

Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.

Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. 

Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...

Moje stránky:
https://www.cestinarky.cz/

mail: ver.valikova@seznam.cz