Zpráva o umírání v Čechách v době vichřice Sabina

"..., ale vrátili jsme se z funusu a řeknu ti, tak blbej pohřeb jsem ještě nezažila. I když jeho konec byl fajnovej."

Vítr ohýbal koruny stromů podle potoku tak, že si jeden mohl myslet, že se nějakým nedopatřením ocitl na tanečním vystoupení stromových bajadér. Fukeř mi vlítla pod péřový kabát a počochnila v něm jedno brčko po druhém. Po čerstvě oholené hlavě se vichr dostával do smyku a karambolem končil po límcem na zadní straně krku. 

Díky větru mohla Stella přijímat psí zprávy z velkých dálek a jak je teď "natěšená", bylo jí díky Sabině dopřáno sexuálních orgií hned při ranním venčení.

Nebe bylo rozfoukaný do čista. Slunce svítilo, ale prd hřálo a do toho matka se zprávou, že se vrátila z fakt blbýho funusu.

"Kdo umřel?", zeptal jsem se.

"...ále, toho neznáš, Jirkův kamarád z práce. Jeho bejvalej šéf. 92.", shrnula v krátkosti data moje mutr.

"Tak to je krásný. 92." odpověděl jsem ve chvíli, kdy mí vítr kabát zespoda nafouknul a já se cejtil jako Hindenburg.

"Ale ten blbej pohřeb, hochu." vzdechla opravdu mohutně Zorina.

"Proč blbej?"

"No..., věnce jako ze střelnice na Matějský pouti, muzika zněla jako ze zapomenutýho sudu někde vzadu na zahradě, vichřice venku přinesla atmosféru lednovejch Krkonoš kdysi a pak ta moderátorka....", začala se máma culit do dialogu.

"Zanechal za sebou brázdu....?", naskočil jsem do rozjetýho vlaku povídání s matkou.

"Kdepak brázdu, jen stopy. Naštěstí! Kdyby brázdu, bůhví jak by byla dlouhá a tím dýl bysme museli poslouchat ty kecy ženský, která vypadala jako jitrnice s růžovou čepicí, který se podařilo zdrhnout řezníkovi ze špalku."

"Takže ne funus, ale Televarieté!", vyjelo ze mě s radostí.

"No...něco takovýho. Naštěstí nás tam moc nebylo. To víš, když jdou lidi na pohřeb 92 letýmu chlapovi, tak jich už moc nejni. Většina kamarádů už má tohle varieté za sebou. A taky, a to mě překvapilo, bylo na tom funusu míň ženskejch.", pokračovala máma.

"A proč tě to překvapilo?"

"Protože všude píšou, že chlapi umíraj víc.", vysvětlila mi Zorina.

"Víc?"

"No teda častějc. A přitom nás tam bylo tak málo. A tak jsem v jedný ruce držela ruku Jirky, kterej brečel a pak i ruku vedle sedícího pána, kterýho sem neznala, ale taky brečel a tak sem ho vzala za ruku a připadala jsem si jako úča v mateřský. Ženský zřejmě žijou proto dýl, aby mohly vzít na funusech za ruku ty potřebný."

Stromy u potoka přešly z latinské samby do uvolněného waltzu.

"No... a tak sem tam tak seděla", pokračovala máma, "a řikala jsem si, že než takovej funus, tak radši nic."

Mlčel jsem.

"Co mlčíš? Ti to řikám zavčas. Aby tě nenapadla nějaká kravina v truchlící síni. A už ani nechci hrob. Na tom valníku odvezeš mojí urnu přes celou vesnici až ke skalám a pak se na ně nějak vydrápeš - teda doufám - a popel vysypeš dolů na Tisou." 

"No...to taky doufám, že se tam ještě vyškrábu. Ale když si to přeješ....", nechtěl jsem rušit mámino pábení.

"A taky, jak jsem tam tak držela ty dva brečící chlapy, sem si vymyslela..."

Čekal jsem, co příde po přání na rozprášení ze skal.

"... sem si vymyslela, že to tam bude lepší."

"Kde - tam?"

"No po smrti, přece. Hele... nemusíš si stříhat nehty, nemusíš se každý ráno mejt a hrabat ve skříni a vymejšlet hadry, nemusíš uklízet, ani vařit. A hlavně - nemusíš na nákupy!"

Stella stála proti větru, větřila a já větřil taky...

"Takže se těšíš?", zeptal jsem se.

"Vlastně jo. Nemusí to bejt hned, ale nebojim se. Jediný, co si přeju, ať je to na Kuberu.", řekla už máma trochu rezolutněji."

"Na Kuberu?", vichr mi téměř odvál z pusy jednu předložku a jedno slovo k ní.

"No. Na Kuberu. Najednou. Rychle. Vy si pobrečíte a já už nebudu muset na nákupy. Tak. Teď to víš a my jdeme na kontrolu střechy na chalupě, jestli nám jí ta Sabina nějak nepočochnila. Ahoj."

---

... a telefon zmlknul, vítr zesílil, znovu mi nafoukl kabát do rozměrů vzducholodi Hindenburg a v tom mě další poryv větru zvednul ze země a já letěl nad loukou a Stella pode mnou běžela a štěkala a máma si někde sto kilometrů ode mě richtovala bundu na sebe, aby zkontrolovala střechu na chalupě. 

Možná tam taky doletěla...