Vycpěte si tučňáka!

Přemýšleli jste vůbec někdy o tom, kolik slov řeknete za den? Dny na letních táborech, kdy se drží bobřík mlčení, se nepočítají...

Tramvaj si to svištěla dolů Ječnou, jako by lidi v ní jeli na prázdniny. A přitom leden - sice s takovym jarnim ajfrem, ale pořád leden.

Sednul jsem si na solo sedadlo ve trojce. Naproti mně manželé, kteří už společně hodně krát zažili pupeny kočiček, padání jeřabin a luxování uschlého pichlavého jehličí z koberce v obejváku.

Koukal jsem z okna na rozmazaný fasády domů a poslouchal, co si lidé, kteří vedle sebe žijou už tak dlouho, můžou říct v pondělí 11. ledna.

"No tak tam se mnou nemusíš, když se ti nechce. Půjdu klidně sama.", bylo první, co moje ušní radary zaznamenaly.  

Štrachala se při své replice splašene v kapsách kabátku a pak i v igelitce z Alberta a vypadalo to, že v ní hledá něco, co tam nedala.

"Hm", odpověděl pán, který jen tak odevzdaně seděl a čekal na dobu, kdy mu monotonní hlas z reproduktoru oznámí, že příští stanice je tou jeho výstupní.

"Ale Milada by měla radost. Nemůžeš jí to mít pořád za zlý. Ne?, podívala se paní na pána a ruka rejdila v igelitovém vězení jako vyplašená ovce, která se dosud klidně pásla poblíž silnice, po které přejelo auto s prasklym vejfukem.

Chlápek mlčel. Hranou ukazováčku si po chvilce utřel kapky kolem nosu, které se mu u něj houpaly nápadně, a elegantně jako mohutné náušnice zavěšené v boltcích vyzývavých žen. Nemluvil.

"A k večeři udělá moravský brabce s domácím bramborovým knedlíkem. To jen abys věděl, o co přijdeš.", vygradovala manželka nemluvy svoje sdělení "půjdu klidně sama"....

Tramvaj zastavila u Štěpánský, vypudila ze svých útrob pár jedinců a několik jich nenásilně vcucla dovnitř.

Když se tramvaj znovu rozjela, rejdily už v igelitce obě ruce mluvné ženy.

"Co vlastně budeš dělat ty?", zeptala se zvědavě chlapa, kterej nemluví a jen si utírá nudle.

Taky mě to zajímalo. V rychlosti jsem si představil sadu krátkých odpovědí nemluvy - pivo, fotbal, televize.

Mužskej se ani nehnul a kolem dírek u nosu se mu zase začaly vytvářet nové kapky.  Pak se nadechl: "Vycpu toho tučňáka, dojdu si na hodinu kladiny a naučím se na klarinet.", odpověděl suše. Ani obočí nezvedl.

Okamžitě jsem se do něj zamiloval... Dlouhou dobu jen obyčejně držel hubu, pak z ní ale vypustil vodopád nádhery.

Žena se lehounce pousmála, dala hlavu na stranu, zklidnila dlaně v igelitce a něžně řekla: "Já tě stejně miluju, dědku můj." a pak dědka pohladila opatrně po stehnu.

Chlapské ego bylo načechráno, dědek zajel pravou rukou do kapsy své bundy a vytáhl z ní svazek klíčů. "A tady máš ty klíče, co už tak dlouho hledáš. Nechalas je zase na botníku...."