Tuhle červenou, babi

Babička se nákupního vozíku držela pevně, jako se držíme naděje a její vnuk se stal navigací mezi regály, které přetékaly vším potřebným i nanicovatým.

Na dně jejich koše, hlubokého jako Macocha, se ledabyle povalovala krabice mlíka, kostka másla, pytel buráků a dvě hnízdečka mašlí na převázání vánočních dárků.

Kluk měl oči navrch hlavy a babička sbírala odvahu pro vjezd mezi další a další regály.

Kolem těch dvou projížděli ostatní lidi se svýma košema rychlostí skluzu po zamrzlé louži a házeli do Macochy skoro všechno, co se v ten den tvářilo výrazně levněji.

Koš babičky a vnuka byl zaparkován vedle toho mého před místem, kde se jedna svíčka před druhou předháněla svojí vůní a tvarem.

Nestáli jsme tam sami. 

I ostatní, stejně jako já, brali do rukou různé válce z navoněného vosku a strkali si je k nosům.

Vanilka, citron s pomerančem, hřebíček, vůně vánočního pečiva, ocean breeze..., borovice, levandule, šeřík nebo vůně letní louky dráždily do aleleluja naše nosy a kdyby se člověk líp rozhlídnul, určitě by někde vzadu v regálu našel svíčky s vůní pečeného bůčku.

Až dole v policích se stydlivě krčily takový ty malý bílý svíčky v plastovym červenym válci, které svým světlem přitáhnou Ježíškovu pozornost k vánočním hrobům.

Malej kluk si k nim sednul na bobek a jednu po druhé rovnal do přesných zákrytů.

"Tuhle červenou, babi.", řekl po chvíli, malou ručkou čapnul svíčku mezi prsty, postavil se ke koši a podíval se na babičku, co ona na to.

"Tuhle?", zavrtěla babička lehounce hlavou a před nosem jí zůstala v její dlani viset svíčka ve skleněnym kalíšku s vůní grepfruitu. 

"Je krásná, viď?", vypustil kluk laskavě z pusy a svíčkou v rudym plastu si pojížděl po obličeji.

"Je krásná, Vítku, ale moc nevoní. Čuchni si.", snažila se babička vlídně změnit vnukovo rozhodnutí.

"Ale voní, babi, zkus to.", odpověděl Vítek, stoupnul si na špičky a svíčku popostrčil pod babiččin nos.

Kolem nastalo hrobové ticho. Všichni jsme čekali, co se bude dít.

Babička přivoněla, chvíli byla potichu a pak řekla: "Já nic necítím."

"Babi...", začal Vítek, "musíš pořádně. Pořádně vydejchni, dej k ní nos a nadejchni se eště.", poradil Vítek babičce jak na to.

Málo která žena ve vyšším věku s radostí přičichne ke svíčce na hrob. Babička Vítka nebyla výjimkou.

Vydechla ale zhluboka s takovou silou, až se cenovky na regálu oklepaly tím vzniklým vzdušným vírem. A pak nasála vůni, o které zatím nic nevěděla.

Vítek ani nedejchal a nespustil z babičky oči.

"To je, viď?", řekl po chvilce Vítek a nervózně přešlapoval na místě.

"Jo jo", mrkla babička na vnuka tak, jak to uměj jenom babičky a podala mu svíčku zpátky. "Už to cejtim, ale nechceš radši třeba tu vanilkovou?", snažila se Vítka naštelovat do vyšších řad regálu.

"Nechci, tu děda dostane od mámy, to už vim. Všichni je kupujou a tyhle dole tu zůstanou přes vánoce úplně sami.", dupnul si umanutě malej kluk.

Babička musela, Vánoce nevánoce, s pravdou ven.

"Tyhle svíčky jsou na hroby, ale jsou vánoce, tak by lidi měli kupovat ty navoněný, víš?", vysvětlila svoji nechuť koupit dědovi k Vánocům svíčku na hrob.

Kolem nás všech před regálem se tetelily Vánoce. Melodie koled sypající se z reproduktorů v supermarketu nás popoháněly k zvýšeným nákupům a hnusné zlaté mašle nevkusně vytištěné na různých etiketách zboží mrvily našimi matkami nastavený vkus.

"Tak si ji pro dědu schovám na příští rok.", rozhodl chlapsky Vítek a svíčka v červenym plastovym obalu letěla obloukem dolů do koše a padla na pytel buráků. 

Ohnul jsem svůj starej hřbet a hrábnul rukou do spodního regálu. I v mym koši skončila jedna bílá nevoňavá svíčka v červených plastovym válečku. 

Zapálím ji jen tak až půjdu se Stellou večer ven. A posadim ji k lavičce za domem, aby si zasvítila i ona a nemusela Vánoce trávit v regálu supermarketu.