To máte za to, že si domu pustíte chlapa na furt

"Von si myslí, že to nevidim, ale když si prdne v posteli, strčí hlavu pod peřinu a chvíli tam zůstane.", čtyři ženský zabalený v dekách na Náplavce na kafi u stolku poblíž mě.

Na jedný lodi na Náplavce dělaj fakt dobrý kafe. Takový to hladící v puse a krku. Nedrhne. Pít ho je jako polykat samet napuštěný vláčnou smetanou a poslouchat k tomu Club des Bellugas  a jejich jako med tekoucí "Separation Serenade". Prostě závislost a denní radost za 35 korun. Odvykačku neplánuju.

A když zrovna nejsou hice, je u něj skoro ještě líp. Na lodi není moc lidí, uvelebit se na židli nebo lavičce, do ruky knížku a děj se, co dít se má.

Čtyři ženský - ještě ne dámy, ale už ne holky. Kousek dál od mého stolku na palubě lodi. Celkem halasný ženský. Ale to mám rád. Je to živočišný. Šeptat se má v kostele, na hřbitově a na JIPce.

Nad kelímkem se jako kobra kroutí vůně kafe a pár posledních stránek "Linie krásy" čeká na lov mých očí. Nerad se s touhle knížkou loučím. Bylo s ní dobře, jako už dlouho ne s žádnym příběhem nakreslenym shlukem písmen do slov pečlivě srovnaných na bílý voňavý papír. (Pořád ještě jsem nepochopil čteče z kovovo skleněných tabulek.)

"Kouše si nehty a plive je do koberce", vyfouknutí dávky kouře, která by udusila deset kilo molů a hlt vína z elegantní sklenice zmizel v holce ostříhaný na kluka.

"Píchá!", afektovaně zapištěla blond holka v culíkách s beruškama na jejich konci. 

"Jo, píchá, a dobře", potvrdila holka na kluka a do pusy vpustila další vinné potěšení.

"Ona myslela ty nehty plivnutý v koberci", vyprskla smíchy třetí, o které jsem si pár minut myslel, že je to Tereza Kostková. Nebyla. 

"Aha", řekla holka na kluka a špičkama prstů pravé ruky si vjela do kraťoučkých vlasů, jako když v nízkostřiženym koberci hledáte malou matičku, kterou jste neudrželi mezi prsty. Matičku od Merkuru mám na mysli. Fakt malou.

"Honza zase neutahuje víčka od pet lahví, když je vrací do lednice. Takže jsem pořád někde politá. Už jsem mu to napsala i na lednici, abysme se nehádali a včera večer zase. Cola!", přivedla na svět popis dalšího mužskýho nešvaru ženská od holčičího stolu.

"Dan zase prdí pod peřinu a pak to čuchá. Dělá to pořád. A myslím, že mu to dělá dobře.", přiznala blondýnka s beruškama.

"Linie krásy" musela počkat. Nehet plivnutej do koberce je nuda, neutažený víčko na petce taky skoro nestojí za pozornost. Ale Dan...to je jinej kalibr!

"Máma mi řikala, že to chlapi někdy dělaj", pokračovala berušková, "ale že zrovna Dan. Je takovej celkem čistotnej.", z průhledné krabičky vyskočily dva bílé oválky, miniaturní kukly motýlů a berušková si je naučeným grifem hodila do pusy.

"Dej mi taky.", ozvala se čtvrtá, dosud mlčící. Bonbónky si elegantně vsunula mezi rty, lehce eroticky vcucla do pusy a dodala: "To máte za to, že si domu pustíte chlapa na furt.", dala nohu přes nohu a zvědavym poskakovanim očima po obličeji kamarádek čekala na jejich reakce.

"A to máme žít jako ty? Sami?", vyrukovala holka na kluka.

"Copak žiju sama?", zlehka zatrylkovala dosud mlčící.

"No to víme, že nežiješ sama", řekla jakokostková a dlouhým rudě nalakovaným nehtem malíčku nabrala z kelímku pěnu z vyšlehaného mlíka a něžně nehet olízla.

Otevřel jsem knížku, abych maskoval to, že poslouchám. Neseděli sice přímo vedle mého stolku, ale na lodi nebylo moc lidí a dámy si to dávaly v dobře vystavěné hlasové rovině. Upil jsme svoje macchiato a přál si mít uši jako kornouty, aby mi do nich jejich slova klouzaly, jako když babička sázela rukama pomazanýma olejem buchty do pekáče.

"Neprděj, neplivou mi po bytu nehty, do lednice mi nelezou a píchaj", vyhodnotila v krátkosti svoji domácí situaci do té chvíle spíš mlčící slečna samostatná. "Ale když je čas, jdou prostě domu a já zůstávám.", poznamenala spokojeně, jako když včelí královna rozdělí denní činnost.

"Ty si taková Margaret Thacher, viď?", řekla sice mile, a s takovou tou drobnou kapkou jedovatosti holka na kluka svojí kamarádce. Pohladila ji při tom po hlavě a lehce afektovaně se rozchechtala.

"Nechci, aby Dan odcházel jako dřív k sobě domu....", nedořekla blondýnka s beruškama v culíkách.

"...ale vadí ti, že čuchá svoje prdy pod peřinou, co? No to se ti nedivim, já bych v tom taky žádný potěšení neviděla", doplnila úvahy o Danovi slečna samostatná. 

"To je fakt strašný! Zlatý vyplivaný nehty", zachoulila se trošku víc do deky holka na kluka a zapálila si cigaretu.

"Jedině, že byste měly, holky, doma buzny. Ty si určitě nehty nekoušou, pijou jen vodu bez bublin, po byte neplivaj a zapomeňte na to, že by čuchaly vlastní prdy.", pronesla zkušeně paní samostatná.

"...ale nepíchaj. Teda s holkama, myslim.", komentovala úvahu skorokostková a všechny u stolu se začaly nahlas smát a skleničky s vínem o sebe začaly cinkat.

Moje macchiato bylo na dně svých sil a deka na mě nezbyla. Slova z Linie krásy zůstaly uvězněné v zavřené knížce a nad Hradčanama se na obloze skládalo víc než padesát odstínů šedi. Byl čas se zvednout a jít.

"A víte proč doma chlapa nemám na furt?", dala ještě do placu otázku slečna samostatná. "Protože nejhorší, co může ženská na chlapovi vidět, je instalatérskej dekolt! Předehnutej chlap s kalhotama pod pasem tak, že je vidět půl čáry mezi půlkama je horší než zjištěná celulitida."

Byl čas se zvednout a jít. Zvednout se, popotáhnout kalhoty a jít...