Takový ty rána jako vajíčka na měkko

Jestli máte něco rádi, tak se na to těšíte jako dítě na cukrovou vatu, jako ženská na svoje děti a jako chlap na svoji ženskou.

Zase se po zimě tetelim.

Listy na stromech jsou vodou nalitý k prasknutí. Stejně jako já vždycky začátkem června, kdy se do pryč odkutálej krátký, studený, šedivý dny a vietnamky zazimovaný v botníku se začínaj ošívat nedočkavostí.

Město se rozsvítí a lidi se začínají víc smát jeden na druhýho.

Psi se v parku válej po trávě a ticha studenejch rán začínají znít hitama od všech těch malejch andělů s peřím na křídlech.

Pivo chutná jinak a jídla se zazelenaj všema těma šnitlíkama, petrželí a mátou.

Dny a jejich světlo slibujou delší život a noci svým teplem olizujou vaše lýtka jako nedočkavé milenky.

Slaný pot vašeho těla připomíná vůni vzduchu na pláži.

Chvílema máte pocit, že se chodidla odlepují od chodníků a cítíte možnost se vznášet.

Rozkrojené letní rajče není parodií na zeleninu a polknutí jeho odkrojeného plátku vám radostí doslova roztahuje prsty u nohou.

Stěny domů nasávají teplo slunce, aby v bytech ohřáli lidi zkřehlé lednem i únorem.

Kdysi tvrdý asfalt se mění v měkoučký koberec utkaný ze srsti gueréz.

Pilíře mostů přestanou fungovat jako ledoborce možných studených ker a voda kolem nich proudící je rajcovně hladí nad i pod hladinou.

Lavičky v parcích přestanou vypadat jako smutně osamělí sirotci.

Máte chuť zpomalit a ne pořád utíkat se někam ohřát.

Horký vzduch vklouzne sem tam i do vašich uší, jako když malej kluk naskočí na tobogán.

Snídaně přestávají být rutinou a stávají se radostí.

Skořápka vajíčka na měkko, usazená v bílém porcelánovém kalíšku hned vedle krajíce chleba namazeného máslem, vzdá boj se lžičkou ve vaší ruce. Praskne, odklopí se a slunce, které znáte jen z nebe, se najednou objeví přímo před vaším obličejem.

Léto je krásný jako slova v knížkách, které se nechávají frivolně osahávat vašimi bříšky prstů.

Začíná právě dneska (bez ohledu na tradice, kdy léto začíná!)

Když máte něco rádi...