Takoví ti pilní a správní hoši

Pilní a správní hoši. Kategorie, kterou každej známe, ale jen pár klukům přijde správný do ní zapadnout.

Vždycky byli od maminky vyštafírovaní tak, že přehlédnout je bylo stejně nemožné, jako byste si nemohli nevšimnout žirafy pasoucí se na návsi někde v jižních Čechách.

Nikdy se neopírali o zeď, panáka nakresleného na chodníku nezaskákali, ale obešli obloukem a v koutcích rtů jim nikde neuvízla ani kapička z lízané zmrzliny.

Košile měli zapnuté vždy až ke krku a špičky jejich bot se pokaždé blejskaly jako vyleštěná výloha zlatnictví.

Neodpovídali "jo", ale vždy "ano" a o tom, jak bolí odřené koleno neměli ani tucha.

Neustále sledovali hodinky na ruce, protože nikdy nesměli přijít domů později, než maminka nakázala.

V partě dětí, když se už konečně někdy odtrhli od mamičky, byli vždy na chvostu a pokud vzal nějakej sígr do ruky šutr a napřáh´ruku, rozpačitě se rozhlíželi kolem jako vyplašená surikata.

Do dětské party se často snažili vetřít nějakým poučováním, nebo osobní prezentací hračky, na kterou směli ostatní jen koukat. Do ruky se jim nikdy nedostala.

Oslovováni byli jako Mireček, Milánek, Pavlík, Kája nebo Jiříček. Náš Jiříček...

Často namísto pobíhání s dětmi postávali u lavičky, na které v parku seděla jejich maminka a utírala jim zašpiněné ruce (od čeho, proboha?) do lehce poplivaného kapesníčku.

V hodině tělocviku si co nejdéle a pořád dokola někde v rohu tělocvičny zavazovali tkaničky u kecek, aby nemuseli vyběhnout proti švédské bedně a pokusit se jí přeskočit. Při pokusech nakopnout merunu často upadli...

Když dospěli, maminka jim na košili povolila první knoflíček pod krkem a vyhrnula rukávy a i v jejich přítomnosti sousedkám a známým říkala: "Náš Jiříček je už studentem. Viď, Jiříčku?" A Jiříček, Pavlíček, Kája nebo Milánek se tak trochu začepýřili a na souhlas kývli hlavou. 

Rande si tihle pilní a správní hoši nikdy nedomluvili, protože o kluky s pověstí "to je ale hodnej kluk", holky zrovna nestály. Hodní kluci na schůzkách buď jen mlčeli, nebo holkám dokazovali to, jak jsou chytří.

A když se tihle "kucí" dostanou do věku, kdy se z jiných kluků stávají chlapi, mají neustálou potřebu dávat všem najevo, jak se věci správně mají, jak se má správně dýchat a jíst, jak je třeba dodržovat pitný režim, na kterou stranu je vhodné se zařadit, atd. atd.

Jenže...věřte takovejm "správnejm a pilnejm"...

https://zpravy.idnes.cz/ruda-armada-historie-osvobozeni-prezident-mluvci-hradu-jiri-ovcacek-1iq-/domaci.aspx?c=A180606_100734_domaci_bja