...takové bordél bych ve velnézu nečekál

Když se v propršeném dni dostanete v Krkonoších do vířivky luxusního wellnes spa centra a jsou tam s váma milenci z Moravy, to se, panečku, dějou věci...

Bazén ve tvaru a obsahu vany pro obra Koloděje je hned plný. Stačí, když do něj vlezou tři lidi. Nepočítám děti – ty do něj skáčou přes hlavy všech ostatních a spa je v tahu.

A tak se pomalu, abych neuklouz´, přesunu k vířivce, do které ale nevedou žádné schody. Musí se do ní vklouznout.

Vklouznul jsem do horké vody s elegancí delfína a pak jsem zase musel vyklouznout ven, páč ovladače bublin nebyly v dosahu při pouhém postavení se v krásně prohřáté vodě. Ukazováčkem zmáčknu knoflík na bubliny a voda se rozzurčí. Pohodlně se usadím, bubliny mi nafukují plavky a já z toho horka pozoruju skrz prosklenou stěnu, jak voda z nebe padá do všech okolních kopců. Červenec jako víno!

Po chvíli se k mému bublifukovému trůnu přimotaly tři postavy. Paní měla fajnově udělanou hlavičku a její důchodcovské tělo kryly jednodílné plavky. Její odrostlá dcerka oblékla bikiny, i když by pro okolí bylo rozhodně příjemnější, kdyby i její břichánek stáhly plavky jednodílné. Zeťák v bermudách do vířivky neopatrně skočil stylem „kufr“ a já dostal vzniklou vlnou první dávku horký vody přímo do ksichtu. Spa centrum jako vyšitý!

„Tož temu říkám luxus“, pochvaloval si zeťák situaci, kdy se utrůnil vedle mě a plácáním předkloktím o hladinu vody mi do obličeje posílal další dávky vody. Mlčel jsem.

„Já musím opatrně, děcka“, pronesla paní s hlavičkou, dosedla na panímandu na hranu vířívky a pomalu vklouzla do vroucího kotle. Dcerka zvolila stejný postup a v tu chvíli nás ve vířivce bylo tak akorát.

„Tož, co mu říkáte?“, zeptala se paní s hlavičkou dcery a zeťáka.

„No borec, jináč to říct nemožu“, ohodnotil někoho, kdo s náma ve vaně nebyl, zeťák a pořád - jako idiot - mlátil dlaněma o hladinu vody ve vířivce. Klidně jsme mohli vypnout bublifuky, protože jeho pracky tuto činnost bohatě nahrazovaly...

„A velké džentlmen, mamičko“, přitakala k označení „borec“ dcera v bikinách a až skoro lascivně políbila svého mokrého muže.

„Já su tak šťastná, děcka.“, pronesla maminka a dlaní si opatrně upravila nachystaný účes, který se už ale od strany cákajícího zeťáka začal podobat mokré kočce.

„Už je tady.“, procedila dcerka mezi zuby a podívala se směrem ke vchodu do bazénu, kudy přicházel ten, o kterém byla řeč.

„Milošu, tu jsme!“, zahlaholil zeťák, postavil se doprostřed vířivky a neulevoval v poplácávání vody.

K vířivce dorazil chlápek ve věku mojí mámy. Vysportované štíhlé tělo dávalo jeho nositeli šance se pořád ještě vejít k nám do kotle. Dokonale bílé a husté vlasy měl sčesané do pěšinky a zápěstí mu zdobily dvě řady opravdu silných zlatých řetězových náramků. Pak se usmál a ukázal nám všem, jak mají vypadat překrásné bílé zuby v puse dokonale opáleného seniora.

„Tož jak, děcka? Voda dobrá?“, poptal se v nenucené konverzaci a paní s udělanou hlavičkou viditelně pookřála.

"Krásná, Milošu, pojď okoštovat.“, vyzvala svého amanta maminka a pán si sednul do podřepu na kraj bazénku, ve kterém jsem se s rodinou z Moravy rochnil i já.

Elegán projel zlatými náramky horkou vodu ve vířivce, pak se lehce napřímil, napnul lýtkové svaly a chtěl se zase zvednout.

Jenže...

Jenže z vířivky vycákaná voda a kolem položený umělý kámen nebyly vhodnou kombinací pro udržení stability a nejednou koukám, jak dokonalý borec důchodce Miloš padá přímo na mě. Sakrblé, to je ale situace...

Uhnout nebylo kam, takže jsem jen instinktivně vyhodil ruce před můj obličej a pozoroval, jak se kousek ode mě důchodcova hlava ponořila směrem k mému rozkroku a důchodcovy kotníky cestou pod hladinu dost nešetrně narazily do načesané půlhlavy jeho milky.

Bubliny skvěle maskovaly důchodcovo tělo motající se někde mezi našimi nohami a maminka, dcera i zeťák začaly rukama jezdit pod hladinou, jako by hledaly ztracený prstýnek.

V průběhu pikoskundy se ale ode dna tělo Miloše vzpřímilo a tím zvedlo další kvanta vody. Scéna jako z filmu, kdy se Godzilla najednou vynoří z řeky Hudson v New Yorku...

Chvilička malé dezorientace, Miloš už v pozoru a na něj se valící věty: „Není ti nic, Milošu?“, „Bože, to jsem se vylekala.“, „Takové skok sem eště neviděěěěěl“, a podobně.

Jedinej, kdo mlčí, jsem já a Miloš.

Já, protože nejsem rodina a Miloš protože se asi pořád ještě vzpamatovává ze šoku.

Rukou si Miloš upraví svoje husté bílé vlasy a opatrně si ve vířivce dosedá ke své vyvolené.

„K večeři só dneska šťóchačky se stejkem. To si dáme do nosu, co, Milošu?“, rozjede po nečekané akci konverzaci bohorovný zeťák a odvádí tak pozornost od skutečnosti, že borec mezi nás padnul jako žok.

Miloš jen tak pokývá hlavou, jednou rukou obejme ramena paní s hlavičkou a druhou rukou šmejdí bez ustání pod hladinou.

„Kdyby tolik nepršalo, mohli jsme sa před večeří ještě trochu projít.“, pokračuje v lehké konverzaci dcerka v bikinách a vydatnw hladí po těle svého cákajícího muže.

Elegán stále mlčí a stále levou rukou šmejdí pod hladinou.

"Však zítra je také den.“, pronese paní s hlavičkou a hladí svojí pravou rukou dlaň pravé ruky svého borce spočinulé na jejím rameni. „Možeme se prošpacírovat zítra, však, Milošu?“

Miloš opět kývne a pořád mlčí.

Asi ho něco bolí – napadne mě a posunu svojí prdel směrem k bublinám, protože si chci kromě společnosti a příhody se vstupem do vířivky užít i to, kvůli čemu jsem původně do jacuzzi vlezl.

Dosednutí blíž k vyvěrajícím bublinám přivedlo mému zadku nové poznání... Něco mě dost znatelně zatlačilo do půlek. Trochu jsem se oběma dlaněma nadzvedl a pod mým pravým stehnem pocítil něco, co se zřejmě z popdprdelí přemístilo k nohám.

„Nedáme si saunu, Milošu?“, pronesl zeťák a opět se postavil na vlastní a čněl uprostřed vířivky jako obr.

Miloš mlčel a jen tak souhlasně pokračoval v pokyvování hlavou. Jeho ruka pořád šmejdila pod hladinou.

Tím, jak se uvolnilo místo po zeťákovi, dostaly bubliny prostor a voda kolem mě vřela, jako bych se povaloval v nějakém gejzíru na Islandu.

Pomalu jsem celé tělo zasunul pod hladinu, přivřel jsem oči a nechal se masírovat pramenama vody vyvěrajícíma pode mnou.

K zeťákovi se postavila i dcerka v bikinách. Jen maminka s milencem pořád posedávali, stejně jako já, v rozbublané horké vodě.

Asi vypadnou – napadlo mě a těšil jsem se na chvíle osamění.

„Tož, jdeme do té sauny.“, zevelela paní s hlavičkou a také vstala.

Vysvobození se blíží, radoval jsem se a lehce jsem zase vysunul nad hladinu hrudník, abych umožnil mým spoluvířivým opustit společnou vanu.

Oběma rukama jsem rozhrnoval bubliny a na lidi z Moravy se příjemně usmíval.

A pak...

Pak se do mý dlaně dostalo něco tvrdého, do měsíčku zahnutého a lehce škrábavého.

A protože jsem chlapec zvídavý, čapnul jsem ten předmět pevně do levé dlaně a tu si pod vodou přitáhl až k obličeji.

Když jsem dlaň vytáhl nad hladinu a otevřel ji, koukaly na mě ty krásně bílé, jako perličky vedle sebe vysázené zuby. Ty zuby, co mě před chvilkou kously do prdele a pak mě škrábaly po stehnech...

„Ježišikriste, zuby!“, zapištěla dcerka v bikinách a vzniklé leknutí nahnalo celé její velké tělo do náruče cákajícího zeťáka.

„No to je mi pěkné,“, pronese s odporem zeťák, „takové bordel bych ve velnézu nečekál.“

Přiznám se, že ani já. Překvapenej jsem byl podobně jako všichni ve vířivce.

Teda...ne všichni!

Miloš, sedící dosud proti mně, zbystřil.

Pak, beze slova, natáhnul svojí dlaň k té mé a zubní náhradu z ní rychle odebral. A pak se ponořil a zase vynořil a začal mluvit: „Tak, a je to. A teď ta sauna.“

… tam jsem se už s nimi neodvážil...