Tak sem si ho tam vrazila a to se, hochu, děly věci

Matky objevitelky jsou solí této země. Ani vyšší věk nebrání českým ženám objevovat a co víc, o poznatky se podělit se svým okolím.

"Jako ženskou, která se narodila za války, cvičila na spartakiádě před Tondou Zápotockym a první vložku s lepítkem si přelepila obráceně, mě překvapí už jen málo co. Ale až včera jsem poprvé okusila stříhání nosních chlupů.", začal ranní diskus s matkou v den, kdy k nám na vesnici napadaly další tuny sněhu a do jara bylo daleko jako do Mandalay.

"Trhání nosních chlupů? Ty máš v nose chlupy?", překvapilo mě mámino sdělení.

"A co bych tam jako měla mít? Kaviár? Jsem normální ženská, který rostou chlupy. I v nose!", ubezpečila mě svým sdělením chlupatá máma.

"No...", napadlo mě, "kdybys měla v nose kaviár, tak se můžeš ob den vytřít, zapakovat to do skleniček, prodávat a důchod můžeš dávat na charitu.", nasměroval jsem matku kaviárorodku.

"Kdyby tam místo chlupů byl kaviár, tak ti volám z chalupy na Havaji, ty vole!", zasmála se máma a pokračovala.

"Jirka dostal k vánocům takovej ten fórichtung na chlupy v nose. Znáš to?"

"Něco jsem už o tom slyšel, viděl na obrázku, ale nikdy jsem to v ruce neměl.", odhalil jsem svoji nedostatečnost v poznávání a seznamování se s přístroji, které člověka vykrášlí do nádherna.

"Vypadá to jako náboj do velký pistole.", odhalila matka svoje nevědomí o velikosti nábojů do pistolí a současně i svůj nestrach popisovat něco jinak,než to reálně vypadá. Což může bejt v některejch okamžicích i lehce zavádějící...

"Sem si nikdy nevšim, že máš tak velký nosní dírky.", překvapilo mě a muselo to ze mě ven.

"Se vytáhnou, kůže je pružná.", poučila mě máma. "Do nosu se toho vejde!"

"Tak pokračuj, Zorino, zvědavostí skoro nedejchám.", žadonil jsem.

"Tak...", nadejchla se máma, "nejdřív jsem si pořádně naštudovala návod. To abych se pár let před smrtí nezmrzačila.",dodala s patřičnou dramaturgií. "Slova zaručeně netahá a rychle a bezpečně mě uklidnily. Že to bude ale takovej fofr, jsem v době čtení letáku opravdu neočekávala."

Těšil jsem se na další popis, protože jsem tušil, že rychle a bezpečně a navíc bez tahání to prostě nemůže bejt. Občas taky nějakej ten reklamní text napíšu i když vím, že skoro všechno je zkrátka jinak.

"A?", nechtěl jsem rušit výklad o stříhání chlupů v nose mé matky.

"No..., rychle to bylo. Ale bezpečně a bez tahání teda ne. Hochu, jako by mnou projel kulovej blesk!", hlas mámy se přímo chvěl prožitou bolestí.

"Stoupla jsem si před zrcadlo do koupelny a tu nábojnici jsem spustila. Zněla, jako když zapneš malej mixérek na hraní pro holčičky a příjemně mi masírovala dlaň, ve který jsem ten herdek instrument držela."

"A pak?", moje netrpělivost byla větší než Nanga Parbat.

"A tak sem si ho tam vrazila a to se, hochu, děly věci! Ta mrcha mi v nose rozjela takovej candrbál, až jsem instinktivně zavřela voči. A to jsem fakt neměla dělat!", sypaly se z máminy pusy do mejch uší zprávy, které by výrobci zastřihávačů nosních chloupků slyšeli jen opravdu neradi.

"Jak jsem zavřením očí ztratila přehled o prostoru, začala jsem se nějak divně kejvat a tu mrchu vsunula do nosu asi moc daleko. Chvílema jsem měla pocit, že mi to čochtá i mozek."

"Stříkala krev?", jel jsem mámin příběh ve svejch kolejích a chtěl jsem vědět, jestli jsou to koleje správné.

"No to sem v tu chvíli neviděla. Ti řikám, že jsem měla bolestí obě oči secvaknutý na doraz. Jen jsem v koupelně před zrcadlem podupávala z místa na místo a hledala po paměti to vypínátko, abych to mučení zastavila."

"A proč jsi to prostě z toho nosu nevytáhla zapnutý?", napadlo mě a dal jsem svému nápadu slovní podobu.

"Zapnutý? Ty vůůůůůbec nevíš, o čem mluvíš! To ti je takovej švunk a bolest, že se ti vypne veškerá logika a chováš se jako hovado. V nose ti rotujou nějaký trhače a ty cejtíš, že s chlupama berou u sliznici kolem. Klepou se ti nohy, slzej ti voči a slabším povahám, za to bych dala ruku do ohně, určitě na pár okamžiků povolí i svěrač. A ty se mě ptáš, proč jsem ho nevytáhla...", vychrlila ze sebe.

"A jak to teda skončilo? Je nos vypucovanej?"

Máma se nadejchla.

"Mám vypucovanou, ale od všeho, nejen od chlupů, jednu nosní dírku. Nemám tolik odvahy jako Maruška Kudeříková, abych dobrovolně a s pevným odhodláním strčila ten fórichtung i do tý druhý. Kolem jedný dírky mám strupy a z druhý lezou chlupy. A řeknu ti...zlatý chlupy. Asi budu muset v následujících dnech mezi lidi jen s takovou tou rouškou přes hubu, co nosej Japonci."

"Zorino..., co vyzkoušíš příště?"

"Jedině pistoli, chlapče. Kdyby mě totiž ještě někdy napadlo si timhle pucovat frňák, položim na dosah na umyvadlo nabitou pistoli, abych to trápení dokázala včas zastavit."

Po aplikování přístroje na střihání nosních chloupků se matka rozhodla pro kursy střelby. Některé věci v našich životech se nevylučují...