"..., ano, to si takhle namažete na břicho a zhubnete.", potkal jsem v prodejně se žrádlem Boha! Bylo mu tak 25 let a měl kozy a hezký dlouhý nohy v hodně krátký sutánce.
Často se ke mně na ulici sbíhají prodavači gumových pejsků, parfémů Rior nebo Lanel a dokonce mi byl jednou nabídnut tak zlatý prsten, že jsem chvíli zapochyboval o zdraví mých očí.
Ale aby mi někdo dost NEOMALENĚ v mých dvaapadesáti nabídnul krém na hubnutí břicha poté, co jsem ze 105 kg skočil na + - 80, to se mi fakt ještě nestalo.
"Máte chviličku?", zamrkalo na mě stvoření - něco mezi Pocahontas a Lindou Lovelace. Tak velkou pusu jsem zaznamenal naposledy v jednom delfináriu, když kostace tam bydlící mohli do huby házet klidně celý garsonky.
"Chviličku" jsem měl. Šel jsem pro chleba a kefír a stejně jsem musel čekat, než mi vedle v kšeftu připravěj po změření zraku objednávku na skla do novejch brejlí. A taky jsem byl zvědavej, co mi tohle setsakra povedený stvoření nabídne.
To zjevení nestálo u žádného stánku s roztomilým medvídkem, ani na hlavě nemělo fialovej klobouk a na bříšku přidělaný vemínko upravený z lékařské rukavice pro operování lidí.
Pocahontas měla jen velkou tašku na rameni a tu spustila na zem k jejim nekonečně dlouhym nohám zakotvenym na něčem, z čeho by se daly dolů házet různé předměty a padaly by sestsakrametsky dlouho. Asi jako když do studně na zámku hodíte minci a skoro minutu čekáte, až zacinká při dopadu na dno. Boty s ooooopravdu vysokejma podpatkama! A taky měla džínový šortky ve velikosti kapesníku a bílou košili, která zase pod její bradou vypadala jako hangár pro vzducholoď pana Zepellina. Pod tou košilkou dvě takové vzducholodě opravdu parkovaly...
"Mám chviličku", odpověděl jsem, když jsem si to všechno prohlíd.
Děvče neztrácelo čas ani slova: "Tak chviličku počkejte a to budete koukat!"
Koukal jsem už hodnou chviličku, o tom žádná, a na další minutky jsem se těšil.
Děvče dosedlo na bobek (proč se něčemu tak rozkošnýmu, co se dělo přede mnou, říká "sednut na BOBEK?") a z tašky velké, že by v ní mohla přenášet výrobní haly, vytáhla kulatou dózu fešně potištěnou nápisem Slim Excelle a podala mi jí do ruky.
"Znáte to?", položila kvízovou otázku a já, v zápalu hry a s radostí prcka, kterej v posteli objeví krtečka od pana Milera, zavrtěl neposlušně hlavou.
"Tak to je zázrak!", postavila se zpět na ty vysoké podpatky a vzducholodě zaparkované pod bílou košilí se neposlušně zahejbaly.
"No to je.", přitakal jsem bez váhání, ale o tubě s krémem jsem vůbec nemluvil.
"Představuji vám slim excel...", vykouzlily tajemné zaklínadlo rty, které svou velikostí připomínaly právě prohřáté kostelecké párky.
"A to se jí?", nahrál jsem Pocahontas k další její smeči.
"Cha cháááááááá", rozesmál jsem holku tak, že se plácala do stehen pod miniaturními šortkami a vzducholodě při tý radosti hrozily utrhnutím a odplutím někam daleko. To jsem v tu chvíli vůbec nechtěl.
"To si namažete na bříško a pas a necháte působit.", poučilo to mladé prodejní stvoření starýho plešatýho dědka a něžně pokračovalo: "aplikovat musíte několikrát denně, aby se výsledek dostavil už po třech týdnech."
Její specifikace "bříško" mi udělala radost. Ještě před pár lety jsem s sebou tahal batoh, který měl k bříšku tak daleko, jako jako slepýš k anakondě.
"A na kolik namazání stačí tohle balení?", zeptal jsem se.
"To je podle bříška.", pokračovala dál ve zdrobnělinách, "na to vaše s tím vystačíte tak na týden."
Zkoumal jsem v ruce drženou dózu, která pokryje potřeby mého "bříška" na týden, než bříško úplně zmizí.
"Na týden?", nevěřil jsem vlastním uším.
"No. A nesmíte se mejt.", zamrkala Pocahontas a čekala.
"Tejden se nesmím mejt, abych neměl bříško?", z tónu mé odpovědi čišela jakási nedůvěra.
"Ne celej tejden! S váma je sranda.", vyprskla opět ta, co nosí spásu tlustejm. "Čtyři hodiny po aplikaci. A to budete koukat. Zmenší se vám objem pasu a je to účinné i proti celulitidě.", poučila mě záhy.
"I proti ní? To je fakt zázrak.", propadl jsem zcela prodejním schopnostem děvčete přede mnou.
"No .. tak vás se asi celulitida týkat nebude, že jo, jste chlap.", upřesnila jednu ze svých specifikací.
"Asi?", nenechal jsem se odbýt.
"No ne asi, ale určitě. Takže vám ten krém pomůže odstranit jen to břicho.", řekla a hanbatě očima sklouzla k místům nad můj rozkrok a já instinktivně zatáhl zbytky toho, co se tam kdysi líně povalovalo a houpalo jako rypouš sloní na mořské pláži.
"A kolik za to chcete?", odvrátil jsem pozornost od mého "bříška" tím správným komerčním dotazem a čekal jsem, až se mi zas děvče podívá do obličeje, abych mohl v klidu vydechnout.
"Kouříte?", zazdila mě nečekanou otázkou.
"Ano.", odpověděl jsem po pravdě.
"No tak to máte jako za deset krabiček cigaret. Za tisícovku je to vaše.", nečekala, protože předpokládala, že jsem načatej.
"No...", začal jsem zlehka, abych děvče rovnou nerozbrečel přímým odmítnutím její nabídky. "Za tisícovku bysme spolu mohli jít na docela příjemnou večeři, nemyslíte?", odpověděl jsem na rovinu, i když mě hanba skoro fackovala. Když chlap v mym věku pozve na večeři holku ve věku prodejní mistryně, zavání to vším možným, jen ne debužírováním z naservírovaných talířů.
"A kam rád chodíte jíst.", zasadila slečna do mé hlavy otázku, kterou jsem opravdu nečekal.
"No to byste si vybrala sama.", byl ze mě najednou elegán s výchovou hodnou Gutha Jarkovského.
"Tak já vám dám svoje čísílko", přešla opět do zdrobnělin slečna zkušená a z kapsičky na hangáru vytáhla vizitku.
Zasmál jsem se.
"Hele, necháme toho, jo? Já sem strašně žravej a vy byste mi při jídle pořád koukala do pusy a počítala kalorie a nakonec byste stejně vytáhla zase tuhle krabičku - zvedl jsem před její očka zázračný krém - a to by mi po jídle opravdu neudělalo dobře."
"Tak jo, ale něco byste se sebou stejně měl dělat.", dorazila mě svojí nehranou upřímností a začala se rozhlížet kolem sebe. Nedaleko od nás postávaly dvě velké dámy zahalené do vojenských celt. "Ale je s vám sranda, to vám povim.", řekla, když mi z rukou vzala "zázrak proti bříšku". Pak rozhoupala obě vzducholodě a řekla "pa" a namířila si to k potenciálním zákaznicím.
Bylo mi dobře. Vlez jsem mezi regály a do košíku kromě chleba a kefíru přihodil jednu Kofilu a burákový máslo...
