Střelba v nákupáku, ale muslimové to nebyli, milý pane

Člověk takhle jede pro mletý a papriky a najednou se mezi regálama se zeleninou ocitne uprostřed střelby  ...

Huba mi už od rána jela šejdrem. Takový ty chutě a přemejšlení o večeři hned, jak se člověk  po noci probere v rozmerenděnym pelechu.

A protože vim, že "naše Hanka" v konzumu na plácku maso neprodává a sousedovu slepici prostě jen tak nedohoním a neuškrtím, nezbylo než vyjet za masem do jinýho revíru.

Plněný papriky! Jasnej vítěz soutěže o nejlepší večeři pro poslední prázdninovej den. 

Úkol snadný a navíc radostný!

Když jsem přijížděl k obchodnímu centru Šestka u Vendova letiště, nebylo možné přehlédnout dva opuštěné koně - jako laik bych se nebál použít slovo "vraníky" - přivázané k lampě stojící u silnice, která vede do garáží nákupáku. Na koně, jako dopravní prostředek, architekti velkokapacitních garáží vůbec nemyslí!

Šum nákupáku, energií nabité děti a rodiče zdecimovaní horkým létem a začínajícím školním rokem dali mé hlavě na koně v cukuletu zapomenout.

A tak jsem mezi regálama plul jen s mozkovou náloží složenou z:

- paprik

- mletého

- tříbarevného celého pepře

- těstovin pro Stellu

Z těchto nemnoha témat mě po chvíli vyrušil zvuk, který v kšeftu se žrádlem jen tak nezažijete.

Výstřel!

Hlavou mi proletěly slova, který jsem slyšel od specialisty na terorismus a v pikosekundě jsem našel řešení. Buď skočim do bedny plný melounů, nebo se doplazim za dveře masového pultu a tam se skreju pod půlku zatím nenaporcovaný krávy. Její tělo pohltí každou, na mě případně poslanou, nábojnici.

Nejdřív jsem se ale podíval kolem sebe. 

Paní kousek ode mě se dál bezstarostně hrabala v mrkvi "v akci". Asi hluchá, napadlo mě.

Pán kousek od paní se ani výstřelem nenechal odradit od vybírání koše s natí odtrženou od kedluben. Asi králíci, napadlo mě..

... a mladá holka u chlaďáku s freš nápojema si dál klidně četla etiketu na přebalu jednoho z nich. Asi zdravý životní styl.

Takže nikoho, vůbec nikoho v mé blízkosti, výstřel mezi regálema nepřekvapil.

Z přikrčení jsem se teda narovnal do mé původní výška a rozhlíd se kolem.

Na dohled od nás stáli oni. Žádní muslimové ani žádná jiná partička, o které jsme v posledních letech mediama a dalšíma informováni. Stáli tam oni - kovboj a jeho věrná pistolnice.

Kovboj byl vystajlovanej jako od Johna Galliana. Mohutný statson, usazený na jeho hlavě, byl obkroužen něčím, co připomínalo liščí ocas. Kostkovanou košili částečně kryla kožená vestička s dlouhými střapci a chybějícími panty k jejímu sepnutí. Džíny, které jistě pamatovaly samotného Pata Garretta, mizely těsně pod kolenama kovboje ve vymazleně vyšívanejch kovbojskejch botách. Pás s bambitkou omotanej kolem útlého pasu kovboje nevypadal pranic hrůzostrašně.

Žena, která kovboje doprovázela, vypadala jako Dolly Parton těsně před tím, než jí nafoukly prsa. Platinová, do nebe vyčesaná blondýna, stylově nasoukaná do džínového overalu (malého džínového overalu), překrytého pleteným pončem s mexickými vzory. Na nohou měla podobné "koně" jako její parťák. Od něj se kromě prsou a vyčesanou palicí lišila i make-upem, za který by se nemusela stydět žádná opilá a kursem líčení neprošlá vizážistka. Místo obličeje tak trochu Ein Kessel Buntes...

Bylo zjevné, že tihle dva sem nedorazili z Břevnova, ale nejmíň z Wyomingu.

"S vločkama?", zeptala se kovboje Dolly a v ručce třímala malý bochníček božího daru.

"To je pro koně!", pronesl chlapsky pán ve statsonu, rozkročil se a dosud v dlani třímané "něco" se v sekundě proměnilo v hádka, který se v následné sekundě proměnil v bič, kterým koňák zručně zatočil a PRÁSK!

No ty vole...napadlo mě. A já myslel, že útok a chtěl se schovávat pod krávu...

"Vyber jinej, Džejn.", oslovil něžně svojí ženu, o které jsem si až do té chvíle myslel, že se jmenuje Dolly.

"Pohankovej?", pronesla plaše Džejn.

"Copak sem vovce. Kup chleba!", pronesl macho a znovu se rozkročil a PRÁSK!

Začalo se mi to líbit.

"Prosim vás", oslovila koňáka "Ta, co tlačí vozík" (postupně jsem si všechny lidi kolem pojmenoval indiánskými nebo kovbojskými jmény), "nemohl byste si práskat někde venku. Já se tak lekla, že jsem zapomněla, co mám koupit.", pronesla "Ta co tlačí vozík" směrem ke kovboji svoji prosbu.

"Nebo lámankovej?", vmísila se do diskuze dalším dotazem na druh chleba Džejn.

"Chleba, Džejn, chleba! Nerozumíš slovu "chleba"?", mlel si svou kaubojskou kolem dokola Jesse James z nákupáku.

"Vona vás přes to práskání bičem třeba neslyší.", snažila se situaci rozveselit "Ta, co tlačí vozík".

"Vona slyší, moje milá.", oslovil paní kovboj dost familiérně, "jen u toho, jako většina ženskejch, moc nepřemejšlí.", oznámil jí.

"Nebo takovýho troubu, jako jste vy, nechce slyšet. To vás nenapadlo?", kontrovala zpět "Ta, co tlačí košík".

"Tak Šumavu?", ozvala se zase Džejn a ruce držela poctivej bochník chleba.

"Je to chleba?", zeptal se ironicky kovboj.

"Já nevim.", ozvalo se vyplašeně z pusy Džejn.

"Tak když to nevíš, proč mi to nabízíš?", jel si koňák pořád dokola svoje machistický kecy.

"Já nevim.", zopakovala Džejn tu samou větu v krátkém sledu po sobě.

"Se vás bojí.", pronesla nespokojená dáma s vozíkem.

"To teda nevim proč?", nafouknul se kovboj jako páv, rozkročil se a znovu PRÁSK!

"Protože jste asi blbej a blbci jsou vždycky pro strach, to si pamatujte.", dořekla a roztlačila svůj vozík a měla v plánu zmizet z dohledu Jesse J.

"A ženský sou krávy!", zabořil slova nevole do ovzduší prodejny kovboj.

"Ta, co tlačí vozík" se na chvilku zastavila, otočila se směrem ke koňákovi a klidně řekla: "... o tom s váma nemůžu polemizovat. Jako vůl máte určitě lepší zkušenosti, než jaký mám já, ubohá kráva."

"Šumava je chleba, Mílo", zahlaholila Džejn a s uspokojením konečně vhodila pecen do nákupního koše. Kovboj smotal bič, Džejn se k němu přivinula a "Ta, co tlačí vozík" zmizela za rohem mezi dalšíma regálama

A já? Já, vycvičnej nácvikem úniku při terostickém útoku naházel do sáčku čtyři pěkně bachratý papriky a v duchu je už viděl, obklopené nasekanými rajčaty, v zapíkací misce v naší troubě.

Život je krásnej!