Slibovali pandu, a teď nás tady všechny zamordujou

Ruské ženy guljájící po Varech mají místo obočí vytetovaná loga Nike, němečtí důchodci ucucávají na kolonádě Rusalku a některým asijským turistům visí na krku cedulka s nápisem "I´m Taiwanien".

Po pár dnech natáčení volno.

Volný den v Karlových Varech!

Mohl jsem zůstat v Puppu a válet se v posteli. Mohl jsme si vzít permici a zalézt do spa centra a nechat po mém těle řádit prsty indického maséra  (jeho ajurvédská masáž prý dovede člověka až k orgasmu...), mohl jsem se dívat na televizi a dolů do lobby slézt jen na oběd a večeři.

Nic z toho se nestalo. K orgasmu s Indem nedošlo.

Vyrazil jsem do města.

Nikdy jsem se totiž v týhle krásný vesnici, co si hraje na město, nezdržel víc než pár hodin, maximálně den. A dlouho jsem tu nebyl. A měl jsem chuť na nějakou galerii, nebo příležitostnou výstavu a tak jsem si to namířil do městského infocentra hned vedle kolonády.

Za pultem dvě veselý ženský, účesy jako ze žurnálu, něco zlata po uších i prstech a dva odvážné dekolty. ... jeden veleodvážný, protože v něm nic nebylo!

"Helou, havarjů?", poslala ke mně jedna z odekoltovaných pozdrav plnej úsměvů a já, protože jsem si chtěl po centru nejdříve sebrat prospekty a informace o aktuální kultuře ve městě, jen pokejval hlavou a paní Dekoltová Plná se vrátila k povídaní s paní Dekoltovou Prázdnou.

"Vidělas ty podkolenky?", mluvila nahlas, jako bych v infocentru vůbec nebyl. Jako by v něm byly jen mé podkolenky natažené přes moje lýtka.

"No, vidim.", potvrdila paní Prázdná Dekoltová a tužkou v ruce začala nervózně klepat o pult, u kterého obě stály.

Já pomalu ze stojanů vytahoval letáky a dělal si z nich sbírku.

"Víc než ty jeho podkolenky mě ale znejišťuje, Mílo, jak ty Číňani furt jezděj. Ani nemaj roušky, dyž jdou po ulici. Z toho sem nervózní."

Hodně jsem v selekci letáků zpomalil. Na doslech ode mě se začaly rodit řeči a navíc mě Míla a její kámoška měly za anglicky mluvícího, kterej neví, co říkaj...

"Slibovali pandu a teď nás tady všechny pomordujou. Já bych jim zakázala vjezd do města prostě. Viděla jsi, jak maj v Římě vyrabovaný krámy? Tam prej neseženeš ani chleba!"

Síla drbu je mocná! V Římě se rabuje a neseženeš tam chleba... Kde se tyhle zprávy zjevujou???

"Vono se to prej navíc nějak mutuje, ten virus", pokračovala Míla, "a tak ani nevíš, jestli to máš, protože to není poznat. Je prej to jako rýma ... a koukni ven - nudle na každym nosu, co projde kolem."

Letáček o výletech do okolí Karlových Varů jsem v prstech vyloženě pomalu rozmazloval zády ke dvěma diskutujícím a lehce se usmíval do vlněného pleteného návleku na krk.

"Takže všichni, co maj teď rýmu, pudou k doktorovi. Kdo bude dělat?", vyhukla zděšeně Míla. "A Jakub včera řikal, že je to bublina. Že to prej tak strašný neni, ale že musej ty nahoře přitáhnout nám chudejm opratě a tak to celý začalo."

Síla drbu je mocná! Corona Virus je bublina, aby nám chudejm bohatí přitáhli opratě.

"Ale to je nějaká blbost, ne", reaguje paní Prázdná Dekoltová, "dyť píšou, že se to už dostává do celýho světa i v Jižní Americe sou už prej nemocný."

Letáček s informací o Andělské hoře a lázních Kyselka mám přečtený v češtině, němčině i angličtině. Nechce se mi ale opouštět pozici česky nerozumějícího a příjít tak o další vyvoj debaty v info centru.

"Holka..., už je to v Itálii a Švýcarsku, podezření maj v Německu a i v Íránu, nebo v Íráku - ja si to furt pletu - to maj", informovala o rozšítení corona viru svojí kamarádku Míla. "Jen Rusáci nic nemaj. To je divný, viď?

Měl jsem doletákováno. Nebylo už nad čím předstírat. Otočil jsem se směrem k pultu.

"Ken aj help jů?", usmála se na mě Míla.

"Prodáváte k těm pohledům i známky?", zeptal jsem se a usmál na obě informátorky.

"Vy jste odsud?", vyjelo překvapeně z paní Prázdné Dekoltové.

"Ne. Odsud ne." usmíval jsem se dál a v kolotoči vybíral pohlednice, které pošlu mámě a pár známejm, protože to prostě pořád rád dělám.

"Takže jste slyšel, co jsme si řikali. A my mysleli, že jste cizinec. Ty podkolenky...", mrskla Míla očima po mých lejtkách.

"Nejsem cizinec a všechno jsem slyšel.", pustil jsem z pusy trochu frajersky a zůstal vážnej v obličeji. "Ale pokud máte k pohledům i známky, tak budu mlčet jako hrob.", usmál jsem se. "Ta galerie moderního umění za Puppem je otevřená?", chtěl jsem vědět.

"Jo jo, ta funguje, ale počkejte, pro jistotu se podívám na internet.", řekla ochotně Míla a nehtama ťuky ťuk a bylo potvrzeno.

"A vy tu děláte co?", zeptala se paní Prázdná Dekoltová. "Na lázně nevypadáte."

"Točíme tu film.", odpověděl jsem a podal jí vybrané pohledy a požádal o známky k nim.

"Aha, tak proto...", řekla Míla kolegyni a zvedla při tom oči stejně, jako je zvedá moje mutr, když mi vypráví něco o divnostech druhých.

"Proto myslíte podkolenky?", ptám se přímo a z kapsy vytahuju obnos, který v info centru nechám výměnou za čtyři pohledy a známky k nim.

"Jo. Vy jste od toho filmu všichni tak trochu švihlý, že jo? Neberte to zle. Nemyslim jako hloupý, nebo tak nějak. Ale švihlý. Víte jak to myslim...", zamotávala se Míla do svejch slov pouštěnejch z pusy ven bez jakékoliv kontroly.

"Já vím..", uklidnil jsem Mílu, "já si na večerní špacír natáhnu dlouhý kalhoty, abych nechyt rýmu.", usmál jsem se a poděkoval za všechno, čeho jsem se mi v info centru dostalo a sundal jsem si čepici, abych se podrbal na hlavě. Něco mě tam, mrška, svědilo.

"Jé!", vyjekla pani Prádná Dekoltová. "Vy máte hlavu holou a velikou jak jeden Rusák, co sem chodí každej den." neudržela sdělení o mém dvojníkovi.

Narazil jsem čepici zpátky na poškrábanou hlavu, podíval se na ni a odpověděl: "Ale to jsem já, majá krasívaja ďévočka. Privjét." a čapnul jsem za kliku dveří a obě informátorky se na mě smály a ta s prázdným dekoltem v něm bezmyšlenkovitě brouzdala ukazováčkem a Míla mi řekla: "To je dobře, že jste přišel... a dasvidánija a gudbáj", zamávala mi.

---

... a já vyšel zpět na kolonádu, Rusky měly na očima obočí vytetovaný do tvaru loga Nike, němečtí penzisti cucali z pítek všeliké prameny karlovarské a asijští turisté vystrkovali nad hlavu sve selfie tyče, aby jimi dosáhli až k vyhlídce Diana a získali tak krásnej záběr na vesnici, která si hraje na město, ve kterém najdu malou kavárnu, kde na pár pohledu přátelům napíšu: "Slibovali pandu, a teď nás tady všechny zamordujou" - zdravím z Varů, kde tohle řikaj v info centru. Marek"