Semínka a odřená kolínka

Někdy vás déšť zažene pod římsu přilepenou na střeše a vy zaslechnete slova, která vylétávají z otevřeného okna v přízemí a venku jim kapky deště chladí rozpálené hlavičky.

"Tu slunečnici musíš namočit do vody, aspoň na noc a pak ji práskneš do mixéru, rozmerendíš (!) a pak k ní přidáš lučinu, osolíš a pokapeš citrónem", zaslechl jsem opřený o fasádu ministerstva zdravotnictví povíkendový rozhovor dvou kolegyň. 

Neviděli mě, ale já je slyšel. Okno ve zvýšeném přízemí bylo dokořán a jejich pusy zrovna tak.

"A je to dobrý?", zeptal se druhý ženský hlas.

"No, vyloženou radost mi to neudělalo, ale dalo se. Hlavně je to zdravý. Milan to nežral.", pronesla ta, co namočila a posléze rozmixovala slunečnicová semínka.

"Jak byly ty hice, tak jsem moc nevařila. Ani nepekla. Byly špagety s kečupem." - hlas druhý.

"U nás byla Milanova máma a tak jak se nenažere, tak votravuje. Tak jsem upekla sekačku a nandala jí plnej talíř bramborový kaše. Bába žere jako mlejn, to bys koukala." - hlas autorky slunečnicové pomazánky.

Stojím nespozorován pod oknem, hlídám psa, kterej si rejdí čumákem po trávě a čte zprávy od dalších psů, co sem chodí pobíhat, čůrat a to ostatní.

"A co Deniska? Kdy maturuje?" - hlas paní Pomazánkové

"Ani mi o ní nemluv. Nejdřív tetování a v neděli ráno přišla z tancovačky s odřenejma kolenama a loktama...takže asi moc netancovala! A je tak blbá, že si ke snídani ani nevezme triko s dlouhym rukávem."

"Nebyla jsem jiná a podívej - státní správa!", rozesmála se paní Pomazánková. "Toho kluka znáš?", zeptala se zvědavě.

"Vona nám je nepředstavuje. Jen chodí domu s odřenejma loktama", řekl hlas druhý.

"Já taky nevodila domu každýho frajera, kterej mi to udělal. Takže se nic nemění." - paní Pomazánková.

Zazvonění telefonu.

Hlas druhý: "Ano ano, pane náměstku, právě jsem to dokončila, ještě to po sobě přečtu a do pár minut to máte v mailu." Chvíli ticho. "Ano. Samozřejmě. Děkuji vám." Položení telefonu. "Debil."

"Tys mu ten report ještě neposlala?", hlas paní Pomazánkové.

Stella se konečně nahrbuje a mě studěj kolena.

"A kdy asi? Horská chtěla soupisy za květen. Mirek mi dal pozdě podklady a v pátek jsme vyjeli na chalupu dřív, protože Dušan si vzal dovolenou. Nejsem ruská tkadlena." - řekla paní s druhým hlasem.

Druhé telefonní zazvonění. Hlas paní Pomazánkové: "Hanka." Chvíli ticho. "Ne." Položení telefonu.

Studěj mě už i lejtka. Stella dokončila ranní povinnosti. Zapomenu, že stojím pod otevřeným oknem a písknu na ni.

Z okna se vykloní hlava.

"Co tu děláte? Tady nemáte co dělat." podle hlasu paní Pomazánková. Hanka.

Nic neříkám a odcházím.

Hanka zavírá okno. "Šmírák hnusnej."

Prší.