Rajs

Jakmile začala máma pobíhat po bytě jen v kombiné, punčocháčích a s natáčkama na hlavě, bylo jasný, že vyráží na rajs.

V takových chvílích panovalo u nás doma takové to napětí. Příjemné napětí na obou stranách. 

U ní proto, že se těšila na chvíle, kdy zmizí z dohledu a doslechu dvou kluků, co pořád něco chtěli a my jsme měli radost z toho, že máma na pár hodin zmizí a my si budeme moct dělat co chceme. Třeba sníst najednou kilo mandarinek, nebo hrát v obejváku hokej.

Rajs o sobě dával v prvních chvílích vědět tím, že si máma sedla ke stolu, na který položila bezbarvý lak na nehty a pravou dlaní vjela až do špičky punčocháčů. Prsty na dlani pak opatrně roztáhla, prstama levé dlaně chytla punčochu za její špičku u chodidla a jela nohavicí punčochy směrem k rozkroku. Jakmile spatřila malou dírku v struktuře silonu, vytáhla z lahvičky s lakem předem uvolněný štěteček a díru zamazala. Zafoukala do "opravy" a pak punčocháče opatrně zavěsila na opěradlo kuchyňské židle a zmizela v koupelně.

Tam si stoupla před zrcadlo, plivla do krabičky s černým krémem na řasy, který bylo nutné zvlhčit slinami a rozmerendit malinkým kartáčkem a takto získanou hmotu napatlala na řasy. Malé hrudky krému uvízlé na řasách připomínaly žmolky ze zapraného bavlněného trička. Další tyčinkou, zakončenou molitanovou bambulkou nanesla na oční víčka modré, nebo zelené stíny a tváře a zbytek obličeje přejela další molitanou houbičkou, tentokrát opatlanou hnědým práškem, kterému říkala pudr.

Před zrcadlem stála v kombiné, které se tím, jak rychle pobíhala po bytě vlnilo a poskakovalo jí po poskakujícím zadku.

Ze skříně v ložnici pak vytáhla šaty, vždy dvoje, každé na ramínku a stoupla si před velké zrcadlo v předsíni. Chvíli před sebou na ramínku držela jedny, další chvíli pak druhé šaty a přes celý byt křičela na babičku: "Mami, který si mám vzít?"

V té době jsme si už s bráchou nenápadně mezi sebou posílali odrazem od našich chodidel tenisák. Hokejky pořád ještě ležely pod našimi postelemi.

Po poradě s babičkou byly poté vybrány jedny "rajsovní" šaty a ty byly ještě na ramínku pověšeny za hranu zrcadla. ... snad proto, aby se šaty sami na sebe mohly pěkně v klidu vynadívat.

Pak si máma ještě s natáčkama na hlavě sedla do velkého fialové ušáku, který měl na tkanině, kterou byl polstrován, stejné žmolky, jaké měla máma na řasách.

Opatrně strčila obě nohy do punčocháču a nasliněnýma prstama je postupně přes lýtka a kolena natahovala ke stehnům. Když už měla rozkrok punčocháčů těsně pod rozkrokem svým, postavila se a punčocháče definitivně natáhla přes zadek a boky až do svého pasu.

Kombinace kombiné, punčocháčů, zelených stínů a natáček na hlavě dávala spíš než rajsu šanci máminu umístění do blázince.

V tu chvíli se už v koupelně na umyvadla žhavila kulma a každou chvílí se blížil konec účinkování natáček v máminých vlasech. Ke slovu se dostalo namotávání vlasů na kulmu a sem tam usyknutí z toho, když mámě kulma spálila kůži na hlavě nebo na bříškách prstů, které vlasy na kulmu motaly.

Mámu v přípravách nerušil ani mobil, ani mail. Jediné, co pořád hlídala byly hodiny v kuchyni, které odměřovaly čas do odchodu na rajs. "Já to nestihnu. To už je tolik hodin?" - bylo jediné, co mámu době příprav znervózňovalo.

Když se mámě zdálo, že je hlava už udělaná, vrátila se ke stolu v kuchyni a na něj položila další lak na nehty. Tentokrát už barevný - červený - jinou barvou si tenkrát naše mámy na nehty nepatlaly.

Na tuhle chvíli jsem se těšil nejvíc, protože pak máma jako regulérní blázen chodila v kombiné po kuchyni a vrtěla před sebe zvednutýma dlaněma sem a tam aby lak rychleji uschnul. Neustále na namalované nehty foukala.

Vynadívané šaty byly staženy z ramínka a babička mámě pomáhala je natáhnout přes hlavu, aby nedošlo k devastaci již hotového účesu.

Kolem mámy v šatech jsme postávali s bráchou a babičkou a babička pronášela věty typu: "má to šmrnc", nebo "stáhni si přes prdel tu látku, dělá ti vzadu faldy", nebo "jako brož budeš chtít půjčit?".

My s bráchou jsme v tu chvíli tušili brzký mámin odchod a tenisák mezi našema chodidlama pendloval s vyšší frekvencí.

Máma se pak už celá vyštafírovaná postavila před zrcadlo, před kterým vzorně postávaly střevíce určené k vybraným šatům. Tenkrát se naše mámy jen oblíkaly, nevytvářely outfit a podobný kraviny. Prostě se oblíkaly.

Na řadu přišla kabelka. "Přes rameno, nebo psaníčko? Co myslíš, mami?", obracela se moje máma na mámu svojí s prosbou o radu.

Když byla kabelka vybrána, nasypala do ní máma malou peněženku, klíče od bytu, kapesníček, lahvičku bezbarvého laku na nehty (co kdyby, že jo?) a nakonec i štíhlý flakónek parfému "Być moźe".

Naposledy ještě vlítla do koupelny, aby si vypucovala zuby a červenou rtěnkou přetáhla rty. Po namalování pusy horní i dolní ret olízla jazykem a rty pevně sevřela. Její bílé vyčištěné zuby se zbarvily do lehce krvava. Vyjukanější děti by si mohly myslet, že maj mámu upírku. Rtěnka pak také zmizela v kabelce, aby mohla společně s mámou vyrazit na rajs.

Z koupelny máma dorazila zpátky před zrcadlo v předsíni a vplula nejdřív do jedné a pak hned do druhé boty. Podpatky mámu vždycky o pár centimetrů zvýšily. Byla najednou hodně na náma všema.

Stála před zrcadlem a prstama obou dlaní si pořád dokola projížděla pracně vytvořený účes tak, že jeho původní tvar zmizel a máma měla zase ty svoje obyčejný vlasy.

Proč se ženský tak dlouho patlaj s účesem, když ho pak vždycky zrujnujou svýma prstama jsem do dneška nepochopil...

Pak se před zrcadlem máma naparovala jako hraběnka, dívala se na sebe zepředu, zprava a zleva, podupávala na místě a babička si plivla do dlaní a šaty na tělo mojí mámy připlácavala tak, aby se jí kolem pasu a vzadu na zadku nedělaly ty faldy...

A těsně před odchodem jsem nastoupený v předsíni dostali s bráchou instrukce co máme dělat a jak máme bejt hodný a pak se skoro výkřikem: "Ježiš, to už je tolik hodin" zmizela máma za vchodovými dveřmi a my už jen slyšely podpatky, které po schodech činžáku vyťukávaly v morseovce zprávu o tom, že Zorina vyráží na rajs. Takto vysílané zprávy končily bouchnutím domovních dveřích a babička nám řekla: "Dělejte si co chcete, ale buďte u toho potichu, jdu si číst." Pak zalezla do svého pokoje, zavřela dveře a my jsme z pod postele vytáhli hokejky...

V bytě byl klid. Babička listovala v Betty McDonaldové, my s bráchou hráli "potichu" v obejváku hokej a máma rajsovala.

Až zase budete na štíru s časem, až nebudete vědět co dřív, až bude mobil vyzvánět a maily pinkat v počítačích, vzpomeňte si na to, v jaké pohodě a v jakém klidu se kdysi naše mámy připravovaly na chvíle, kdy budou okouzlující, sexy a žádoucí.

Vzpomeňte si na chvíle, kdy maminky vyrážely na rajs a doma nastalo pré!