Včera jsem si zase uvědomil, jak rád se dívám. Jak rád se dívám na mámy s malejma dětma. Mám rád to napojení mezi nima, který funguje stejně, jako když vítr zafouká do letní trávy.
A úplně nejradši mám ty chvíle, kdy malé děti stojí těsně u své mámy.
Jednou tváří se s obrovskou důvěrou opírají o její stehno a druhou tvář jim něžně kryje matčina dlaň.
Často svejma dětsky krátkejma ručičkama sem tam nohu mámy objímají.
Koukají před sebe, přitisknuty na nohu své matky a na hlavě a druhé tváři bývají hlazeny její dlaní.
Zrovna tak, jak to bylo včera, když jsem byl večer se psem venku a v parku se potkaly dvě ženský s jedním dítětem.
Musely se spolu zastavit - dvě ženský, co si mají co říct, se přece jen tak neminou.
Jedeme na hory. Vrátili jsme se z chalupy. Pavel je v Londýně. Jo jo, máma je už zaplaťpánbu dobrá. Právě jdeme ze zápisu - snad mi jí tam vemou. Zuzka je v tom! Na kino teď nemám moc času.... a další a další slova v černém parku, kousek od altánku před divadlem Na Jezerce.
A já stojím opodál, na doslech, na lavičce položený kelímek s "psim kafem" a pes někde s ostaníma psama objevuje zákoutí našeho revíru.
"Mami, poooooooooď už", škemrá neodbytně ta, co byla u zápisu a teď se nudí. Stojí, kouká, podupává, začíná lehounce poskakovat.
A ženský jedou dál. Nově otevřená kavárna je fajn, ale quiche nic moc. Lístky na Bublého moc drahý a letenky do jarní Barcelony jsou už doma.
"Ma-mi", rozsekla slovo máma nespokojená holčička. Hodně naštvaná holčička. Napsal bych to jinak, ale to by mi cenzura udělala čóro móro...
A teď to přišlo.
Maminka nepřestala mluvit, ale instiktivně vyjela levou dlaní do prostoru v úrovni jejích stehen. Opatrně a velice mírně dole v pološeru vystopovala hlavičku své dcery. Levou dlaní začala hladit hlavu obalenou v bílé čepici a chvilkama svými prsty přejela až na obličej tý malý holky.
Holčička popostoupila blíž a opřela se pravou tváří o máminu levou nohu a ztichla.
Maminka a kamarádka ne.
Jejich dialog už ale ta malá vůbec nevnímala. Absolutně spokojená stála přistiknutá k mámě, která ji jakýmsi zřejmě šamanským hlazením přejížděla svojí dlaní od temene, přes obličej a občas jí, jen jakoby omylem, zmáčkla nosík.
Rád se dívám. Rád se dívám na klid, na důvěru, na lásku.
