Quod licet Lovi, non licet bovi

Hospodskejm zatípli pípy, děti nevezmou do ruky nějakej ten pátek křídu, "chytrá" karanténa není až tak chytrá, lidé musí z práce pelášit rovnou domů a nesmějí se vídat s více než šesti lidmi. A Hrad...?

Prezidentův babysitter nakoupil několik krabiček mentolové masti, aby mohl nejvyššímu veliteli našich vojsk namazat lýtka a pokusil se ho převést (skoro jako Chárón) přes celou délku Vladislavského sálu k místu, kde plánuje na hrudě oceněným píchat 28. října medaile.

Nepopírám význam státních ocenění a medailí. Stejně tak není ale možné popírat skutečnost, kterou nyní prožíváme.

Ke krizi zdravotní a ekonomické se už nějaký pátek přidává krize sounáležitosti.

Obyčejné lidské sounáležitosti, ve které by měl jít občanům státu příkladem hlavně prezident.

Ten, a ten HLAVNĚ, by měl dbát doporučení odborníků a řídit se pravidly nastavenými v nouzovém stavu.

Pokud se ve významný den České republiky sejde v uzavřené místnosti (Vladislavský sál) epidemiology doporučených šest lidí (Zeman a Mynář s chotí, Ovčácek a Nejedlý), pak je investice babysittera a celá ta hradní slavnost zbytečná.

Kdo ponese standarty? Zeman těžko.

Kdo zahraje státní hymnu? Ovčáček na hřeben?

Komu budou na hruď píchány medaile? Nejedlému?

Zní vám tohle všechno absurdně? Zní vám to jako jisté pasáže z Orwellovy "Farmy zvířat"? Ano? Pak vítejte v České republice v roce 2020.

Pan prezident by měl dělat to, co doporučuje lidem v době krize: více číst.

Pak by se mohl konečně dostat i ke stati, kterou nemusí složitě hledat.

V té stati se píše: Co je dovoleno Bohovi, není dovoleno volovi.