Princezno Lado, padesát pět a kolik je patnáct?

Některá zjištění vás překvapí i jako dospělého. Například to, že Lada není zlatovlasou princeznou, ale pořádnou karlínskou dryjáčnicí.

Když se z Florence vydáte pěšky Křižíkovou do hlubin Karlína, máte šanci potkat princeznu Ladu. 

Mám v princeznách trochu bordel a z Lady si pamatuju jen její jméno, ale určitě byla zlatovlasá, s drahými kameny kolem krku a chutí konat dobro.

Karlínská Lada byla černá jak smolnej pátek a kolem krku neměla drahé kamení, ale levnou napodobeninu kožešiny - jestli se tak dá říkat něčemu, co vypadalo jako rozpáraný plyšový medvídek hozený do rezavé barvy. Místo princeznovských střevíčků měla kecky a kouřila. Princezna kouřilka.

"Jaaaak nevyš? Dyť ho zastřelila do mrtvoly. Ty nečtyš Bleeesk?", projela ovzduším v Karlíně typická melodie slov a vět, jak ji známe z úst Romů.

Druhá carevna, která kráčela vedle své kamarádky pár kroků přede mnou, reagovala na oznámení o mordu romsky emotivně: "Jaj, dyck, Lado, dyt ji nedával na děcka a chlastal. Tak ho zastřelila. Měla ho zabít dávno. To je násylí, výš jak. Domácí, Lado, domácí." A odplivla si. (A jak to uměla, panečku!)

Přizpůsobil jsem tempo mých kroků rozvláčené chůzy princezny Lady a její kamarádky a zůstal v závěsu za nimi.

"Vona to udělala", řekla Lada, "stejně jako její máma. Ta taky zabila. Před vánocéma. Normálně zabila. To sem ještě byla úplně malá, malinký děcko, chápeš?", ptala se kamarádky Lada naléhavě.

"A kdy to bylo?", zeptala se s Ladou jdoucí a obloukem cvrnkla vajgla mezi auta zaparkovaná u chodníku.

"To bylo...abych nelhala...někdy v padesátympátym", přemítala Lada a ukláněla přitom hlavu zleva doprava. "No jo, už to bude třicet let.", dodala moudře a povytáhla si při chůzi tepláky.

"Ty si kráva, Lado. Ty nevýš počítat? Padesát pět a kolik je patnáct?", začala z počtů zkoušet Ladu její kamarádka. 

"Padesát pět a kolik je patnáct? Si pi.a? Co se to ptáš? Ja ti řykám, že ho zabila, stejně jako její máma zabila o vánocých a ty mi řikáš padesátt a kolik je patnáct? (V závěru řeči ještě něžně oslovila kamarádku dalším z vulgárních synonym vagíny, ale to sem nebudu psát.)

"No tak promyň, no.", stáhla se počtářka a zapálila si další cigaretu.

Chvíli jsme šli všichni tři potichu.

"Před vánocema, chápeš, že ho zabila před vánocema? To je strašný, co?"

Kamarádka vyfoukla dým až se do něj zahalila jako víla do závoje a suše řekla: "Doufám, že pro něj neměla nic pod stromeček. To by byly vyhozený love."

A zase mocně vyfoukla a já se musel od těch dvou odpoutat, protože mě cesta táhla jinam než princeznu Ladu a její kamarádku počtářku. Cesta mě táhla do krajiny office centra, kde "padesát pět a kolik je patnáct" platí úplně jinak než v pohádkovym světě karlínské princezny Lady.