Pozdržet čas gumičkou do vlasů

Znáte takový ty šeptaný přání: ať to ještě trvá! ať tam ještě čeká! ať to neuteče  moc rychle! ať má den víc hodin! Ať...

"To by mě zajímalo,", řekla mimo jiné máma do telefonu, "jak jeden vobyčejnej krém pozná, že pomůže s ksichtem 55 letý bábě a nebo 35 letý holce? Viděls tu reklamu? Prej revitalajzing podle věku....", odvolávala se na reklamu na jeden z nejmenovaných krémů zaručujících nestárnutí, vypnutou pleť, pokožku hebkou jako bříška ještěrek a podle výrazu dam krém v reklamě aplikující i nekonečný závan štěstí. Hotový Šangri-La.

"Mami,", dal jsem se do odpovědi, "za pár dní Velikonoce a Stella začala hárat - nová krev, nový život a zadělanej byt a pelech a u jejího zadku pořád přilepený psi a venčení na vodítku. Takže antyejč krémy fakt neřešim.", shrnul jsem tok událostí ráno na zelený čtvrtek.

"Ježiši kriste, tak to ani nejezdi. Ještě nejsme na chalupě a nechci mít kvartýr jako jatka. Nezlob se.", využila situace máma a bylo po Velikonocích. Bylo po mazanci. Bylo po jidáších a nádivce.

"Já se nezlobim. Dojedu a zmydlim tě, až Stella dohárá. Chápu to.", odpověděl jsem vyrovnaně, protože jsem si taky nedokázal představit, jak se se mnou máma při návštěvě baví, očima nepřestává sledovat rozkrok psa a v rohu předsíně má připravenej kýbl s vodou a mop na stírání kapek krve na podlaze.

"To víš, na pořádek já sem svině.", omlouvila se ještě jednou. Zbytečně ještě jednou. "To vim", dal jsem jí za pravdu.

Malej jack russell se za Stellu připojil jako vagón, který se s námi rozhodl jet až na konečnou - do depa.

"A co jinak?", zeptal jsem se a nártem jsem opatrně nabral bříško jacka russella v domnění, že si nás přestane všímat. Omyl.

"Jinak? No...jinak nic. Pořád zima, ráno jinovatka a mlha, kouknu z okna a řeknu výhledu z něj: mě nenasereš a postavim vodu na čaj. Normálně. Každej den je normálně pěknej. A pak si natřu hubu indulonou."

Usmál jsem se, protože jsem i 100 km od mámy viděl, jak se její tvář usmívá, jak se přes noční košili škrábe na žebrech, jak má po ráno zacuchaný vlasy vonící po peřinách, jak stojí uprostřed pokoje a sumíruje si, co bude dělat v následujících hodinách.

"Indulona prej taky revitalizuje pokožku - jsem někde čet.", reagoval jsem na zmínku o krému, kterej mámu doprovází celej její život.

"Já ti nevim, ale mám po ní takovej příjemně voňavej hebkej ksicht. A za to jsem iduloně vděčná, ne za pocit omládnutí. Doprdele, co je to za slib? - omládnutí, mladší pleť a podobně...to je stejný, jako se snažit pozdržet čas gumičkou do vlasů..."

Jack russel se zřejmě nalízal do sytosti a odběhl. S mámou jsme pak ještě probrali čínsko-české vztahy, kopřivy do dnešního jídla, opravu sekačky a nově natřený vrata hasičšký zbrojnice u nás na vsi. Těším se za ní. Stella musí dohárat v cukuletu!